1 Afs 4/2011

Rubrum

1 Afs 4/2011 - 57 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce F. Š., zastoupeného Mgr. Petrem Knapem, advokátem se sídlem Mrštíkova 15, Hustopeče, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11.2008, č. j. 14590/08-1400-705264, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2010, č. j. 29 Ca 30/2009 - 41, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e zamítá.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I.

1. Žalobce brojil u krajského soudu žalobou proti rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí o vyměření daně z převodu nemovitostí ve výši 16 500 Kč.

2. Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 22. 7. 2010, čj. 29 Ca 30/2009 - 26. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost. Krajský soud jej poté usnesením ze dne 7. 9. 2010 vyzval jednak k doplnění náležitostí kasační stížnosti a rovněž k úhradě soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 3000 Kč. Poté žalobce požádal o osvobození od soudního poplatku z důvodů sociální tísně. Soud tedy zaslal žalobci k vyplnění tiskopis „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od 1 Afs 4/2011 - 58 soudních poplatků“; tiskopis žalobce vyplnil a obratem zaslal soudu. Krajský soud pak vydal nyní kasační stížností napadené usnesení, kterým žádost o osvobození stěžovatele od soudních poplatků zamítl.

3. Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že mu žalobce doložil potvrzení, z něhož vyplývá, že výše jeho celkového měsíčního starobního důchodu činí 9556 Kč a výše jeho odměny z dohody o pracovní činnosti vykonávané do 31. 12. 2010 činila 4250 Kč, žalobce je rovněž majitelem osobního automobilu Trabant, mopedu a nemovitostí - rodinného domu a zahradního domu. Průměrný měsíční čistý příjem žalobce je tak 13 806 Kč. Z dokladů předložených žalobcem tak nevyplývá, že by byl ohrožen sociální tísní, naopak jeho příjem převyšuje částku životního minima (3126 Kč) ve smyslu zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Soud uzavřel, že žalobce má dostatečné prostředky pro úhradu soudního poplatku a není tak naplněna podmínka § 36 odst. 3 s. ř. s. pro jeho osvobození. II.

4. Proti usnesení soudu o zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Jejím obsahem je tvrzení, že stížnost podává z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. - nesprávné posouzení právní otázky soudem; ten totiž nezohlednil, že stěžovatel je důchodce a ze svých příjmů si zajišťuje úhradu nákladů na životní potřeby. Je sice vlastníkem nemovitostí v katastrálním území Hustopeče u Brna, tyto nemovitosti však užívá pro svou potřebu a nemá z nich žádný příjem. Navrhuje tedy, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

5. Ve vyjádření ke kasační stížnosti se žalovaný vyslovil pouze k meritu věci; věc týkající se osvobození stěžovatele od soudních poplatků je věc týkající se výlučně a osobně stěžovatele. III.

6. Kasační stížnost není důvodná.

7. Na úvod soud připomíná pravidlo formulované v § 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, že za řízení před soudy České republiky a za jednotlivé úkony prováděné soudy a správou soudů se vybírají soudní poplatky. Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) v § 36 odst. 3 normuje, že na žádost účastníka, který doloží, že nemá dostatečné prostředky může být usnesením předsedy senátu od soudních poplatků osvobozen.

8. Předpokladem pro osvobození od soudních poplatků je tedy žádost účastníka o osvobození a dále doložení skutečností, svědčících o nedostatečnosti prostředků k uhrazení soudního poplatku. Při zkoumání toho, zda je doložen „nedostatek prostředků“, je potřebné zdůraznit, že účastníka zatěžuje jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Jinak řečeno, pokud chce být účastník ohledně své žádosti o osvobození od soudních poplatků procesně úspěšný, musí jednak uvést, v čem spatřuje svůj nedostatek 1 Afs 4/2011 - 59 prostředků, který dle jeho názoru vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, a jednak takové tvrzení řádně doložit.

9. Individuální osvobození od soudních poplatků je tedy procesním institutem, jehož účelem je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o soudních poplatcích a tedy před faktickým odepřením přístupu k soudu. Zmíněné předpoklady pro osvobození od soudního poplatku je přitom vždy třeba posoudit zcela konkrétně s ohledem na okolnosti existující v době vyměřování soudního poplatku.

10. V nyní souzeném případě však stěžovatel pouze tvrdí, že dostatečné prostředky k úhradě soudního poplatku nemá, protože je důchodce, příjmy ze svých nemovitostí nepobírá, pouze je užívá pro vlastní potřebu a je tedy v tísni. Takové tvrzení však v žádném případě neprokazuje jednu z podmínek pro osvobození, tedy nedostatečnost prostředků.

11. Krajský soud naopak důvody pro zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků jasně zformuloval, provedl porovnání majetkových poměrů stěžovatele se společensky uznanou hranicí minimálních příjmů, pod níž nastává stav hmotné nouze, tedy normami obsaženými v zákoně č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Toto zákonné kritérium je využíváno pro posuzování sociální potřebnosti, pro poskytování dávek sociální péče sociálně potřebným občanům, pro určení příjemců a výše dávek státní sociální podpory; jako kriterium výše příjmů je používáno i v jiných oblastech.

12. Jestliže stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že nedisponuje materiální dostatečností, pro niž by měl být od úhrady soudního poplatku osvobozen, pak takové zpochybnění však nepodpořil žádným konkrétním důvodem. Neuvedl, v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků, který dle jeho názoru vede k takové finanční tísni, že nemůže soudní poplatek uhradit. Jeho námitky jsou proto nedůvodné.

13. Nad rámec nyní uvedeného Nejvyšší správní soud nepřehlédl samotnou podstatu soudního sporu. Sám stěžovatel uvádí v žalobě, že předmětem sporu je výše daně z převodu nemovitostí; základem daně je přitom částka 550 000 Kč, kterou žalobce obdržel (jak sám v žalobě uvádí) od bývalé spoluvlastnice nemovitostí. I tato indicie tedy podporuje závěr krajského soudu o absenci jednoho z významných prvků pro osvobození od soudního poplatků, kterým je nedostatek prostředků.

14. Nejvyšší správní soud na závěr podotýká, že vzhledem ke specifické povaze napadeného usnesení netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost (viz k tomu detailně rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, čj. 1 Afs 65/2007 - 37).

15. S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). Soud přitom neshledal žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez návrhu (§ 109 odst. 3 s. ř. s.). 1 Afs 4/2011 - 60

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá na jejich náhradu právo. Žalovanému žádné náklady nevznikly, a tudíž mu nebyla náhrada nákladů řízení přiznána. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. ledna 2011 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu