1 Ads 85/2024

Rubrum

1 Ads 85/2024 - 27 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobce: M. C., zastoupen JUDr. Anitou Pešulovou, advokátkou se sídlem Rumunská 1798/1, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2022, č. j. MPSV-2022/99101-911, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2024, č. j. 16 Ad 9/2022 - 62, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Anitě Pešulové, advokátce, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 1 573 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Úřad práce ČR – krajská pobočka pro hlavní město Prahu snížil rozhodnutím ze dne 18. 3. 2022, č. j. 15512/2022/AAN, dávku pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí žalobce z částky 1 743 Kč na 1 116 Kč měsíčně od 1. 2. 2022. Žalovaný potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně rozhodnutím ze dne 7. 6. 2022, č. j. MPSV-2022/99101-911.

2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného před Městským soudem v Praze (dále jen „městský soud“), který žalobu zamítl. Městský soud neshledal důvodnou námitku neplatnosti rozhodnutí pro nedostatky podpisu úřední osoby. Neztotožnil se pak ani s námitkami směřujícími proti podstatě snížení dávky pomoci v hmotné nouzi – příspěvku na živobytí, jestliže důvodem pro snížení byla valorizace výše starobního důchodu. Neexistuje totiž žádné pravidlo zaručující automatické zvyšování všech sociálních 1 Ads 85/2024 dávek. Naopak ve snížení této dávky se logicky promítla valorizace starobního důchodu. Pro výpočet příspěvku na živobytí je relevantní výše částky živobytí a výše životního a existenčního minima. Po jejich přepočtení právě s přihlédnutím ke zvýšení starobního důchodu proto logicky došlo ke snížení dávky pomoci v hmotné nouzi. Sám žalobce také připustil, že částky životního minima se v průběhu roku 2022 opakovaně navyšovaly, což se sice neodrazilo ve výpočtu dávky od 1. 2. 2022, ovšem lze z toho dovodit, že výše dávek byla průběžně aktualizována.

3. Na námitku žalobce týkající se porušení čl. 30 Listiny základních práv a svobod městský soud reagoval tak, že sociálních práv se lze domáhat pouze v mezích prováděcích zákonů. Jejich konkretizace je výlučnou pravomocí zákonodárce a zásahy soudní moci jsou v jejich případě omezeny pouze na zjevné excesy. Žalobcovy celkové příjmy navíc zůstaly i po snížení dávky pomoci v hmotné nouzi na stejné úrovni. Nelze proto dle městského soudu souhlasit s jeho tvrzením, že by jej stát snížením příspěvku na živobytí uvrhnul na „sociální dno“.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

5. Stěžovatel polemizuje s podstatou snížení dávky pomoci v hmotné nouzi, tedy s tím, že důvodem jejího snížení byla valorizace starobního důchodu. Také nesouhlasí s tvrzením, že je výlučně v pravomoci zákonodárce, jakou výši příspěvků na živobytí a životního minima stanoví. Zákonodárce je předně vázán ústavním pořádkem, zejména čl. 30 Listiny, ale také mezinárodními smlouvami a závazky vyplývajícími z členství v Evropské unii. Argument soudu, že zákonodárce průběžně navyšuje částky životního minima, ačkoli do výpočtu žalobcovy dávky od 1. 2. 2022 se taková změna nepromítla, považuje za zcela nepřípadný. Právě z toho vyplývá, že článek 30 Listiny byl porušen, a to s ohledem na pozdní aktualizaci výše této částky.

6. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že výše dávky byla stanovena v souladu se zákonem. Také zdůraznil, že dávka pomoci v hmotné nouzi - příspěvku na živobytí slouží k zajištění životních potřeb až subsidiárně a odvíjí se od majetkových poměrů žadatele; je tedy logické, že se každé zvýšení příjmů žadatele projeví v její výši. Tato dávka má garantovat příjemci základní potřeby na určité minimální a nikoli optimální úrovni. Stěžovatel pak nebrojí proti výpočtu dávky, ale proti jejímu snížení principiálně, a to z důvodu rozporu s ústavním pořádkem a mezinárodními závazky, tento rozpor však nijak neupřesňuje.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým 1 Ads 85/2024 - 28 pokračování významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS., v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. Posuzovaná kasační stížnost však nesplňuje žádnou z těchto podmínek.

