1 Afs 47/2009

Rubrum

1 Afs 47/2009 - 45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Městys Jimramov, se sídlem nám. Jana Karafiáta 39, Jimramov, zastoupen JUDr. Jiřím Kašparem, advokátem se sídlem Palackého náměstí 62, Polička, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2007, čj. 2834/07-1700-703359, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2008, čj. 30 Ca 121/2007 - 27, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2008, čj. 30 Ca 121/2007 - 27, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce obdržel na základě rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 2. 12. 2003 a ze dne 21. 4. 2004 dotaci ze státního rozpočtu ve výši 4 445 000 Kč na projekt Biocentrum Bukáčkův dvůr. Finanční úřad ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „správce daně“) provedl u žalobce kontrolu skutečností rozhodných pro stanovení možné povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně v souvislosti s použitím prostředků státního rozpočtu na projekt Biocentrum Bukáčkův dvůr. Na základě výsledků kontroly vydal správce daně platební výměr č. 38/2006 ze dne 22. 5. 2006, 1 Afs 47/2009 - 46 čj. 64264/06/351980/5197, jímž uložil žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 647 252 Kč. Správnost platebního výměru potvrdil žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 3. 2007, čj. 2833/07-1700-703359, jímž zamítl žalobcovo odvolání.

2. V návaznosti na platební výměr, kterým byla žalobci uložena povinnost učinit odvod za porušení rozpočtové kázně, vydal správce daně téhož dne (tj. 22. 5. 2006) platební výměr č. 39/2006, čj. 64265/06/351980/5197, jímž sdělil žalobci předpis penále ve výši 328 805 Kč. Žalovaný odvolání žalobce nevyhověl, a to rozhodnutím ze dne 6. 3. 2007, čj. 2834/07-1700-703359. Právě platební výměr a na něj navazující rozhodnutí žalovaného týkající se penále je předmětem tohoto řízení o kasační stížnosti.

3. Krajský soud zrušil shora označeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobce proti platebnímu výměru, jímž bylo žalobci předepsáno penále. Důvodem pro rozhodnutí krajského soudu bylo, že již dříve rozsudkem ze dne 10. 9. 2008, čj. 30 Ca 120/2007 - 38, bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ve věci platebního výměru, kterým byl uložen odvod za porušení rozpočtové kázně. Penále je dle § 44 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, vázáno na porušení rozpočtové kázně. Jestliže v důsledku rozhodnutí soudu čj. 30 Ca 120/2007 - 38 není pravomocně rozhodnuto o tom, že došlo k porušení rozpočtové kázně, nemůže být rozhodnuto o penále za prodlení s porušením takové povinnosti.

II. Stručné shrnutí základních argumentů uvedených v kasační stížnosti

4. Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž nejprve stručně shrnuje dosavadní průběh řízení. Domnívá se, že platební výměry, kterými se ukládá povinnost odvodu do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně a předepisuje penále, stejně jako obě rozhodnutí žalovaného, byly vydány v souladu se zákonem. Obsáhle polemizuje o zákonnosti svého rozhodnutí, kterým byl uložen odvod za porušení rozpočtové kázně. Dle stěžovatele je nepochybné, že žalobce porušil rozpočtovou kázeň, a odvod do státního rozpočtu mu tak byl stanoven oprávněně. Totéž platí i o předpisu penále. Stěžovatel odkázal na spisový materiál k žalobě vedené u krajského soudu pod sp. zn. 30 Ca 120/2007, z něhož krajský soud v napadeném rozsudku vychází, a na kasační stížnost podanou v této věci. Ze všech shora uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.

5. Žalobce vyjádření ke kasační stížnosti nepodal.

III. Právní názor Nejvyššího správního soudu

6. Kasační stížnost je důvodná. 1 Afs 47/2009 - 47

7. Nejvyšší správní soud nepřihlédl k těm námitkám, které se týkají zákonnosti rozhodnutí stěžovatele o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně. Tyto námitky musí stěžovatel uplatnit v soudním řízení, jehož předmětem je rozhodnutí o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně. Jak je známo soudu z jeho úřední činnosti, stěžovatel tyto námitky uplatnil v kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu ze dne 10. 9. 2008, čj. 30 Ca 120/2007 - 38, vedené před NSS pod sp. zn. 1 Afs 28/2009.

