1 As 115/2014

Rubrum

1 As 115/2014 – 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: INLOBO s. r. o., společnost v insolvenčním řízení, se sídlem Lobodice 7, zastoupená JUDr. Milenou Bódiovou, insolvenční správkyní, se sídlem Stodolní 835/17, Ostrava, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, se sídlem Květná 15, Brno, proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 1. 2014, č. j. SZPI/AD886-12/2013, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 22. 7. 2014, č. j. 65 A 16/2014 – 27, takto:

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 22. 7. 2014, č. j. 65 A 16/2014 – 27, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou ze dne 17. 6. 2014 podanou ke Krajskému soudu v Brně, která byla usnesením ze dne 24. 4. 2014, č. j. 30 A 28/2014 – 23, postoupena Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí žalované. Krajský soud stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku, ta však ve stanovené lhůtě tuto výzvu nesplnila, a tak soud řízení v záhlaví označeným usnesením pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.

II. Kasační stížnost a vyjádření k ní

2. Stěžovatelka usnesení krajského soudu napadla včasnou kasační stížností. Namítala, že je od placení soudních poplatků ze zákona osvobozena, neboť ještě před zahájením 1 As 115/2014 řízení o správní žalobě bylo u Krajského soudu v Ostravě ve věci stěžovatelky zahájeno insolvenční řízení a usnesením ze dne 16. 5. 2014, č. j. KSOS 36 INS 5236/2014-A9, pak byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlášen konkurs. Dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. o) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), je od soudních poplatků osvobozen dlužník a insolvenční správce v insolvenčním řízení. Zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku v dané věci je tedy nezákonné. Proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že dle ní není citované ustanovení zákona o soudních poplatcích na toto řízení aplikovatelné. Z výkladu tohoto ustanovení je zřejmé, že se vztahuje na dlužníka a insolvenčního správce pouze v řízení insolvenčním, nikoli však v řízení ve správním soudnictví. Takový výklad dle žalované koresponduje s judikaturou (např. unesení NSS ze dne 7. 8. 2013, č. j. 9 Afs 69/2013 – 21). Soudní poplatek je dle § 4 odst. 1 písm. d) v návaznosti na § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích splatný dnem podání žaloby, a proto pozdější prohlášení úpadku je ve vztahu k placení soudních poplatků irelevantní. Řízení tedy bylo zastaveno v souladu se zákonem, a proto by měl soud kasační stížnost pro nedůvodnost zamítnout.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

4. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“).

5. Kasační stížnost byla podána Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou, která byla zmocněna zastupovat žalobkyni v předcházejícím řízení před krajským soudem, a to až do rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek stěžovatelky. Tímto okamžikem dle § 252 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, (dále jen „insolvenční zákon“), předmětná plná moc zanikla. V intencích nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. II. ÚS 2371/11, posoudil Nejvyšší správní soud podání kasační stížnosti advokátkou dle ustanovení § 252 odst. 2 citovaného zákona jako kasační stížnost podanou osobou oprávněnou, neboť zde bylo nebezpečí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti stěžovatelkou. Podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení však odpadly, a tak nadále již soud jedná se správkyní konkursní podstaty, jako osobou oprávněnou jednat za dlužníka po prohlášení konkursu dle § 40 odst. 1 ve spojení s § 229 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona.

6. Soud rovněž poznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. Pokud předmět kasačního přezkumu souvisí s nezaplacením soudního poplatku, trvání na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost by znamenalo jen další řetězení téhož problému (srov. rozsudky NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77).

7. Kasační stížnost je důvodná. pokračování 1 As 115/2014 – 24

8. Nejvyšší správní soud se pro posouzení věci nemusel vůbec zabývat věcnými námitkami stěžovatelky. Dle § 109 odst. 4 s. ř. s. soud není vázán důvody kasační stížnosti, bylo-li řízení před krajským soudem zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

9. Dle § 140a insolvenčního zákona se rozhodnutím o úpadku přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou. V těchto řízeních nelze pokračovat po dobu trvání účinků rozhodnutí o úpadku. Dle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že jakmile se soud příslušný k projednání a rozhodnutí věci dozví o přerušení řízení, vyrozumí o tom účastníky řízení; současně je poučí, že v řízení nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Totožný účinek má i prohlášení o konkursu (§ 263 insolvenčního zákona). V řízení lze pokračovat pouze na návrh insolvenčního správce (§ 264 insolvenčního zákona).

10. Ke svými účinky totožnému ustanovení dřívější právní úpravy se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 11. 6. 1997, č. j. 2 Cdon 434/96, takto: „Pokračoval-li odvolací soud v řízení a vydal-li rozhodnutí v době, v níž bylo řízení ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, přerušeno, je řízení předcházející vydání rozhodnutí postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. K této vadě řízení odvolací soud přihlédne, i když nebyla dovolatelem uplatněna.“ K totožnému právnímu názoru dospěl Nejvyšší soud například i v usnesení ze dne 21. 6. 2007, č. j. 20 Cdo 647/2005.

11. Protože oba předpisy upravovaly účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na probíhající soudní řízení totožně, závěry Nejvyššího soudu ke staré právní úpravě jsou plně přenositelné na nyní posuzovaný případ a není žádný důvod pro to, aby Nejvyšší správní soud na obdobnou situaci, která nastala v řízení u krajského soudu ve správním soudnictví, nahlížel jinak. Žaloba byla podána dne 3. 4. 2014. Dne 16. 5. 2014 bylo vydáno rozhodnutí o úpadku stěžovatelky a na její majetek byl prohlášen konkurs. V tomto okamžiku bylo soudní řízení ze zákona přerušeno. Rozhodl-li soud po tomto okamžiku, zatížil soudní řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). Nezákonnost nutno spatřovat především v tom, že řízení mělo být přerušeno, popř. v něm mohlo být pokračováváno pouze na návrh insolvenčního správce. Takovýto návrh správce soudu však nedal. Soud tedy napadeným usnesením rozhodl za situace, kdy rozhodnout nemohl a nesměl.

12. Ve světle výše uvedeného soud zhodnotil i žádost insolvenční správkyně ze dne 17. 9. 2014, ve které soud žádala o zaslání spisu k prostudování na Krajský soud v Ostravě. Vyhovění této žádosti by nebylo s to na závěrech soudu nic změnit. Po právní moci tohoto rozsudku bude spis vrácen krajskému soudu, kde insolvenční správkyně může v rámci dalšího řízení do spisu nahlédnout a zároveň i disponovat s celým sporem.

IV. Závěr a náklady řízení

13. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud, aniž by se mohl zabývat námitkami uplatněnými v kasační stížnosti, napadené usnesení krajského soudu dle § 110 1 As 115/2014 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto řízení je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven v odůvodnění tohoto rozsudku.

14. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. září 2014 JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu