1 Afs 361/2018

Rubrum

1 Afs 361/2018 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Barbory Berkové v právní věci žalobkyně: SILMET Plus, s. r. o., se sídlem Na Flusárně 168, Příbram, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2016, č. j. 2163-4/2016-900000-304.7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2018, č. j. 45 Af 13/2016 – 38, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

1. Dne 16. 11. 2015 vydal Celní úřad pro Středočeský kraj platební výměr, kterým žalobkyni podle pomůcek dle § 98 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, vyměřil spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období říjen 2014 v celkové výši 320 047 Kč. Žalovaný toto rozhodnutí změnil tak, že daň stanovil dokazováním, neboť pro použití pomůcek nebyly splněny podmínky dle § 98 daňového řádu. Takto nově vyměřená spotřební daň z minerálních olejů činila 333 734 Kč.

2. Vyměřená daň se vztahovala k minerálním olejům skladovaným žalobkyní v nádržích č. 1 a č. 3 na čerpací stanici SILMET na adrese Pražská 2922, Žatec, u nichž 1 Afs 361/2018 vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň dne 7. 10. 2014 jako dnem zjištění, že žalobkyně tyto výrobky držela, aniž jako plátce ve smyslu § 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění ve znění účinném do 30. 11. 2014 (dále jen „zákon o spotřebních daních”) prokázala, že se jedná o vybrané výrobky zdaněné nebo oprávněně nabyté bez daně.

3. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Praze.

4. Krajský soud žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji.

5. V odůvodnění soud konstatoval, že žalobkyně předložila ve vztahu ke skladovaným minerálním olejům doklady, které prokazují zdanění minerálního oleje obchodního označení motorová nafta a směsná motorová nafta, tj. dokumenty vztahující se k čisté (nebarvené a neznačkované) motorové naftě určené pro pohon motorů. Složení minerálních olejů v nádržích č. 1 a č. 3 však neodpovídalo minerálním olejům uvedeným na předložených dokladech.

6. Vzhledem k přítomnosti značkovací látky v nádrži č. 1 v množství převyšujícím 3 ± 0,3 mg/l (viz protokoly o zkoušce č. 007 a č. 008) a v nádrži č. 3 v množství 0,2 ± 0,1 mg/l (protokoly o zkoušce č. 004, č. 012 a č. 022) bylo dle soudu vyloučeno, aby se jednalo o pouhou kontaminaci značkovaným a barveným minerálním olejem z předchozí dodávky minerálních olejů ve výdejním ramenu mezi měřidlem a ventilem (v množství 50 až 70 litrů), jak namítala žalobkyně. Nádrž č. 1 obsahovala k datu 7. 10. 2014 19 456 litrů minerálního oleje a nádrž č. 3 15 743 litrů.

7. Není přitom rozhodující, kdo a kdy žalobkyní skladované minerální oleje vytvořil a převezl, neboť daňová povinnost dopadá na žalobkyni, která oleje k 7. 10. 2014 skladovala. Odpovědnost skladovatele vybraných výrobků dle zákona o spotřebních daních je objektivní. Nedůvodné jsou tak i námitky žalobkyně, že znečištění nemělo vliv na faktické vlastnosti skladované nafty a že byla v dobré víře, že skladuje motorovou a směsnou naftu bez zabarvení.

8. Žalobkyní navrhované důkazy soud neprovedl, neboť je shledal nadbytečnými. Skutečnosti, které měly být provedením těchto důkazů zjištěny, nemohly mít na jeho závěry žádný vliv. I pokud by se navrhovanými důkazy prokázala kontaminace skladovaných minerálních olejů barvivem Dyeguard Red MC25Y, nemohlo by toto zjištění vzhledem k dalšímu skutkovým zjištěním (koncentrace barviva ve vzorcích) mít vliv na daňovou povinnost žalobkyně.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

9. Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“).

