1 Afs 400/2018

Rubrum

1 Afs 400/2018 - 52 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: HERMÉS spol. s r. o., se sídlem Trocnovská 341, České Velenice, zastoupené JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou se sídlem třída Míru 146, Český Krumlov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2018, č. j. 14843/18/5300-22442-605186, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 10. 2018, č. j. 50 Af 15/2018 - 53, takto:

Výrok

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobkyni s e v r a c í zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám její zástupkyně JUDr. Mileny Novákové do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Finanční úřad pro Jihočeský kraj dodatečnými platebními výměry ze dne 13. 4. 2017 doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen až prosince 2012 a leden až prosinec 2013 a současně stanovil penále z doměřené daně. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozhodnutím. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ji shora uvedeným rozsudkem zamítl.

2. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.

3. Spolu s podáním kasační stížnosti stěžovatelka nesplnila poplatkovou povinnost stanovenou v § 4 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, Nejvyšší správní soud ji proto usnesením ze dne 20. 12. 2018, č. j. 1 Afs 400/2018 - 13, vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 5.000 Kč ve lhůtě 15 dnů. Zároveň stěžovatelku poučil o následcích nesplnění poplatkové povinnosti a o možnosti požádat o částečné nebo plné osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 1 Afs 400/2018

4. Usnesení č. j. 1 Afs 400/2018 - 13 bylo zástupkyni stěžovatelky doručeno do datové schránky dne 30. 12. 2018 a tohoto dne nabylo právní moci. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že k doručení došlo fikcí a že dne 30. 12. 2018 byla neděle.

5. Podle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“), platí, že „[n]epřihlásí- li se do datové schránky osoba podle odstavce 3 [tj. osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu] ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení “. Soudní řád správní náhradní doručení nevylučuje. Fikce doručení podle citovaného ustanovení může nastat i v případě, že konec lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek, neboť při doručování do datové schránky je třeba vycházet ze zásadní odlišnosti od doručování poštou, a to z neomezeného přístupu k datové schránce (blíže viz rozsudek ze dne 16. 5. 2013, č. j. 5 Afs 76/2012 - 28, č. 2875/2013 Sb. NSS). Nad rámec uvedeného lze podotknout, že fikce doručení předpokládá, že si adresát písemnost v úložní lhůtě mohl vyzvednout, avšak zaviněně tak neučinil. V případě, že z vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může podle § 17 odst. 5 zákona o elektronických úkonech ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s. a § 50d zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, požádat o vyslovení neúčinnosti doručení. Skutečnost, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost vyzvednout, musí adresát prokázat. Neúčinnosti doručení se však stěžovatelka nedomáhala.

6. Nabytí právní moci není spojeno s uplynutím žádné lhůty, a je tedy vázáno pouze na skutečnost doručení. Z tohoto důvodu se neuplatní § 40 odst. 3 s. ř. s., podle kterého připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Jinými slovy, rozhodnutí může nabýt právní moci i mimo pracovní den (viz rozsudek ze dne 19. 9. 2014, č. j. 8 As 118/2014 - 46).

7. Usnesení č. j. 1 Afs 400/2018 - 13 tedy nabylo právní moci v neděli dne 30. 12. 2018 a tento den byl rozhodnou skutečností pro určení počátku lhůty stanovené tímto usnesením. V souladu s § 40 odst. 1 s. ř. s. pak lhůta pro zaplacení poplatku začala běžet následující den, tedy dne 31. 12. 2018, a marně uplynula v pondělí dne 14. 1. 2019.

8. Z hlediska včasnosti splnění poplatkové povinnosti je rozhodný den, kdy je částka soudního poplatku skutečně připsána na účet soudu (rozsudek ze dne 12. 4. 2012, č. j. 9 Afs 7/2012 - 49). Nejvyšší správní soud potvrdil, že tento judikatorně ustálený závěr platí i po novelizaci zákona o soudních poplatcích zákonem č. 296/2017 Sb. (rozsudek ze dne 28. 3. 2018, č. j. 8 Afs 37/2018 - 51, č. 3734/2018 Sb. NSS).

9. Poplatek uhrazený stěžovatelkou byl připsán na účet Nejvyššího správního soudu dne 15. 1. 2019, tedy den po uplynutí lhůty stanovené usnesením č. j. 1 Afs 400/2018 - 13. K zaplacení poplatku po lhůtě soud nemohl přihlédnout, neboť podle § 9 odst. 1 poslední věty zákona o soudních poplatcích platí, že „[k] zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“ pokračování 1 Afs 400/2018 - 53

10. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek ve stanovené lhůtě, Nejvyšší správní soud řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. zastavil.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 za použití § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo- li řízení zastaveno.

12. Podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že „soud vrátí poplatek z účtu soudu, jestliže jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen“. Nejvyšší správní soud proto vrátil stěžovatelce zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně (§ 10a zákona 1 Afs 400/2018 o soudních poplatcích). Přestože dosud trvá poplatková povinnost (která v souladu s § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zaniká až právní mocí rozhodnutí o zastavení řízení), nemůže následná úhrada soudního poplatku nic změnit na splnění podmínek pro vydání usnesení o zastavení řízení. Na poplatníka, který poplatek uhradil po lhůtě, je tedy nutno hledět tak, že již není k úhradě soudního poplatku povinen (viz usnesení ze dne 29. 11. 2017, č. j. 7 Afs 327/2017 - 18). Proto nic nebrání, aby soud po zastavení řízení vrátil i v těchto případechpoplatníkovi uhrazený poplatek v plné výši s poukazem na § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (viz např. usnesení ze dne 28. 3. 2018, č. j. 1 As 70/2018 - 18).

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. ledna 2019 JUDr. Filip Dienstbier předseda senátu