1 Ads 240/2024

Rubrum

1 Ads 240/2024 - 28 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobce: T. W., zastoupen Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem Masná 4, Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 12. 2023, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2024, č. j. 19 Ad 5/2024 - 43, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná prvostupňovým rozhodnutím zamítla žádost žalobce o invalidní důchod, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení není invalidní a nejde u něj o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Námitky žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaná s odkazem na nově vypracovaný posudek zamítla. Nově vypracovaný posudek sice dospěl k závěru, že v době námitkového řízení se již jednalo o dlouhodobě nepříznivý stav – lehkou dysfunkci páteře, avšak pokles pracovní schopnosti žalobce dosahoval pouze 30 %.

2. Žalobce se obrátil na krajský soud, který žalobu taktéž zamítl. Krajský soud si vyžádal posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě, ze kterého plyne pokles pracovní schopnosti žalobce o 20 %. Žalobce s tímto posudkem nesouhlasil, a krajský soud proto požádal Posudkovou komisi MPSV v Brně o srovnávací posudek. Ten se ztotožnil se závěrem předešlého posudku. Krajský soud uvedl, že posudky jsou úplné a přesvědčivé. Uzavřel proto, že žalobce není invalidní, neboť nebyl prokázán pokles jeho pracovní schopnosti alespoň o 35 %. Z důvodu nadbytečnosti zamítl návrh žalobce na ustanovení znalce. 1 Ads 240/2024 II. Kasační stížnost a vyjádření žalované

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž navrhl, aby jej Nejvyšší správní soud zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.

4. Nesouhlasí s tím, že jeho zdravotní stav posuzují posudkové komise, které přímo podléhají žalované, a nejsou proto nezávislé. Jejich posudky by měly být vždy přezkoumány nezávislým znalcem. Tento stav podle žalobce narušuje rovnost zbraní a zasahuje tak do jeho práva na spravedlivý proces.

5. Obecně uvedl, že krajský soud podle něj pominul jeho tvrzení, odmítl provést jím navržené důkazy a opřel své rozhodnutí o důvody, které nemají oporu v provedeném dokazování, což činí napadený rozsudek nepřezkoumatelným.

6. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznila, že stěžovatel neuvedl žádný důvod její přijatelnosti. Svou argumentaci směřuje do skutkových zjištění a nejsou v ní nastoleny žádné právní otázky. Podle žalované posudky obsahují přesvědčivou argumentaci a komise zasedala v řádném složení. Zdravotní stav tak byl zjištěn náležitě a objektivně. Se závěry krajského soudu se proto ztotožnila a navrhla kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, eventuálně zamítnout pro nedůvodnost.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS., v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí městského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Ve věci stěžovatele však tyto podmínky naplněny nejsou.

8. Kasační soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že splňuje požadavky kladené judikaturou Nejvyššího správního soudu na přezkoumatelnost soudních rozhodnutí (viz např. rozsudky NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS, či ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017 - 38). Z jeho odůvodnění je plně seznatelné, jaké důvody krajský soud vedly k výroku o zamítnutí podané žaloby, přičemž všechny nosné námitky žalobkyně soud 1 Ads 240/2024 - 29 pokračování vypořádal, vždy alespoň implicitně (srov. např. rozsudek NSS z 27. 5. 2015, čj. 6 As 152/2014 - 78, bod 23).

9. Stěžovatel dále namítá závislost posudkových komisí na žalované. Nejvyšší správní soud již ve své judikatuře dovodil, že sama skutečnost, že posudková komise je orgánem MPSV, není důvodem k pochybnostem o objektivitě jejích závěrů. Ta má být garantována složením posudkových komisí, které sestávají nejen z posudkových lékařů a tajemníků z řad pracovníků MPSV, ale i z odborných lékařů jednotlivých klinických oborů, tedy osob odlišných od pracovníků MPSV (rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 4/2003 - 35, č. 33/2003 Sb. NSS, nověji např. usnesení NSS ze dne 9. 5. 2024, č. j. 6 Ads 188/2023 - 29, bod 18). Krajský soud proto postupoval v souladu s judikaturou kasačního soudu, jestliže z jejich posudků vycházel.

10. Podmínkami, za nichž lze připustit neprovedení důkazu soudem, se Nejvyšší správní soud již také mnohokrát zabýval. Pro nadbytečnost lze provedení důkazu odmítnout tehdy, „byla-li již skutečnost, která má být dokazována, v dosavadním řízení bez důvodných pochybností postavena najisto“ (např. rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 147/2004 - 89, č. 618/2005 Sb. NSS). Odůvodnění krajského soudu je v tomto ohledu taktéž v souladu s judikaturou.

11. Krajský soud se nijak neodchýlil od judikatury kasačního soudu, ani se nedopustil zásadního pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Zároveň v řízení nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího správní soudu řešena. Kasační stížnost proto kasační soud odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a s. ř. s.

12. Nejvyšší správní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III. 4.). Stěžovatel neměl v řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná sice byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení však rovněž nemá (§ 60 odst. 2 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. ledna 2025 Ivo Pospíšil předseda senátu