1 Ads 24/2022

Rubrum

1 Ads 24/2022 - 26 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: M. C., zastoupen JUDr. Anitou Pešulovou, advokátkou se sídlem Nuselská 499/132, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2019, č. j. MPSV-2019/240594-911, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2022, č. j. 4 Ad 3/2020 - 37, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce ani žalovaný n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Anitě Pešulové, advokátce, se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 1.300 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení předmětu řízení

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 12. 2019, č. j. MPSV-2019/240594-911, podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „úřad práce“) ze dne 3. 7. 2019, č. j. 12103/2019/AAI (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým nebyla žalobci s ohledem na § 2 odst. 5 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ zákon o pomoci v hmotné nouzi“) přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje, v tomto případě úhradu telefonní linky ve výši 3.513 Kč. 1 Ads 24/2022

2. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) nadepsaným rozsudkem zamítl.

3. V napadeném rozsudku soud nejprve zrekapituloval obsah správního spisu; zjistil, že žalobce je příjemcem příspěvku na bydlení, příspěvku na živobytí, a doplatku na bydlení a dále pak pobíral starobní důchod.

4. K povaze mimořádné okamžité pomoci dle § 2 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi odkázal na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které se jedná o dávku sloužící k úhradě jednorázového výdaje, která má garantovat určitou minimální životní úroveň. Výdaj za telefonní služby však není jednorázovým výdajem, ani výdajem souvisejícím se zajištěním minimální životní úrovně.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

5. Rozsudek městského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

6. Předně namítl, že správní orgán překročil meze správního uvážení, nevycházel ze zcela zjištěného skutkového stavu a bez dalšího zdůvodnění zamítl jeho žádost o dávku. Nezohlednil, že podal žádost o dávku na předepsaném tiskopise, uvedl skutečnosti, z jakého důvodu požádal o dávku v hmotné nouzi, nicméně pověřená úřednice zapisuje do protokolu jen ty skutečnosti, které jsou již předepsané v systému, bez ohledu na to, co žadatel říkal. Zcela opomenul, že poskytovatel telefonní služby bude svou pohledávku a další související náklady dále vymáhat; stěžovatel se tak ocitne v „dluhové pasti“.

7. Následně stěžovatel uzavřel, že považuje rozsudek městského soudu za nespravedlivý, nezákonný, dále za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, a proto navrhl, aby jej Nejvyšší správní soud zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody pro tento postup byly již v řízení před městským soudem, žádá, aby zároveň zrušil i rozhodnutí správního orgánu.

8. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí podané kasační stížnosti, neboť stěžovatel opakovaně pomíjí, že dávka mimořádné okamžité pomoci slouží k pokrytí nezbytných výdajů, sloužících k zajištění základních životních podmínek, ke kterým telefonní služby nepatří.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

9. Nejvyšší správní soud nejprve hodnotil naplnění formálních náležitostí kasační stížnosti. Shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je zastoupen advokátem. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a proto se soud podle § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, 1 Ads 24/2022 - 27 pokračování zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud ji jako nepřijatelnou odmítne.

10. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS., ve kterém vymezil typové situace, v nichž je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

11. Stěžovatel v kasační stížnosti žádné důvody přijatelnosti výslovně nesdělil. Jak ovšem vyplývá i ze shora citovaného usnesení, ačkoliv by měl sám uvést, v čem spatřuje přesah svých zájmů, pokud tak ovšem neučiní, neznamená to, že by Nejvyšší správní soud bez dalšího přikročil k odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost. V nynější věci však soud žádný „přesah vlastních zájmů“ stěžovatele neidentifikoval, neboť v kasační stížnosti nepředestřel žádnou právní otázku, která by byla sporná (kupříkladu v důsledku nejasného výkladu zákona), či která by nebyla v dosavadní judikaturní praxi dosud zodpovězena.