8. K problematice sociálních práv obecně i konkrétně práva na přiměřené hmotné zabezpečení a pomoc v hmotné nouzi podle čl. 30 Listiny, jehož se stěžovatel dovolává, existuje početná judikatura jak Nejvyššího správního soudu, tak Ústavního soudu, od níž není důvodu se odchýlit a jakkoliv ji na případě stěžovatele měnit.

9. Ta vychází z povahy dávek sociální pomoci, mezi něž náleží i dávky pomoci v hmotné nouzi a pro které je typická subsidiarita. Nastupují tedy až v případě, kdy není k dispozici plnění z žádného jiného systému, respektive taková plnění byla vyčerpána a potřeba zajistit základní životní potřeby jednotlivce trvá (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014, č. j. 4 Ads 27/2014 - 28).

10. Nejvyšší správní soud již také poznamenal (viz například rozsudek ze dne 13. 7. 2022, č. j. 6 Ads 298/2021 - 38), že příspěvek na živobytí jako dávka pomoci v hmotné nouzi je sociálním právem dle čl. 30 Listiny, přičemž podrobnosti pro jeho uplatnění stanoví zákon (čl. 30 odst. 3 Listiny). Současně platí, že tohoto práva se lze domáhat toliko v mezích prováděcího zákona (čl. 41 odst. 1 Listiny). Zákonodárce má tedy v oblasti sociálních práv široký prostor pro uvážení, přičemž musí zachovat podstatu a smysl uvedeného práva (čl. 4 odst. 4 věta první Listiny).

11. V případě sociální události v podobě hmotné nouze tak Listina zaručuje pouze pomoc nezbytnou k zajištění základních životních podmínek; nezaručuje nárok na určitou výši dávky. Stanovení podmínek pro přiznání příspěvku na živobytí i jeho výši je v pravomoci zákonodárce (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2014, č. j. 2 Ads 21/2014 - 20, nebo ze dne 22. 6. 2011, č. j. 4 Ads 54/2011 - 76). Soudy zásadně neposuzují vhodnost či účelnost právní úpravy těchto dávek, ledaže by šlo o zjevný exces zasahující do samotné podstaty sociálního práva (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2020, č. j. 3 Ads 95/2018 - 58, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 2/08, bod 78, nebo ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 1/08, bod 90).

12. Kasační soud proto dospěl k závěru, že úvahy městského soudu z těchto postulátů nikterak nevybočují, a naopak jsou s nimi v souladu. Městský soud se nijak neodchýlil od judikatury kasačního soudu a nedopustil se ani hrubého pochybení při výkladu hmotného či procesního práva, které by mohlo mít dopad na hmotněprávní postavení stěžovatele. 1 Ads 85/2024

13. Soud nemíní jakkoli zpochybňovat či zlehčovat tíživou ekonomickou situaci stěžovatele, avšak současně neshledal podstatný přesah jeho vlastních zájmů. Kasační stížnost proto odmítl jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s.

14. O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný sice byl v řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení však rovněž nemá (§ 60 odst. 2 s. ř. s.).

15. Městský soud ustanovil stěžovateli usnesením ze dne 27. 12. 2023, č. j. 16 Ad 9/2022 - 48, zástupcem advokátku JUDr. Anitu Pešulovou. V řízení o kasační stížnosti soud přiznal této zástupkyni odměnu za jeden úkon právní služby (sepsání kasační stížnosti). Za ten jí náleží mimosmluvní odměna ve výši 1 000 Kč [§ 9 odst. 2 ve spojení s § 7 bodem 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Tuto částku soud zvýšil o 273 Kč připadající na daň z přidané hodnoty, kterou je advokát jako plátce DPH povinen odvést (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Částka v celkové výši 1 573 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 31. července 2024 Ivo Pospíšil předseda senátu