10. Namítá, že prokázala zdanění motorové nafty a směsné motorové nafty, která se nacházela v zásobnících č. 1 a č.

3. Nafta byla dodána společností SILMET Příbram a. s., chybou obsluhy výdejní lávky však došlo k jejímu znečištění barvivem Dyeguard Red MC25Y. To stěžovatelka doložila dvěma nákladními dodacími listy, vyjádřením provozovatele daňového skladu TERMINAL OIL a. s. a vyjádřením dodavatele plnící lávky PSMONT PLUS, s. r. o. Tímto byla vysvětlena přítomnost značkovací látky. Stěžovatelka byla v dobré víře, že se v zásobnících č. 1 a č. 3 nachází řádně zdaněná 1 Afs 361/2018 - 36 pokračování motorová a směsná motorová nafta, čemuž nasvědčuje i to, že značkovací látka byla zjištěna ve výrazně nižším množství, než stanovují značkovací předpisy a jinak sporný minerální olej splňoval zákonné požadavky pro motorovou a směsnou motorovou naftu.

11. Dále stěžovatelka nesouhlasí s tím, že krajský soud zamítl její důkazní návrhy. Neprovedení navrhovaných svědeckých výpovědí představuje vadu řízení a porušení zásady materiální pravdy, která se dle judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu uplatní i v daňovém řízení. Zamítnutím důkazních návrhů rezignoval krajský soud i správní orgán na povinnost zjistit skutečný stav věci. Navrhované důkazy mohly najisto prokázat, že se v zásobnících nacházela řádně zdaněná nafta.

12. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelčiny námitky jsou totožné jako v jejích předchozích podáních a ztotožnil se se závěry krajského soudu.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

13. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.

14. Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

15. Podle § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních: „plátcem [daně] je právnická či fyzická osoba, která skladuje nebo dopravuje vybrané výrobky, aniž prokáže, že se jedná o vybrané výrobky pro osobní spotřebu, nebo uvádí do volného daňového oběhu vybrané výrobky, aniž prokáže, že se jedná o vybrané výrobky zdaněné, nebo pokud neprokáže způsob jejich nabytí oprávněně bez daně; za daň společně a nerozdílně odpovídá také právnická nebo fyzická osoba, která se na uvedeném skladování nebo dopravě podílela.“

16. Podle § 5 odst. 1 téhož zákona platí, že: „na daňovém území České republiky se prokazuje zdanění vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu daňovým dokladem nebo dokladem o prodeji či dokladem o dopravě vybraných výrobků do volného daňového oběhu již uvedených, pokud tento zákon nestanoví jinak.“

17. Podle § 9 odst. 3 písm. e) téhož zákona: „povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká také dnem nabytí vybraných výrobků nebo dnem jejich prodeje plátci uvedenými v § 4 odst. 1 písm. f) nebo dnem zjištění, že plátce vybrané výrobky po nějakou dobu držel, nebo že je drží, a to tím dnem, který nastal dříve.“

18. Podle § 51 odst. 1 téhož zákona: „v daňovém dokladu podle § 5 odst. 2, v dokladu o prodeji podle § 5 odst. 3 nebo v dokladu o dopravě podle § 5 odst. 4 musí být uveden také kód nomenklatury minerálního oleje, kterého se doklad týká; v daňovém dokladu podle § 5 odst. 2 musí být dále uvedena množství minerálních olejů v členění podle jednotlivých sazeb spotřební daně. Pokud je místem určení čerpací stanice, musí být v dokladu o dopravě podle § 5 odst. 4 uvedeno její evidenční číslo, bylo-li Ministerstvem průmyslu a obchodu přiděleno.“

19. Podle § 51 odst. 2 téhož zákona: „při dopravě minerálních olejů značkovaných a barvených podle části čtvrté nebo značkovaných podle části páté musí být v daňovém dokladu podle § 5 odst. 2, v dokladu o prodeji podle § 5 odst. 3 nebo v dokladu o dopravě podle § 5 odst. 4 uvedeno, že tyto oleje byly označkovány a obarveny podle části čtvrté nebo označkovány podle části páté.“ 1 Afs 361/2018

20. Podle § 134b odst. 1 zákona o spotřebních daních: Předmětem značkování a barvení jsou, s výjimkou případů uvedených v odstavcích 2 a 4, minerální oleje uvedené pod kódy nomenklatury 2710 19 25, 2710 19 29, 2710 19 41, 2710 19 45 a 2710 19 49.“ Dle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení: „Značkovány a barveny podle pravidel stanovených v § 134c až 134k nesmějí být minerální oleje uvedené v odstavci 1, jedná-li se o pohonné hmoty a maziva podle zvláštního právního předpisu, s výjimkou minerálních olejů, na které se vztahuje osvobození od daně podle § 49 odst. 8.“

21. Stěžejní otázkou v projednávané věci je, jaké minerální oleje stěžovatelka skladovala a zda předložila odpovídající doklady prokazující jejich zdanění. Mezi stranami není sporu o tom, že minerální oleje určené pro pohon vozidel nesmějí být značkovány a barveny.

