1 As 125/2013

Rubrum

1 As 125/2013 - 21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 10. 2011, č. j. 2956/2011, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2013, č. j. 11 A 347/2011 – 40, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení výše citovaného rozhodnutí žalované ze dne 24. 10. 2011, kterým byl podle § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii žalobci určen k poskytnutí právní služby advokát Mgr. JUDr. Petr Kubík.

2. Podáním návrhu vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení. Jelikož žalobce soudní poplatek při podání návrhu nezaplatil, vyzval ho Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 3. 2011, č. j. 11 A 347/2011 - 4, aby tak učinil ve lhůtě do 10 dnů od doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku. V návaznosti na uvedenou výzvu žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 8. 10. 2012, č. j.: 11 A 347/2011 – 14, Městský soud v Praze žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků z důvodu, že žaloba nemůže být zjevně úspěšná. 1 As 125/2013

3. Kasační stížnost žalobce proti uvedenému usnesení Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. 1. 2013, č. j. 2 As 165/2012 - 9, zamítl. V odůvodnění se ztotožnil s názorem městského soudu s tím, že zjevná neúspěšnost je dána tím, že žalobce podal žalobu proti rozhodnutí, jímž mu žalovaná v plném rozsahu vyhověla. Poté městský soud žalobce dalším usnesením ze dne 13. 3. 2013, č. j. 11 A 347/2011 – 36, vyzval k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě do 7 dnů a poučil jej, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno. Uvedená výzva byla žalobci doručena 22. 3. 2013. K výzvě žalobce v podání ze dne 28. 3. 2013 uvedl, že nemá prostředky na okamžité zaplacení a přiznané sociální poměry mu neumožňují úhradu poplatku najednou a během krátké doby a požádal o posečkání v délce několika měsíců. Vzhledem k tomu, že ani poté žalobce soudní poplatek za správní žalobu nezaplatil, městský soud řízení zastavil.

4. Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl usnesení městského soudu o zastavení řízení včasnou kasační stížností. Kromě řady námitek vztahujících se k usnesení o neosvobození od soudních poplatků stěžovatel namítl, že i soudcovská lhůta musí být přiměřená a odůvodněná a předpokládá, že ji soud nebude nucen prodlužovat, resp. vyzvaná osoba nebude žádat o její prodloužení. Dále namítl, že zastavení je neopodstatněné a výrok napadeného rozhodnutí měl obsahovat povinnost zaplatit soudní poplatek. V ostatním se obsah kasační stížnosti omezuje pouze na nesrozumitelná či obecná tvrzení týkající se napadeného rozhodnutí žalované a dalších soudních rozhodnutí a dále na stesky stěžovatele nad nesnadností poskytování půjček osobám v hmotné nouzi. Stěžovatel rovněž odkázal na věc předloženou rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 As 125/2012 s tvrzením, že rozhodnutí ani nemohl být vydáno, neboť se vede řízení o této právní otázce před rozšířeným senátem. Stěžovatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil.

5. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

6. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejdříve zhodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Bylo zjištěno, že stěžovatel neuhradil soudní poplatek za kasační stížnost, ani není v řízení před zdejším soudem zastoupen advokátem, jak to vyžaduje § 105 odst. 2 s. ř. s. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení v dané věci je rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za řízení před městským soudem, Nejvyšší správní soud na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení žalobce advokátem v řízení netrval, protože takový požadavek by pouze vedl k řetězení téhož problému, což by popíralo smysl samotného řízení o této kasační stížnosti a nesvědčilo by ani zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení (srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 19. 7. 2012, č. j. 4 Ads 66/2012 – 22). Nebylo tedy třeba ani rozhodovat o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.

7. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

8. Kasační stížnost není důvodná. 1 As 125/2013 - 22

9. V dané věci je nejprve nutno zdůraznit, že předmětem posouzení a hodnocení zdejšího soudu není a nemůže být zákonnost rozhodnutí o neosvobození od soudních poplatků městským soudem. Proti tomuto rozhodnutí bylo možno podat samostatnou kasační stížnost, což stěžovatel, ač neúspěšně, v předchozím řízení učinil. Tato kasační stížnost již byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu. Z tohoto důvodu je nutno všechny námitky směřující proti usnesení, kterým městský soud stěžovateli nepřiznal dobrodiní osvobození od soudních poplatků, považovat za směřující proti věci již rozhodnuté [§ 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s.]. Na tom nemůže nic změnit ani to, že ve věci sp. zn. 3 As 125/2012 byla rozšířenému senátu zdejšího soudu předložena otázka zpochybňující přípustnost kasační stížnosti proti usnesení městského soudu o neosvobození od soudních poplatků. Teprve opačné rozhodnutí rozšířeného senátu může případně dosavadní judikaturu změnit.

10. První konkrétní námitkou, kterou tento soud vyhodnotil v dané věci jako přípustnou, je stěžovatelovo obecné tvrzení, že i soudcovská lhůta musí být přiměřená a dle stěžovatele i odůvodněná. Z této námitky v zásadě vyplývá, že stěžovatel nesouhlasí s délkou lhůty, kterou mu městský soud poskytl k zaplacení soudního poplatku. S tímto názorem se však nelze v žádném případě ztotožnit. V dané věci totiž stěžovatel žalobu podal již 24. 11. 2011, byl opakovaně vyzván k zaplacení soudního poplatku (naposledy 13. 3. 2013), byla mu poskytnuta přiměřená lhůta v délce 10, resp. 7 dnů k jeho zaplacení, vždy byl poučen o následcích nezaplacení. Stěžovatel na poslední výzvu reagoval podáním ze dne 28. 3. 2013, v němž požádal o „posečkání“ o několik měsíců. Na to městský soud procesně nereagoval a pouze v rozhodnutí otázku posečkání u soudního poplatku vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, nelze však přehlédnout, že fakticky stěžovateli vyhověl, protože o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku rozhodl až 19. 9. 2013. Stěžovatel měl tedy dostatek času (více než 5 měsíců od poslední výzvy a téměř dva roky od podání správní žaloby) na zaplacení soudního poplatku, který je dle zákona splatný již dnem podání žaloby, přesto jej nezaplatil. Kasační námitka je proto nedůvodná.

11. Druhou námitkou vztahující se k rozhodnutí o zastavení řízení je, že v tomto usnesení podle stěžovatele chyběl výrok o povinnost zaplatit poplatek. Skutečnost, kterou stěžovatel žádným způsobem nerozporuje, dokonce ji sám tvrdí, je, že soudní poplatek nezaplatil. Soud proto postupoval správně, pokud řízení zastavil dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, aniž by stěžovateli dával další šanci zaplatit poplatek. Tuto povinnost měl totiž stěžovatel splnit právě pod sankcí zastavení řízení, bylo by proto nejen nezákonné, ale i naprosto absurdní, aby usnesení o zastavení řízení takový výrok obsahovalo. I tato kasační námitka je nedůvodná.

12. Stěžovatel tedy se svými námitkami neuspěl, soud proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalované pak v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nad rámec běžné činnosti nevznikly. 1 As 125/2013 P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. února 2014 JUDr. Josef Baxa předseda senátu