1 Afs 17/2004

Rubrum

1 Afs 17/2004-50 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce Ing. N. D., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, nám. Svobody 4, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 28. 7. 2000, č. j. FŘ – 110/628/2000-0107, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2003, č. j. 30 Ca 496/2000-31, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 28. 7. 2000, č. j. FŘ – 110/628/2000-0107, zamítl žalovaný žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Blansku ze dne 27. 9. 1999, č. j. 52996/99/283912/2704, jímž byla žalobci dodatečně vyměřena daň ve výši 83 584 Kč. Žalobce – zastoupený v řízení na základě plné moci ze dne 20. 10. 2000 JUDr. Stanislavem Krejčím, advokátem se sídlem Divadelní 6, 602 00 Brno – napadl toto rozhodnutí u Krajského soudu v Brně žalobou, v níž zejména namítl, že zařízení na výrobu p., jež vyvážel z ČR do Ukrajiny, bylo jeho vlastním zařízením, a podléhalo tak režimu neobchodního vývozu. Částka uvedená v jednotné celní deklaraci nemohla být součástí žalobcových výnosů: žalobce naopak utrpěl ztrátu, neboť jím vyvezený majetek byl bez jeho zavinění na Ukrajině konfiskován. Žalobce tak nikdy nemohl přijmout částku, jež byla uvedena v jednotné celní deklaraci jako hodnota zboží. Nedopustil se správního deliktu, a žalovaný mu tedy nemohl doměřit daň z příjmů. Žalobce požádal o odklad vykonatelnosti rozhodnutí a závěrem navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 16. 11. 2000, č. j. 30 Ca 496/2000-9, zamítl žalobcovu žádost o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a následně rozhodl o žalobě svým rozsudkem ze dne 24. 9. 2003, č. j. 30 Ca 496/2000-31, tak, že ji zamítl. Proti tomuto rozhodnutí byla podána kasační stížnost, kterou sepsal JUDr. Stanislav Krejčí a označil se za zástupce žalobce (dále též „stěžovatel“). V ní namítal nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem a vady jak soudního, tak správního řízení; tyto důvody pak obsáhle rozvedl a navrhl zrušení napadeného rozsudku. Plná moc udělená tomuto advokátu ke kasační stížnosti připojena nebyla. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že krajský soud přípisem ze dne 9. 12. 2003, doručeným JUDr. Krejčímu dne 18. 12. 2003, jej vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů soudu zaslal 1 Afs 17/2004-51 plnou moc udělenou mu stěžovatelem k zastupování v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem. Protože JUDr. Krejčí na výzvu soudu nijak nereagoval, krajský soud usnesením ze dne 22. 1. 2004 vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 1 týdne od doručení usnesení doplnil kasační stížnost tak, že soudu zašle plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o podané kasační stížnosti a aby v téže lhůtě soudu předložil plnou moc udělenou JUDr. Krejčímu, z níž bude zřejmé, že JUDr. Krejčí byl oprávněn za stěžovatele podat kasační stížnost. Stěžovatel byl upozorněn na to, že nevyhoví-li ve stanovené lhůtě výzvě soudu, soud kasační stížnost odmítne. Stěžovatel na výzvu soudu ve stanovené lhůtě a ani později nereagoval. Krajský soud v Brně proto postoupil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z následujících důvodů. Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí (§ 102 s. ř. s.). Okruh osob aktivně legitimovaných k podání kasační stížnosti je tak omezen na účastníky řízení a na osoby zúčastněné na řízení. Účastníky řízení jsou podle § 33 s. ř. s. navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný) nebo ti, o nichž to stanoví tento zákon. Účastníky řízení před krajským soudem byli tedy Ing. N. D. jako žalobce a Finanční ředitelství v Brně jako žalovaný. Je-li účastník zastoupen advokátem, kterého si zvolil a jemuž udělil plnou moc k zastupování, může zástupce kasační stížnost podat jeho jménem; podmínkou ovšem je, že takové zastoupení existuje v době, kdy je kasační stížnost sepsána a podána, tedy že v době, kdy je kasační stížnost zástupcem sepsána a podána, existuje mezi žalobcem a jeho zástupcem vztah zastoupení založený plnou mocí. V předmětné věci byl advokát JUDr. Stanislav Krejčí zástupcem žalobce v řízení před krajským soudem, a to na základě plné moci ze dne 20. 10. 2000, kterou žalobce zmocnil JUDr. Krejčího k tomu, aby ho obhajoval a zastupoval ve všech právních věcech, aby vykonával veškeré úkony, přijímal doručované písemnosti, podával návrhy a žádosti, uzavíral smíry a narovnání, uznával uplatňované nároky, vzdával se nároků, podával opravné prostředky, plnění nároků přijímal, jejich plnění potvrzoval, to vše i tehdy, když je podle právních předpisů zapotřebí zvláštní plné moci. Tato plná moc byla udělena v rozsahu práv a povinností podle obchodního i hospodářského zákoníku, občanského zákoníku, občanského soudního řádu a správního řádu, trestního zákona, trestního řádu, včetně všech úkonů v exekučním řízení a zákona o správě daní a poplatků. Z takto, byť široce založeného oprávnění k zastupování, nicméně vyplývá, že tato plná moc nezahrnuje (a ani zahrnovat s ohledem na datum plné moci nemohla) oprávnění k sepsání kasační stížnosti a zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti, řídící se ustanoveními soudního řádu správního. JUDr. Krejčí mohl proto kasační stížnost sepsat a být zástupcem žalobce v řízení o kasační stížnosti jen tehdy, byla-li JUDr. Krejčímu žalobcem udělena nová plná moc; takovou plnou moc však JUDr. Krejčí ani žalobce na výzvu soudu nepředložili. Za této situace nelze uzavřít jinak, než že JUDr. Krejčí podal jménem žalobce kasační stížnost, ačkoli v době, kdy kasační stížnost sepsal a podal, žalobce nezastupoval. JUDr. Krejčí byl osobou zjevně neoprávněnou k podání kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 120 s. ř. s. 1 Afs 17/2004-52 Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 26. 5. 2004 JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu