1 As 12/2012

Rubrum

1 As 12/2012 - 38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: V. Z., zastoupena Mgr. Danielem Krajčem, advokátem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 36, České Budějovice, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2011, čj. KUJCK/11819.3/2011/ODSH/ivmi, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2011, čj. 10 A 59/2011 – 49, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství (dále jen „žalovaný“), zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, Matričního úřadu, oddělení cestovních dokladů a řidičských průkazů (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 24. 2. 2011, o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů. 1 As 12/2012 - 39

2. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského soudu, který jí v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud konstatoval, že neshledal postup žalovaného, resp. správního orgánu I. stupně, v rozporu s § 3 správního řádu. Uvedl, že v předmětném řízení (tj. řízení, ve kterém soud přezkoumával zamítavé rozhodnutí o námitkách) již není místa ke zpochybňování rozhodnutí o přestupku, resp. uložení pokuty v blokovém řízení. Žalovaný se proto nemohl zabývat skutkovými námitkami vztahujícími se k přestupku (psychický nátlak ze strany policistů při projednávání přestupku v blokovém řízení, neoznačení místa měření rychlosti, apod.), ale pouze přezkumem postupu správních orgánů v řízení o námitkách podaných proti sdělení o dosažení 12 bodů v registru řidičů. Z tohoto důvodu také dle názoru krajského soudu nemohly správní orgány provést důkaz výslechem svědka, který žalobkyně navrhla.

3. Krajský soud se vyjádřil i k tvrzení žalobkyně, že řidičský průkaz je pro ni nezbytný pro výkon povolání (taxislužba) a představuje její jediný zdroj příjmů. K této otázce krajský soud v podstatě uvedl, že právní normy použitelné na věc žalobkyně neumožňují zohlednění takového argumentu v rámci přezkumu postupu žalovaného. Žalobkyně tak rozšiřuje výklad příslušných právních norem v její prospěch, aniž by takový postup měl oporu v zákoně.

II. Stručné shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

4. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu včasnou kasační stížnost z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

5. V kasační stížnosti stěžovatelka především namítá, že se krajský soud nedostatečně zabýval její opakovanou námitkou o nedodržení základních zásad správního řízení, neboť dostatečně nevzal v úvahu skutečnost, že na ní byl v průběhu blokového řízení vyvíjen psychický nátlak při ukládání blokové pokuty. K tomu uvádí skutečnosti týkající se samotného průběhu projednání přestupku ze dne 5. 10. 2010, které uvedla již v žalobě. Stěžovatelka dále tvrdí, že krajský soud dostatečně neprovedl dokazování - nevyslechl totiž jí navrženého svědka. Stěžovatelka se proto domnívá, že krajský soud pochybil, neboť jednoznačně nevyvrátil její tvrzení o psychickém nátlaku a ani neprokázal, jakým způsobem se tento nátlak projevil na okolnosti, že na místě podepsala pokutový blok.

6. Závěrem své kasační stížnosti stěžovatelka též znovu zdůraznila, že řidičský průkaz potřebuje pro výkon jejího povolání, jakožto jediného zdroje jejich příjmů.

7. S ohledem na výše uvedené stěžovatelka navrhuje, aby zdejší soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

8. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 20. 2. 2012 odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, jež stěžovatelka napadla žalobou, a na své vyjádření k žalobě. Je přesvědčen 1 As 12/2012 - 40 o oprávněném „vybodování“ stěžovatelky a napadený rozsudek krajského soudu považuje za správný. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout.

III. Právní názor Nejvyššího správního soudu

9. Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti, a to v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.

10. Kasační stížnost není důvodná.

11. Z kasační stížnosti především vyplývá, že stěžovatelka nesouhlasí s postupem Policie ČR při projednávání přestupku, kterého se měla dopustit dne 5. 10. 2010 v Českých Budějovicích. Tímto tvrzením se pak snaží zpochybnit záznam příslušného počtu bodů do její karty v registru řidičů a vyvrátit dosažení hranice 12 bodů. Stěžovatelka v kasační stížnosti podřadila důvod, pro který považuje rozsudek krajského soudu za nezákonný, pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve skutečnosti ho však napadá z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., neboť tvrzení o nedostatečném posouzení otázky psychického nátlaku na stěžovatelku se týkají údajných vad řízení před správními orgány.

12. Nejvyšší správní soud proto nejdříve posoudil, zda napadený rozsudek krajského soudu skutečně trpí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů tak, jak namítá stěžovatelka [III.A.; kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Touto námitkou by se ostatně zdejší soud zabýval i bez návrhu (§ 109 odst. 4 s. ř. s). Poté, co shledal tuto námitku stěžovatelky za nedůvodnou, soud posoudil, zda v daném případě krajský soud pochybil, pokud rozhodnutí žalovaného nezrušil pro vytýkanou vadu o nedostatečném zjištění skutkové podstaty žalovaným, resp. zda krajský soud v řízení o žalobě pochybil jiným způsobem, který by zakládal nezákonnost rozhodnutí o věci samé [III.B.; kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.]. III.A. Posouzení přezkoumatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu

13. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku stěžovatelka spatřuje v tom, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s její námitkou ohledně nedodržení základních zásad správního řízení. Tuto námitku pak dále upřesňuje tím, že krajský soud dostatečně nezohlednil skutečnost, že v průběhu správního řízení byl na ní vyvíjen psychický nátlak, v důsledku čehož podepsala pokutový blok, s jehož obsahem však údajně nesouhlasila.

14. K tomu zdejší soud uvádí následující. Posouzením přezkoumatelnosti rozhodnutí krajských soudů se zdejší soud v minulosti zabýval již mnohokrát. V rozsudku ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS (všechna zde uvedená rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz), přitom dovodil, že „[n]ení-li z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou 1 As 12/2012 - 41 právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá.“

15. Ustanovení § 3 správního řádu stanoví, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu.

16. Z napadeného rozsudku vyplývá, že krajský soud se námitce údajného porušení § 3 správního řádu věnoval v bodech 11 a 13 napadeného rozsudku, a to v rozsahu téměř dvou stran. Stěžovatelku přitom upozornil, že předmětem soudního řízení je pouze posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem a zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, resp. zda počet zaznamenávaných bodů odpovídá spáchanému přestupku. Správní orgán proto nemůže přezkoumávat správnost a zákonnost aktů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než eventuálně budou zákonem stanoveným způsobem zrušeny.

17. Vzhledem k takto vymezenému předmětu řízení krajský soud konstatoval, že žalovanému v řízení o námitkách nepříslušelo zabývat se hodnocením skutkové stránky přestupku (okolnostmi projednání přestupku), ani zaviněním stěžovatelky. V daném případě měl správní orgán k dispozici řádně vyplněný blok na pokutu na místě nezaplacenou, podepsaný stěžovatelkou. Pokutový blok tak představoval doklad, na základě kterého byly body do registru řidičů zaznamenány zcela oprávněně a správně.

18. V daném případě proto nelze přisvědčit stěžovatelce, že se krajský soud touto otázkou zabýval nedostatečně, potažmo nepřezkoumatelně. Z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu je mj. zřejmé, z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatelky v žalobě a proč subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003 - 52). Jeho závěr má oporu v předloženém spisu.

19. Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku je proto nedůvodná. III.B. Posouzení otázky dostatečného zjištění skutkových okolností stěžovatelčina případu

20. Předmětem správního řízení v projednávané věci je zákonnost záznamu bodů v registru řidičů. Toto řízení nelze směšovat s eventuálním zpochybňováním zákonnosti rozhodnutí o přestupku, na základě kterého byly stěžovatelce zaznamenány body do registru řidičů. Právě to ovšem stěžovatelka činí. Opakovaně směšuje námitky týkající se záznamu bodů v registru řidičů s námitkami týkajícími se konkrétního přestupku, resp. 1 As 12/2012 - 42 s tvrzením, že zjištěné okolnosti spáchání přestupku neodpovídaly skutečnosti. V tomto případě však jde o dvě zcela odlišné skupiny námitek, které nelze uplatňovat v jednom řízení. Zatímco cílem řízení, ve kterém byly uplatněny námitky směřující proti záznamu bodů v registru řidičů, je hodnocení, zda byl zaznamenán správný počet bodů za příslušné přestupky, cílem přestupkového řízení je posoudit podmínky odpovědnosti údajného pachatele přestupku. V obou uvedených případech přitom obvykle rozhodují odlišné správní orgány a předmětem dokazování jsou jiné skutečnosti.

21. Nejvyšší správní soud z předloženého správního spisu zjistil následující skutečnosti. Stěžovatelka byla dne 5. 10. 2010 zastavena hlídkou policie poté, co nerespektovala červené světelné znamení na křižovatce na ul. Strakonická v Českých Budějovicích. Svým jednáním stěžovatelka naplnila skutkovou podstatu přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 5 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění (dále jen „zákon o přestupcích“). Za toto jednání jí byla udělena pokuta ve výši 2500 Kč na základě pokutového bloku série JE/2006 č. E 1032656, který podepsala. Následně, dne 15. 10. 2010, bylo stěžovatelce doručeno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu ze dne 13. 10. 2010. Z výpisu bodového hodnocení stěžovatelky vyplývá, že za uvedený přestupek jí bylo připočteno 5 bodů.

22. Stěžovatelka podala dne 18. 10. 2010 námitky proti záznamu bodů za výše uvedený přestupek k správnímu orgánu I. stupně. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka mezitím podala podnět k zahájení přezkumného řízení týkajícího se výše uvedeného přestupku a výsledek tohoto řízení mohl mít vliv na rozhodnutí v dané věci, správní orgán I. stupně správní řízení usnesením ze dne 25. 11. 2010 řízení přerušil do 31. 1. 2011. Podnět k přezkumnému řízení byl vyřízen sdělením, že po provedeném prošetření postupu policistů nebyl zjištěn rozpor s § 84 odst. 1 zákona o přestupcích; z tohoto důvodu policejní prezidium přezkumné řízení nezahájilo. Správní orgán I. stupně následně rozhodl o námitkách stěžovatelky rozhodnutím ze dne 24. 2. 2011 tak, že její námitky zamítl a provedený záznam 12 bodů potvrdil. Žalovaný toto rozhodnutí potvrdil. Jeho rozhodnutí ze dne 19. 5. 2011 je také předmětem tohoto soudního řízení.

23. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 13. 10. 2010, čj. 1 As 16/2010 - 105, z kterého zjevně vycházel i krajský soud v napadeném rozsudku, konstatoval, že správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, v platném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k zákonu o silničním provozu obsaženému bodovému hodnocení jednání. „‚Správní orgán v tomto řízení však zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci)“ (obdobně již rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2009, čj. 9 As 96/2008 - 44, odvolávající se na předchozí judikaturu krajských soudů). 1 As 12/2012 - 43

24. V rozsudku ze dne 24. 8. 2010, čj. 5 As 39/2010 - 76, publ. pod č. 2145/2010 Sb. NSS, pak Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[o]známení policie, na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů, jsou pouze úředním záznamem o tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal, toto oznámení poskytuje správnímu orgánu určitou informaci o věci; nelze však z něj bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných. K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu je třeba v takovém případě vyžádat proto další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené. Tento záznam sám o sobě však nemůže být důkazem, na základě něhož by správní orgán bez dalšího vzal za prokázané, že se stěžovatel přestupku dopustil, že byl projednán v blokovém řízení a že existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů.“

25. Z výše uvedených skutečností jednoznačně vyplývá, že jak správní orgán I. stupně, tak žalovaný postupovali při posuzování rozhodných skutečností v souladu se zákonem. Své rozhodnutí založili na vyžádaném pokutovém bloku jakožto pravomocném rozhodnutí o spáchání přestupku stěžovatelkou. Za toto jednání přitom příloha k zákonu o silničním provozu stanoví záznam 5 bodů. Krajský soud proto neměl pochybnosti o správnosti provedených záznamů. Současně dostatečně a srozumitelným způsobem konstatoval, že rozhodnutí žalovaného není z namítaných důvodů nezákonné. To ve skutečnosti stěžovatelka ani netvrdí. Nebylo proto ani důvodu provádět důkaz výslechem svědka, kterým byl údajně spolujezdec stěžovatelky. Krajský soud k této námitce uvedl, že takový důkaz by mohl být proveden pouze v řízení o přestupku, bylo-li by nařízeno jednání, tj. pokud by stěžovatelka nesouhlasila s projednáním přestupku na místě formou pokutového bloku. Z tohoto důvodu návrh stěžovatelky na provedení výslechu svědka zamítl (viz protokol o ústním jednání ze dne 30. 11. 2011, čl. 45 soudního spisu).

26. S uvedeným právním názorem krajského soudu se lze ztotožnit. Krajský soud ani žalovaný nebyli oprávněni, natož povinni, takový důkaz v předmětném řízení provádět, neboť ten by v dané věci nebyl způsobilý ničeho na provedených záznamech bodů změnit. Navíc by takový postup odporoval obecné zásadě hospodárnosti řízení.

27. Pokud stěžovatelka tvrdí, že k blokovému řízení svolila jen na nátlak ze strany zasahujících policistů, není tento argument v tomto typu řízení relevantní. Takovýto argument by mohl být relevantní v samotném řízení o zákonnosti rozhodnutí o přestupku, nikoliv však v řízení o námitkách proti záznamů bodů do registru řidičů.

28. Krajský soud proto postupoval správně, pokud rozhodnutí žalovaného neshledal nezákonným. Nedopustil se přitom ani žádného dalšího procesního pochybení, které by mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Z tohoto důvodu je i tato námitka stěžovatelky nedůvodná.

29. Poslední stěžovatelčinou námitkou je, že řidičský průkaz potřebuje k výkonu svého povolání, které představuje její jediný zdroj příjmů (stěžovatelka je řidičkou taxislužby). K tomu soud jen stručně uvádí, že právní předpisy profesionální řidiče nevyjímají z dosahu norem zákona o silničním provozu. Smyslem systému bodového hodnocení řidičů podle zákona o silničním provozu je průběžné sledování kázně řidičů při 1 As 12/2012 - 44 provozu na pozemních komunikacích; na straně jedné pozitivně motivuje řidiče, na straně druhé eliminuje ty řidiče, kteří se dlouhodobě a opakovaně dopouštějí porušování předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích (srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2009, čj. 2 As 19/2009 - 93). Pokud je taxislužba jediným zdrojem příjmů stěžovatelky, což ostatně sama několikrát zdůraznila, je právě a jen v jejím zájmu pravidla silničního provozu striktně dodržovat. Z výpisu bodového hodnocení stěžovatelky v registru řidičů však vyplývá, že v průběhu let 2009 a 2010 tato pravidla opakovaně porušovala, a to stejným jednáním (nedodržení maximální povolené rychlosti). I tato námitka je proto nedůvodná.

IV. Závěr a náklady řízení

30. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná, a proto ji dle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá na jejich náhradu právo. Žalovanému nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady, a proto mu Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. března 2012 JUDr. Josef Baxa předseda senátu