22. Stěžovatelka tvrdí, že skladovala řádně zdaněnou naftu a přítomnost značkovací látky vysvětluje kontaminací zbytkem obarveného minerálního oleje, který zůstal ve výdejním ramenu stáčecího místa z plnění předchozího dne.

23. Ze správního spisu vyplývá, že při místním šetření dne 7. 10. 2014 byly odebrány vzorky minerálního oleje, který stěžovatelka skladovala v nádrži č. 1, v níž se měla nacházet motorová nafta. Tyto vzorky následně vyhodnotila Celně technická laboratoř. Z protokolů o zkoušce plyne, že oba vzorky (č. 7 a č. 8) obsahovaly barvivo (barva vzorku byla načervenalá) a 3,2 ± 0,3 mg/l značkovací látky SY 124.

24. Co se týče minerálního oleje v nádrži č. 3, která měla obsahovat směsnou motorovou naftu, z protokolů o zkouškách plyne, že vzorek č. 4 odebíraný dne 7. 10. 2014, obsahoval 0,2 ± 0,1 mg/l značkovací látky SY 124. Stejné množství značkovací látky obsahoval i vzorek č. 12 odebíraný dne 10. 10. 2014 a vzorek č. 22 odebíraný dne 30. 10. 2014 při přečerpání zajištěného minerálního oleje do autocisterny. Přítomnost barviva nebyla ve vzorcích zjištěna.

25. Dle § 134a odst. 1 zákona o spotřebních daních: „značkováním a barvením vybraných minerálních olejů se rozumí rovnoměrné přimíchávání značkovací látky a barviva do těchto olejů.“

26. Dle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 21. března 2007, kterou se stanoví podrobnosti značkování a barvení vybraných minerálních olejů a značkování některých dalších minerálních olejů: „ke značkování a barvení minerálních olejů uvedených v § 134b odst. 1 zákona se používá tekuté směsi značkovací látky, jejíž chemický název zní N-ethyl-N-[2-(1-isobutoxy-ethoxy)ethyl]-4-(fenylazo)anilin s identifikačním barevným odstínem SOLVENT YELLOW 124, a zejména červeného barviva Solvent Red 19. Pro značkování se použije minimálně 6 mg značkovací látky na 1 litr minerálního oleje a takové minimální množství barviva, které prokazatelně zabarví minerální oleje do červena a bude kvalitativně stanovitelné.“

27. Z uvedeného vyplývá, že značkovací látka SY 124 se používá ke značkování minerálních olejů a to v množství minimálně 6 mg/l.

28. Krajský soud správně posoudil, že i pokud by se jednalo o smísení s barveným a značkovaným olejem ve výdejním rameni, zbytkové množství 50 – 70 litrů, které stěžovatelka udávala, nemohlo zapříčinit kontaminaci minerálního oleje, který v případě nádrže č. 1 činil 19 456 litrů a v případě nádrže č. 3 15 743 litrů. Ke stejnému závěru o smísení s mnohem větším množstvím barveného oleje soud vedlo i viditelné zbarvení oleje v nádrži č.

1. Krajský soud tak správně akceptoval závěr žalovaného, že v případě nádrže č. 1 Afs 361/2018 - 37 pokračování 1, kde byla naměřena přítomnost značkovací látky v množství 3,2 ± 0,3 mg/l, se muselo jednat téměř o poměr 1:1 mezi čistou motorovou naftou a značkovaným minerálním olejem. V případě nádrže č. 3 činil poměr směsi značkovaného oleje a motorové nafty cca 1:30 (cca 530 litrů značkovaného oleje).

29. Nejvyšší správní soud k uvedenému pouze doplňuje, že i pokud by množství značkovací látky v nádrži č. 3 bylo 0,1 mg/l (tedy se započítáním odchylky „ve prospěch“ stěžovatelky), stále by se muselo jednat přibližně o 263 litrů značkovaného oleje. Je tedy zřejmé, že pouze zbytkové množství jiného minerálního oleje nemohlo takto motorovou a směsnou motorovou naftu kontaminovat. Stěžovatelka přitom nijak nebrojila proti laboratorním výsledkům Celně technické laboratoře.

