1 As 127/2013

Rubrum

1 As 127/2013 - 15 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2013, čj. 3 A 93/2013 - 15, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal ochrany před nečinností žalované. Protože žalobce nezaplatil s návrhem soudní poplatek, byl k zaplacení vyzván usnesením doručeným žalobci 13. 9. 2013. Na výzvu k zaplacení zaslal žalobce soudu „Prohlášení“; v němž uvedl, že jeho majetkem je psací stroj, digitální televizor a jízdní kolo a příjmem je příspěvek na živobytí, a požádal o osvobození od soudních poplatků. Městský soud na základě podrobné argumentace dospěl k závěru, že žalobce zneužívá institutu osvobození od soudních poplatků, a osvobození mu proto nepřiznal. 1 As 127/2013

2. Proti tomuto usnesení podává žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost. V kasační stížnosti namítá, že je tristní, pokud městský soud zvažuje výjimečně využít oprávnění k soudnímu uvážení a osvobození nepřiznat. Dále stěžovatel tvrdí, že kverulantství je v ČR pojmově vyloučeno a že rozhodnutí soudu je machinací a svévolí. Soud dle stěžovatele navíc nesprávně poučil o opravném prostředku, neboť odvolání ani kasační stížnost proti dočasnému rozhodnutí není přípustná. Odkazoval k tomu též na věc předloženou rozšířenému senátu pod sp. zn. 3 As 125/2012. Další námitky již nesměřují proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, proto se jimi zdejší soud nemohl zabývat.

3. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

4. Nejvyšší správní soud na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení žalobce advokátem v řízení netrval (blíže viz rozsudek NSS ze dne 19. 7. 2012, čj. 4 Ads 66/2012 – 22).

5. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, neshledal přitom vady, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

6. Kasační stížnost není důvodná.

7. Předmětem přezkumu je usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Soud se proto zabýval pouze námitkami směřujícími proti tomuto rozhodnutí městského soudu.

8. Z napadeného usnesení vyplývá, že hlavním argumentem soudu pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků byla kverulační povaha sporu, jež je projevem zneužití práva. S tímto hodnocením se Nejvyšší správní soud ztotožňuje. Přitom tento argument v případě stěžovatele jako důvod pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků obstojí i sám o sobě. Při zkoumání podmínek stanovených v § 36 odst. 3 s. ř. s. je totiž na místě, aby soud zhodnotil povahu sporu a způsob vedení řízení ze strany stěžovatele, kterému i dle názoru zdejšího soudu nejde o úspěšné dovedení řízení do konce, nýbrž se snaží o neustálé prodlužování sporu. Stěžovatel totiž vede mnoho dalších soudních řízení, které svým obsahem korespondují s nyní projednávanou věcí a jeho postup je de facto ve všech řízeních totožný. Svůj právní názor Nejvyšší správní soud stěžovateli opakovaně a zřetelně vyjevil v mnoha předchozích rozhodnutích v jeho věcech; též s konstatováním, že nemajetnost nemůže být sama o sobě důvodem, aby se nemajetná osoba mohla volně a bez omezení realizovat v podávání četných podání k soudu (viz rozsudky NSS ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011 – 66, dále ze dne 12. 7. 2012, čj. 5 Ans 10/2012 – 26, čj. 7 As 101/2011 - 66, resp. rozsudek ze dne 6. 6. 2012, čj. 2 Ans 6/2012 - 12).

9. Ve věci sp. zn. 3 As 125/2012, na níž stěžovatel odkazuje, byla rozšířenému senátu zdejšího soudu předložena otázka zpochybňující přípustnost kasační stížnosti proti usnesení soudu o neosvobození od soudních poplatků. Zatímní judikatura projednání této věci umožňuje. Teprve případné opačné rozhodnutí rozšířeného senátu může dosavadní judikaturu změnit. 1 As 127/2013 - 16 pokračování

10. Závěrem Nejvyšší správní soud podotýká, že nerozhodoval o námitce stěžovatele týkající se namítaného zkrácení lhůty pro podání kasační stížnosti v důsledku stanovení desetidenní lhůty pro zaplacení soudního poplatku podle II. výroku napadeného usnesení, neboť se jedná o výzvu k zaplacení soudního poplatku, proti které není podání kasační stížnosti přípustné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu z dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 2/2008-47).

11. Stěžovatel tedy se svými námitkami neuspěl. Z tohoto důvodu soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalované v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nad rámec běžné činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. ledna 2014 JUDr. Josef Baxa předseda senátu