12. Soud předně konstatuje, že napadený rozsudek splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Městský soud jasně, srozumitelně a vyčerpávajícím způsobem odkázal jak na relevantní právní úpravu, tak související judikaturu správních soudů a rovněž se neopomněl vypořádat se všemi námitkami uplatněnými v žalobě. Jedná se o srozumitelné rozhodnutí řádně odůvodněné, ze kterého je zcela zřejmé, proč městský soud žalobu stěžovatele zamítl. Totéž platí i pro obě správní rozhodnutí, ze kterých je vyplývá, jakými úvahami se správní orgán řídil.

13. Lze tedy uzavřít, že městský soud i správní orgány dostály požadavkům na odůvodnění rozhodnutí vyplývajícím z ustálené judikatury (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. IV. ÚS 201/04, ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. I. ÚS 729/2000, ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 116/05, ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. IV. ÚS 787/06, ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 961/09 a ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 919/14, nebo též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 12. 2015. č. j. 2 As 44/2013 - 125, a ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013 - 19).

14. Pokud jde o samotnou podstatu sporu, městský soud vyčerpávajícím způsobem odkázal na aktuální judikaturu kasačního soudu (viz body 15 a následující napadeného rozsudku), s těmito závěry se kasační soud ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje. Pro úplnost ve stručnosti uvádí, že již z výslovného znění § 2 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi vyplývá, že se jedná o dávku sloužící k úhradě „nezbytného jednorázového výdaje“. Úhrada telefonních služeb nesplňuje ani podmínku „nezbytnosti“ ani „jednorázovosti“. Nadto, jak již konstatoval Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 22. 4. 2021, č. j. 9 Ads 250/2020 - 40, „Dávka mimořádné okamžité 1 Ads 24/2022 pomoci není založena na principu zajištění optimálního komfortu žadatele, ale slouží výhradně k nezbytně nutné finanční pomoci pro překonání tíživé sociální situace“. Odkázat lze rovněž na § 1 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi, dle kterého „tento zákon upravuje poskytování pomoci k zajištění základních životních podmínek“. Stěžovatel neprokázal, že by v jeho konkrétním případě zajištění telefonních služeb bylo nutno považovat za základní životní podmínku. Odhlédnout nelze ani od skutečnosti, že stěžovatel pobírá i mnohé jiné dávky, například příspěvek na živobytí, které svým zaměřením mohou spíše sloužit k úhradě tohoto typu výdajů.

15. Pokud jde o námitku neúplnosti protokolu, pak tuto námitku je nutno dle § 104 odst. 4 s. ř. s. odmítnout jako nepřípustnou, neboť byla poprvé uplatněna až v kasační stížnosti.

16. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že stěžovatel ve své kasační stížnosti nepřednesl žádné námitky, které by představovaly podstatný přesah jeho vlastních zájmů. Z výše uvedeného plyne, že podstatný přesah musí být dán tím, že je třeba vyslovit právní názor k určitému typu případů. V nyní souzené věci Nejvyšší správní soud neshledal obecnější dopad řešených právních otázek nad rámec konkrétního případu.

IV. Závěr a náklady řízení

17. Nejvyšší správní soud tedy neshledal existenci důvodů přijatelnosti kasační stížnosti, pročež nepřikročil k podrobnému věcnému přezkumu kasačních námitek stěžovatele a kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 a odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Soud o nákladech nerozhodoval podle § 60 odst. 3 s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28). Stěžovatel neměl v řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Právo na náhradu nákladů řízení však nemá ani úspěšný žalovaný, neboť se jednalo o věc týkající se pomoci v hmotné nouzi.

19. Stěžovateli byla v řízení před krajským soudem ustanovena advokátka a podle § 35 odst. 8 s. ř. s. zástupkyně ustanovená v řízení před krajským soudem, je-li jím advokátka, zastupuje účastníka řízení i v řízení o kasační stížnosti. Citované ustanovení rovněž stanoví, že je-li ustanoven advokát, platí odměnu za zastupování stát. Náklady řízení sestávají z odměny za jeden úkon právní služby (podání doplnění kasační stížnosti) v částce 1.000 Kč podle § 7, § 9 odst. 2 a odst. 4 písm. d) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů a náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky. Celková výše odměny proto činí 1.300 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. června 2022 1 Ads 24/2022 - 28 pokračování JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu