1 As 127/2011

Rubrum

1 As 127/2011 - 70 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: N. K., zastoupené JUDr. Alenou Lněničkovou, advokátkou se sídlem Jandova 8, Praha 9, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2011, čj. CPR- 1216-2/ČJ-2011-9CPR-V234, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2011, č. j. 44 A 20/2011 - 22, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2011, č. j. 44 A 20/2011 - 22, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, Odborem specializovaných činností, Oddělení pátrání, ze dne 8. 12. 2010, bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění na dobu 3 let podle § 119 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) ve znění platném do 31. 12. 2010. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala opožděné odvolání spojené s žádostí o prominutí zmeškání úkonu ve smyslu § 41 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“).

2. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl jako opožděné. Žalobkyně proto podala proti tomuto rozhodnutí žalobu. 1 As 127/2011 - 71

3. Krajský soud žalobu výše uvedeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění napadeného rozsudku po obsáhlé rekapitulaci průběhu dosavadního řízení pouze konstatoval, že žaloba není důvodná, neboť v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně podala odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně opožděně.

II. Shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti

4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) považuje rozsudek krajského soudu za nezákonný, podala proti němu kasační stížnost. Důvody nezákonnosti spatřuje jednak v nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], a dále v nesprávném posouzení právní otázky soudem [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

5. Stěžovatelka je přesvědčena, že byla zkrácena na svých právech, pokud správní orgán nevyhověl její žádosti o prominutí zmeškání úkonu. Podrobně vysvětlila, jaké překážky jí bránily podat odvolání v zákonné lhůtě pěti dnů. Poukázala na to, že je cizinka, neumí řádně česky a neorientuje se v českém právním řádu natolik, aby mohla bez odborné pomoci sama podat písemné odvolání. Její finanční prostředky nepostačovaly na zajištění právní pomoci. O bezplatné ustanovení právní pomoci v správním řízení požádat nemohla. Dále uvedla, že pomoc neziskové organizace je v zařízení pro zajištění cizinců poskytována pouze jednou týdně. Navíc, z celkové pětidenní lhůty na odvolání dva dny připadly na víkend.

6. Napadený rozsudek krajského soudu považuje stěžovatelka za nepřezkoumatelný z důvodu, že se krajský soud vůbec nezabýval uvedenými žalobními námitkami; pouze v posledním odstavci napadeného rozsudku konstatoval, že odvolání podala skutečně po uplynutí zákonné lhůty. Stěžovatelka však v odvolání ani v žalobě vůbec netvrdila, že lhůtu k podání odvolání dodržela. Jakmile uvedené překážky odpadly, odvolání podala a zároveň požádala o prominutí zmeškání úkonu. Krajský soud tak dle názoru stěžovatelky měl zkoumat, zda odvolání mohlo být stěžovatelkou podáno včas, či nikoliv, a dále zákonnost rozhodnutí žalovaného o zamítnutí žádosti. Dle názoru stěžovatelky zjevně nedošlo k přezkumu namítaných skutečností.

7. Stěžovatelka rovněž namítala, že zákonná lhůta k podání odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 169 odst. 6 zákona o pobytu cizinců v platném znění v délce pěti dnů je v rozporu s ústavním pořádkem, neboť v praxi ztěžuje cizincům možnost podání odvolání natolik, že jim je fakticky omezeno právo na přezkum rozhodnutí. Z tohoto důvodu považuje stěžovatelka toto ustanovení za protiústavní. Tuto námitku uplatnila již v žalobě s návrhem na předložení věci k rozhodnutí Ústavnímu soudu. Krajský soud se však s touto námitkou nijak nevypořádal.

8. Stěžovatelka z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 1 As 127/2011 - 72

9. Žalovaný se s napadeným rozsudkem krajského soudu plně ztotožnil a kasační stížnost navrhl zamítnout jako nedůvodnou.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

10. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu s ustanoveními § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelkou v kasační stížnosti uplatněny. Vady uvedené v § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž musí zdejší soud přihlédnout z úřední povinnosti, byly namítány též v samotné kasační stížnosti.

