1 Ads 33/2025

Rubrum

1 Ads 33/2025 - 42 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Michala Bobka v právní věci žalobce: Bc. M. P., zastoupen JUDr. Jiřím Sobčíkem, advokátem se sídlem Nádražní 545/166, Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 2. 2023, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2025, č. j. 17 Ad 10/2023 - 253, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu

1. Rozhodnutím ze dne 26. 4. 2019, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalovaná zamítla žádost žalobce o invalidní důchod, neboť podle zdravotního posudku poklesla jeho pracovní schopnost v důsledku narkolepsie toliko o 20 %. Námitky proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaná rozhodnutím ze dne 23. 7. 2019, č. j. X, zamítla. Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) posledně citované rozhodnutí rozsudkem ze dne 26. 10. 2022, č. j. 17 Ad 49/2019 - 368, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení s tím, že ze zpracovaných posudků Posudkové komise MPSV vyplývá, že žalobce je invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Rozhodnutím ze dne 28. 2. 2023, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná námitky žalobce opětovně zamítla. Shledala sice, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce z důvodu nepříznivého zdravotního stavu činí 35 %, žalobce však nezískal dostatečně dlouhou dobu pojištění potřebnou pro přiznání invalidního důchodu.

2. Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí správní žalobou, kterou krajský soud v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl. Soud ve věci doplnil dokazování – nechal zpracovat posudek u posudkové komise MPSV Ostrava a následně srovnávací posudek u posudkové komise MPSV Brno. Dále ve věci ustanovil znalce, který dospěl k závěru, že pokles pracovní schopnosti u žalobce činí 35 %, datum vzniku invalidity stanovil na 4. 3. 2019. Obsah zpracovaných posudků považoval soud za přesvědčivý, srozumitelný a prostý vnitřních rozporů, datum vzniku invalidity bylo dle jeho mínění řádně podloženo. 1 Ads 33/2025 Pokud se jednalo o namítanou systémovou podjatost posudkových lékařů, odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu s tím, že žalobce zpochybňuje vhodnost právní úpravy, kterou však soudu nepřísluší hodnotit. Zdůraznil, že v projednávané věci posudky nevyznívají nikterak zaujatě a jejich zpracovatelé se v nich poctivě vypořádali se všemi nastolenými otázkami. Uzavřel tedy, že žalovaná nepochybila, pokud potřebnou dobu pojištění odvozovala ode dne 4. 3. 2019 (datum vzniku invalidity). Vzhledem k tomu, že ve vztahu ke zjištěným dobám pojištění žalobce žádné výhrady nevznesl, touto otázkou se soud nezabýval. Stejně tak se podrobněji nevyjádřil k námitkám ohledně zjištěného stupně invalidity, neboť by to bylo s ohledem na skutečnost, že žalobce nezískal potřebou dobu pojištění, nadbytečné.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalované

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

4. Stěžovatel nesouhlasí se stanoveným datem vzniku invalidity. Má za to, že soud dostatečně nereflektoval jeho námitky, a to zejména, pokud se jedná o přetrvávající rozpory ve zdravotních posudcích. Ohrazuje se rovněž vůči tomu, že se soud pro nadbytečnost nevypořádal s námitkami týkajícími se stanoveného stupně invalidity. Stěžovatel předkládá podrobnou polemiku s obsahem přezkoumávaného rozsudku, jakož i jednotlivých zdravotních posudků. Posudky posudkové komise MPSV Ostrava a Brno, ani znalecký posudek zpracovaný MUDr. Jaroslavem Krutínským, MBA, dle jeho mínění nesplňují požadavky, které jsou na ně kladeny soudní judikaturou. Znalec přikládal přílišnou důležitost skutečnosti, že stěžovatel byl v posuzovaném období držitelem řidičského oprávnění. Stěžovatel trvá na tom, že vzhledem ke svému onemocnění a z něj plynoucích omezení se není schopen pracovně uplatnit. Současně se ohrazuje vůči postupu soudu, který odmítl provést jím navržené důkazy (zejména výňatky z odborných publikací). Adekvátně krajský soud nezareagoval ani na vznesenou námitku systémové podjatosti; zaměstnancem žalované je i ustanovený znalec. Stěžovatel trvá na tom, že je invalidní již od roku 2007. V této souvislosti předložil krajskému soudu rozsáhlou argumentaci, s níž se však lékaři ve zpracovaných posudcích náležitě nevypořádali. Obsah posudků považuje žalobce za neúplný, nekonzistentní a nevěrohodný.