30. Stěžovatelčina argumentace, že ke znečištění došlo použitím plnícího ramene sloužícího pro výdej motorové nafty, které bylo před plněním nafty pro stěžovatelku chybně použito k plnění cisterny minerálním olejem obsahujícím barvivo, tak nemůže obstát. Stěžovatelka zároveň nijak nevysvětluje, jak mělo stejným způsobem dojít ke znečištění dvou různých dodávek různých minerálních olejů – motorové nafty a směsné motorové nafty.

31. Nadto je třeba upozornit na skutečnost, že stěžovatelka po celou dobu řízení tvrdila, že došlo ke kontaminaci s minerálním olejem, který byl barven barvivem Dyeguard Red MC25Y. Tato verze však nijak nevysvětluje přítomnost značkovací látky. Stěžovatelka neuváděla, že by se jednalo o barvený a značkovaný olej. Nadto ve vzorcích z nádrže č. 3 nebyla přítomnost barviva vůbec zjištěna, směsná motorová nafta obsahovala pouze značkovací látku SY 124. Ve vztahu k minerálnímu oleji v této nádrži je tak stěžovatelčina argumentace nelogická a ani náznakem nevysvětluje přítomnost značkovací látky v tomto minerálním oleji.

32. Ke stejnému závěru k nádrži č. 3 dospěl Nejvyšší správní soud též v rozsudku ze dne 15. 8. 2019, č. j. 7 Afs 376/2018 – 30, který se týkal rozhodnutí o propadnutí směsné motorové nafty v nádrži č.

3. V dané věci vznesla stěžovatelka totožné námitky jako v nyní projednávané věci.

33. Dále stěžovatelka v kasační stížnosti brojí proti neprovedení důkazů krajským soudem.

34. Stěžovatelka v žalobě navrhla k prokázání svých tvrzení jako důkaz provést výslechy svědků, konkrétně řidiče, který obsluhoval výdejní lávku a jehož pochybením mělo dojít ke znečištění motorové nafty, vedoucího provozu výdejního místa společnosti TERMINAL OIL a.s. a jednatele společnosti PSMONT PLUS s. r. o. Tito svědci měli popsat způsob nakládání motorové nafty, způsob fungování výdejní lávky a možnost znečistění motorové nafty při jejím stáčení.

35. Z judikatury Nejvyššího správního i Ústavního soudu vyplývá, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout, a, pokud jim nevyhoví, ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn.

I. ÚS 854/09)

36. Krajský soud navrhované důkazy neprovedl, neboť je shledal nadbytečnými. Uvedl, že i pokud by se navrhovanými důkazy prokázala kontaminace skladovaných minerálních olejů barvivem Dyeguard Red MC25Y, nemohlo by toto zjištění vzhledem k dalšímu 1 Afs 361/2018 skutkovým zjištěním (koncentrace barviva ve vzorcích) mít vliv na daňovou povinnost žalobkyně.

37. Dle Nejvyššího správního soudu krajský soud v souladu s výše uvedenou judikaturou řádně odůvodnil, proč nepřistoupil k provedení stěžovatelkou navrhovaných důkazů. S těmito důvody se pak Nejvyšší správní soud ztotožňuje. I pokud by stěžovatelkou navrhovanými důkazy byly prokázány skutečnosti, které tvrdí, tato skutková verze není způsobilá odůvodnit takové množství značkovací látky v minerálních olejích, které bylo prokázáno. Jakékoliv další dokazování v tomto směru je proto nadbytečné, jak správně konstatoval krajský soud.

38. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že krajský soud ve svém rozhodnutí nepochybil a správně konstatoval, že stěžovatelka nepředložila doklady k minerálním olejům, které skladovala v nádržích č. 1 a č. 3, proto jí vznikla povinnost přiznat a zaplatit z nich daň.

IV. Závěr a náklady řízení

39. Stěžovatelka se svými námitkami neuspěla. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí ani z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

40. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatelka ve věci neměla úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. ledna 2020 JUDr. Filip Dienstbier předseda senátu