11. Podle ustálené judikatury zdejšího soudu se za nepřezkoumatelné považuje též rozhodnutí, v němž se soud nevypořádá se všemi uplatněnými žalobními body (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004 - 74, a na něj navazující konstantní judikatura).

12. Stěžovatelka v žalobě ze dne 8. 3. 2011 především uvedla, že odvolání proti rozhodnutí o vyhoštění podala po zákonné pětidenní lhůtě. Namítala však, že žalovaný nesprávně posoudil její žádost o navrácení v předešlý stav podanou podle § 41 odst. 4 správního řádu (tedy žádost o prominutí zmeškání úkonu). Podrobně v žalobě vysvětlila, proč považuje za nezákonné rozhodnutí žalovaného, kterým stěžovatelce neprominul zmeškání úkonu.

13. Na uvedené krajský soud nijak nereagoval, v jednom jediném stručném odstavci na straně 4 jen uvedl, že odvolání bylo podáno po stanovené lhůtě. To však, jak správně uvádí stěžovatelka, nebylo mezi stranami vůbec předmětem sporu. K předmětu sporu, totiž zákonnosti rozhodnutí o neprominutí zmeškání úkonu, se krajský soud nevyjádřil vůbec. Jak už přitom zdejší soud ve své judikatuře uvedl, „byť rozhodnutí o neprominutí zmeškání úkonu ve své podstatě předurčuje výsledek konečného rozhodnutí, konečné důsledky představující zásah do právní sféry účastníka správního řízení ve smyslu § 65 s. ř. s. konstituuje až výrok rozhodnutí o zmeškaném úkonu, zde o odvolání. […] Rozhodnutí o neprominutí zmeškání úkonu tak není vyloučeno ze soudní ochrany, neboť jeho přezkumu lze dosáhnout v rámci přezkumu finálního rozhodnutí o podaném odvolání, a účastník řízení není zkrácen na svém právu přístupu k soudu.“ (rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. 9 As 88/2007 – 49, publ. pod č. 1881/2009 Sb. NSS). Protože krajský soud zákonnost rozhodnutí o neprominutí zmeškání lhůty neposoudil, a naopak relevantní žalobní námitky zcela ignoroval, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné.

14. Stěžovatelka podala krajskému soudu rovněž obšírnou argumentaci ve prospěch protiústavnosti § 169 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, ve znění do 31. 12. 2010. Podle tohoto ustanovení proti rozhodnutí o správním vyhoštění lze podat odvolání do 5 dnů ode dne oznámení tohoto rozhodnutí. Proto se stěžovatelka domáhala předložení příslušného návrhu Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Ani k této žalobní námitce se krajský soud nijak nevyjádřil. I v tomto je tedy jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. 1 As 127/2011 - 73

15. Krajský soud tedy zcela pominul všechny relevantní žalobní námitky stěžovatelky. Namísto toho se nepochopitelně vypořádal jen s otázkou, která nebyla nikým zpochybněna, totiž s faktem pozdního podání odvolání. Jeho rozhodnutí je tedy zcela nepřezkoumatelné. Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost důvodnou.

IV. Závěr a náklady řízení

16. Nejvyšší správní soud napadený rozsudek podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. jako nezákonný zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud podle § 110 odst. 3 s. ř. s. vázán právním názorem, který Nejvyšší správní soud vyslovil v tomto zrušovacím rozhodnutí. Krajský soud tedy v dalším řízení zváží, zda žalovaný správně dospěl k závěru, že stěžovatelka neprokázala závažné důvody pro zmeškání úkonu – podání odvolání. Poté se rovněž vypořádá s námitkou protiústavnosti § 169 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, ve znění do 31. 12. 2010. V novém rozhodnutí pak podle § 110 odst. 2 věty první s. ř. s. rozhodne i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. listopadu 2011 JUDr. Josef Baxa předseda senátu