8. Předmětem tohoto řízení je rozhodnutí o předepsání penále za nesplnění povinnosti provést včas odvod za porušení rozpočtové kázně. Jedná se o příslušenství daně, které sleduje osud daně samotné (§ 58 daňového řádu, ve smyslu § 1 odst. 1 daňového řádu se rozumí daní i odvod za porušení rozpočtové kázně). Rozsah přezkumu platebního výměru na penále odvolacím orgánem je limitován, což ostatně platí i pro přezkum soudní – viz k tomu rozsudek NSS ze dne 11. 5. 2005, čj. 1 Afs 137/2004 - 62 (všechna zde cit. rozhodnutí NSS jsou přístupná na www.nssoud.cz). V tomto rozsudku vymezený rozsah přezkumu platebního výměru, kterým se sděluje penále, se aplikuje i v případě daní (např. rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2007, čj. 5 Afs 136/2006 - 60). Uvedené podmínky se samozřejmě zkoumají na podkladě příslušného právního předpisu v účinném znění. V tomto případě se jedná o § 44 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění účinném do 6. 9. 2004 (viz čl. II. zákona č. 482/2004 Sb.), dle něhož se penále počítá ode dne následujícího po dni, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně, do dne, kdy byly prostředky odvedeny, a činí 1 promile z částky odvodu za každý den, nejvýše však do částky samotného odvodu. Žalovaný ani soud se tak v řízení o opravném prostředku nezabývají námitkami směřujícími proti samotnému vyměření daně. Lze však uplatnit námitky, že penále nemělo být předepsáno vůbec, či v jiné výši (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2007, čj. 2 Afs 30/2007 - 68).

9. Krajský soud zrušil rozsudkem ze dne 10. 9. 2008, čj. 30 Ca 120/2007 - 38, který nabyl právní moci dne 18. 9. 2008, rozhodnutí stěžovatele o odvolání žalobce proti platebnímu výměru, kterým mu byl uložen odvod za porušení rozpočtové kázně. V době, kdy krajský soud rozhodoval o žalobě proti platebnímu výměru a rozhodnutí stěžovatele ve věci předepsání penále (tj. dne 29. 10. 2008), nebyl platební výměr o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně v právní moci. Krajský soud tedy správně zrušil rozhodnutí stěžovatele ve věci předpisu penále, protože penále je příslušenstvím daně, které sleduje osud daně samotné (viz § 58 daňového řádu a bod [8] shora). V rozsudku čj. 2 Afs 30/2007 - 68 (cit. v bodě [8] shora) se zdejší soud vyslovil k otázce, zda může soud s ohledem na § 75 odst. 1 s. ř. s. vzít v úvahu skutečnosti, ke kterým došlo až po vydání rozhodnutí žalovaného: „Může-li totiž soud v řízení dokazovat (§ 77 s. ř. s.), pak ve svém rozhodnutí vychází z původních i nových zjištění. Důkazem v řízení o přezkumu penalizačních rozhodnutí jistě je platební výměr, od něhož je penále odvozeno. Dokazovat přitom není třeba skutečnosti, které jsou soudu známé z jeho činnosti (§ 121 o. s. ř., § 64 s. ř. s.). Pokud soud v řízení, jehož předmětem byla zákonnost rozhodnutí na penále, zjistil (a v daném případě o tom není pochyb), že rozhodnutí žalovaného o odvolání proti dodatečným platebním výměrům na daň byla pravomocně zrušena, mohl z toho vycházet.“

10. Nejvyšší správní soud vydal dne 9. 4. 2009 rozsudek čj. 1 Afs 28/2009 - 58, kterým zrušil rozsudek krajského soudu čj. 30 Ca 120/2007 - 38 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 29. 4. 2009. Protože penále jako příslušenství daně 1 Afs 47/2009 - 48 sleduje osud daně samotné (§ 58 daňového řádu), Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu ve věci penále. Ten totiž samostatně, nezávisle na rozhodnutí o dani samotné, neobstojí. K rozsudku čj. 1 Afs 28/2009 - 58 soud přihlédl, aniž by bylo nutno provádět dokazování, neboť se jedná o skutečnost známou soudu z jeho úřední činnosti (viz rozsudek NSS čj. 2 Afs 30/2007 - 68, právní názor cit. v bodě [9] shora), která je současně známa též oběma účastníkům řízení.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

11. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto dle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrací k dalšímu řízení. V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

12. V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 11. června 2009 JUDr. Josef Baxa předseda senátu