5. Žalovaná se k obsahu kasační stížnosti vyjádřila v tom smyslu, že rozsudek krajského soudu shledává věcně správným a zákonným.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

6. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS., v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, 1 Ads 33/2025 - 43 pokračování které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí městského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Ve věci stěžovatele však tyto podmínky naplněny nejsou.

7. Kasační soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že splňuje požadavky kladené judikaturou Nejvyššího správního soudu na přezkoumatelnost soudních rozhodnutí (viz např. rozsudky NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS, či ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017 - 38). Z jeho odůvodnění je plně seznatelné, jaké důvody krajský soud vedly k výroku o zamítnutí podané žaloby, přičemž všechny nosné námitky stěžovatele soud vypořádal, vždy alespoň implicitně (srov. např. rozsudek NSS z 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014 - 78, bod 23).

8. Značná část kasační argumentace se týká nesouhlasu stěžovatele ohledně stupně invalidity a data vzniku invalidity, jak byly stanoveny ve zpracovaných posudcích. Nejvyšší správní soud setrvale judikuje, že posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti je věcí odborně medicínskou, a soud proto nemůže posoudit věcnou správnost odborných lékařských posudků (rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 55/2013 - 29, č. 3065/2014 Sb. NSS). Úkolem soudu je však zhodnocení jejich jednoznačnosti, určitosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudky NSS ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003 - 61, č. 800/2006 Sb. NSS, ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 - 20, ze dne 11. 10. 2013, č. j. 4 Ads 42/2013 - 43, či ze dne 8. 7. 2015, č. j. 10 Ads 116/2014 - 46).

9. Stěžovatel dále namítá závislost posudkových komisí na žalované. Nejvyšší správní soud již ve své judikatuře dovodil, že sama skutečnost, že posudková komise je orgánem MPSV, není důvodem k pochybnostem o objektivitě jejích závěrů. Ta má být garantována složením posudkových komisí, které sestávají nejen z posudkových lékařů a tajemníků z řad pracovníků MPSV, ale i z odborných lékařů jednotlivých klinických oborů, tedy osob odlišných od pracovníků MPSV (rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 4/2003 - 35, č. 33/2003 Sb. NSS, nověji např. usnesení NSS ze dne 9. 5. 2024, č. j. 6 Ads 188/2023 - 29, bod 18). Krajský soud proto postupoval v souladu s judikaturou kasačního soudu, jestliže z jejich posudků vycházel.

10. Podmínkami, za nichž lze připustit neprovedení důkazu soudem, se Nejvyšší správní soud již také mnohokrát zabýval. Pro nadbytečnost lze provedení důkazu odmítnout tehdy, „byla-li již skutečnost, která má být dokazována, v dosavadním řízení bez důvodných pochybností postavena najisto“ (např. rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 147/2004 - 89, č. 618/2005 Sb. NSS).

11. Krajský soud se nijak neodchýlil od judikatury kasačního soudu, ani se nedopustil zásadního pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Zároveň v řízení nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího správní soudu řešena. Kasační stížnost proto kasační soud odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a s. ř. s. 1 Ads 33/2025

12. Nejvyšší správní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III. 4.). Stěžovatel neměl v řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná sice byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení však rovněž nemá (§ 60 odst. 2 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. května 2025 Lenka Kaniová předsedkyně senátu