1 Afs 83/2010

Rubrum

1 Afs 83/2010 - 67 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce POLSTAV, s. r. o., se sídlem Vestecká 2, Zlatníky-Hodkovice, zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem 1. máje 535/50, Liberec, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Velká hradební 61, Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2009, č. j. 13684/09-1300-501078, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci ze dne 25. 6. 2010, č. j. 59 Af 2/2010 - 34, takto:

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 25. 6. 2010, č. j. 59 Af 2/2010 - 34 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I.

1. Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného usnesení krajského soudu ze dne 25. 6. 2010, který odmítl pro opožděnost žalobu proti v záhlaví specifikovanému rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2009. Ten zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru č. j. 31367/09/258920607603, vydanému Finančním úřadem v Semilech dne 5. 8. 2009 na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2009 ve výši 266 212 Kč.

2. Krajský soud ve svém rozhodnutí uvedl, že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 7. 12. 2009. Posledním dnem lhůty k podání žaloby 1 Afs 83/2010 - 68 podle § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), tak byl den 8. 2. 2010. Jak soud zjistil z podacího razítka Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, žalobce podal žalobu faxem dne 10. 2. 2010, téhož dne pak podal písemné vyhotovení žaloby k poštovní přepravě a adresoval je Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Žaloba tedy byla podána dne 10. 2. 2010, podle § 42 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 64 s. ř. s.

3. Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že faxový text žaloby byl odeslán na faxové číslo Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 8. 2. 2010. Po telefonickém sdělení soudu ze dne 9. 2. 2010, že se necítí být místně příslušným a že o věci bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, zaslal stěžovatel žalobu na jeho adresu. Stěžovatel se ale domnívá, že lhůta byla doručením faxové podoby žaloby Krajskému soudu v Ústí nad Labem zachována. K určení místní příslušnosti soudu stěžovatel odkázal na dikci § 7 odst. 2 s. ř. s. Jelikož správní žaloba směřovala proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústní nad Labem, předpokládal stěžovatel, že je zde dána místní příslušnost Krajského soudu v Ústí nad Labem. Je-li podle zvláštního zákona nebo jiného předpisu dána místní příslušnost Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, není stěžovateli tento předpis znám. Ke kasační stížnosti stěžovatel přiložil výpis z faxu svého právního zástupce.

4. Žalovaný navrhl ve vyjádření ke kasační stížnosti její zamítnutí. II.

5. Kasační stížnost je důvodná.

6. Jak Nejvyšší správní soud zjistil ze soudního spisu, stěžovatel skutečně zaslal dne 8. 2. 2010 ve večerních hodinách faxovým podáním žalobu proti výše specifikovanému rozhodnutí žalovaného, a to na Krajský soud v Ústí nad Labem. Toto faxové podání bylo dne 9. 2. 2010 Krajským soudem v Ústí nad Labem postoupeno pobočce uvedeného soudu v Liberci s tím, že věc podle rozvrhu práce pro rok 2010 přísluší k projednání jemu. Podle podacího razítka bylo uvedené faxové podání doručeno Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci dne 10. 2. 2010. Téhož dne podal stěžovatel znění žaloby k poštovní přepravě s poukazem na skutečnost, že faxové podání zaslal již dne 8. 2. 2010.

7. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu „podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem“. Podle § 40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta „zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.“ Podle § 37 odst. 2 téhož zákona „[p]odání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, lze provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona. Bylo-li takové podání učiněno v jiné formě, musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží.“ 1 Afs 83/2010 - 69

8. V dané věci není sporu o tom, že posledním dnem lhůty k podání žaloby byl den 8. 2. 2010. Sporným je pouze to, zda stěžovatel v tento den učinil úkon, který by bylo možno považovat za podání žaloby provedené v souladu s úpravou obsaženou v soudním řádu správním. Ze soudního spisu přitom zřetelně plyne, že stěžovatel dne 8. 2. 2010 zaslal soudu žalobu faxem a dne 10. 2. 2010 v tištěné podobě prostřednictvím držitele poštovní licence. Tímto dostál požadavkům kladeným na něj v ustanoveních citovaných v předchozím bodě rozsudku. Nezáleží přitom na tom, zda adresoval uvedená podání Krajskému soudu v Ústí nad Labem, či jeho pobočce v Liberci. Předně, pobočka v Liberci je toliko organizační součástí Krajského soudu v Ústí nad Labem a její působnost je vymezena pouze platným rozvrhem práce Krajského soudu v Ústí nad Labem, nikoli zákonem. Navíc, jak plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu, k zachování lhůty postačuje i podání k jinému místně (či věcně) příslušnému soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2008, č. j. 8 As 2/2008 - 112, přístupný na www.nssoud.cz). Ať již tedy Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci toliko přehlédl datum uvedené na faxovém podání, či považoval za den jeho učinění až den, kdy bylo doručeno jemu, v každém případě pochybil, jestliže odmítl žalobu pro opožděnost. III.

9. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto řízení je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven v odůvodnění tohoto rozsudku.

10. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. října 2010 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu