1 As 134/2011

Rubrum

1 As 134/2011 - 60 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: K. V., zast. JUDr. Marcelou Andrýskovou, advokátkou se sídlem Mezírka 1, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2011, čj. JMK 151075/2010, sp. zn. S-JMK 151075/2010/OD/St, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2011, čj. 30 A 97/2011 – 37, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e zamítá.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce jako řidič motorového vozidla byl dne 26. 2. 2010 zadržen hlídkou Policie ČR. Ta mu sdělila, že ke dni 22. 9. 2009 pozbyl řidičské oprávnění z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení v registru řidičů. Žalobce trval na tom, že o pozbytí řidičského oprávnění nebyl řádně vyrozuměn, a proto zaslal dne 2. 3. 2010 Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“) podání 1 As 134/2011 - 61 označené „Odvolání a podání námitek“. Tímto podáním se domáhal jednak řádného oznámení o dosažení dvanácti bodové hranice v bodovém hodnocení, jednak přezkoumání počtu přidělených bodů za jednotlivé dopravní přestupky podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen „zákon o silničním provozu“).

2. Ještě ve stejný den správní orgán I. stupně řádně doručil žalobci oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a vyzval jej k odevzdání řidičského průkazu. Poté, rozhodnutím ze dne 1. 10. 2010, čj. ODSČ-579/B-09, zamítl námitky žalobce proti záznamům bodů v registru řidičů. Žalovaný odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, rozhodnutím ze dne 28. 3. 2011, specifikovaným v záhlaví tohoto rozsudku.

3. V mezidobí žalobce podal dne 28. 4. 2010 podnět k přezkoumání zápisu některých bodů. Žalovaný přípisem ze dne 17. 1. 2011 žalobci sdělil, že přezkumnému řízení v daném případě brání marné uplynutí lhůty podle § 96 odst. 1 správního řádu, neboť tato lhůta uplynula dne 26. 2. 2010.

4. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2011 (viz bod [2] shora) podal žalobce žalobu ke krajskému soudu. Ten jí v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění napadeného rozsudku mj. uvedl, že pozdější řádné doručení oznámení o dosažení 12 bodů v registru řidičů neomezilo právo žalobce podat námitky proti oznámení; ten tuto možnost i využil. Pokud byl přestupek projednán v blokovém řízení, nebylo možno již uvedený přestupek zvrátit ani opravným prostředkem; žalobce by nemohl dosáhnout rozhodnutí, že se přestupku nedopustil.

II. Stručné shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti

5. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.).

6. Pochybení krajského soudu spatřuje stěžovatel v tom, že krajský soud nesprávně konstatoval, že přestupek projednaný v blokovém řízení nelze zvrátit opravným prostředkem. Správní řád v § 94 výslovně umožňuje přezkoumání souladu pravomocných rozhodnutí správních orgánů s právními předpisy, a to i v případě, kdy byl přestupek vyřešen v blokovém řízení. Závěr krajského soudu v napadeném rozsudku však připouští výklad, podle něhož podnět k přezkoumání řízení vůbec nemá vliv na počet zaznamenaných bodů v bodovém hodnocení řidiče. Stěžovatel s tímto právním závěrem nesouhlasí a tvrdí, že je v rozporu s § 97 odst. 3 správního řádu.

7. Stěžovatel dále upozornil, že podnět k přezkumnému řízení podal. Žalovaný ho však vyhodnotil jako opožděný, přičemž stěžovatel trvá na tom, že k marnému uplynutí lhůty došlo v důsledku nesprávného postupu správního orgánu I. stupně při doručování oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení. 1 As 134/2011 - 62

8. Z výše uvedených důvodů stěžovatel požaduje, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen a vrácen k dalšímu řízení.

9. Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Právní názor Nejvyššího správního soudu

10. Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti, a to v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vadu, kterou by se musel zabývat i bez návrhu.

11. Kasační stížnost není důvodná.

12. Stěžovatel napadl žalobou rozhodnutí žalovaného o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno jeho námitkám proti záznamu bodů v registru řidičů. Předmětem řízení v projednávané věci je tedy zákonnost záznamu bodů v registru řidičů. Toto řízení tedy nelze směšovat s eventuálním zpochybňováním zákonnosti rozhodnutí o přestupcích, na základě kterých byly stěžovateli zaznamenány body do registru řidičů.

13. Stěžovatel přitom právě toto činí, totiž opakovaně směšuje námitky týkajícící se záznamu bodů v registru řidičů s námitkami týkajícími se konkrétních přestupků, resp. s tvrzeními, že se těchto přestupků nedopustil. V tomto případě však jde o dvě zcela odlišné skupiny námitek, které nelze uplatňovat v jednom řízení. Zatímco cílem řízení, ve kterém byly uplatněny námitky směřující proti záznamu bodů v registru řidičů, je jednoduše řečeno hodnocení, zda byl zaznamenán správný počet bodů za příslušné přestupky, cílem přestupkového řízení je posoudit podmínky odpovědnosti údajného pachatele přestupku. V obou uvedených případech přitom obvykle rozhodují odlišné správní orgány a předmětem dokazování jsou jiné skutečnosti.

14. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 13. 10. 2010, čj. 1 As 16/2010 - 105, konstatoval, že správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu, zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k zákonu o silničním provozu obsaženému bodovému hodnocení jednání. „‚Správní orgán v tomto řízení však zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci)“ (obdobně již rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2009, čj. 9 As 96/2008 - 44, odvolávající se na předchozí judikaturu krajských soudů). 1 As 134/2011 - 63

15. Krajský soud neměl pochybnosti o správnosti provedených záznamů. Současně dostatečně a srozumitelně způsobem konstatoval, že rozhodnutí žalovaného není nezákonné. S tímto závěrem krajského soudu ostatně stěžovatel ani nepolemizuje.

16. Jedinou přípustnou kasační námitkou je stěžovatelova polemika s krajským soudem, podle něhož prý nelze přestupek spácháný žalobcem zvrátit v přezkumném řízení [kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.)]. Stěžovatel má zajisté pravdu, že proti rozhodnutí vydanému v blokovém řízení lze využít přezkumného řízení podle § 94 násl. správního řádu. Ustanovení § 94 a násl. správního řádu upravuje přezkumné řízení jako zvláštní prostředek dozorčího práva, na jehož využití ovšem účastník správního řízení nemá právní nárok. Podnět k takovémuto řízení stěžovatel podal, přezkumné řízení však nebylo lze zahájit s ohledem na uplynutí roční lhůty, stanovené § 96 odst. 1 správního řádu. Stěžovatel má rovněž pravdu, že při jisté interpretaci odůvodnění rozsudku krajského soudu by bylo možno dospět k závěru, že soud s možností přezkumného řízení ve vztahu k blokovému řízení vůbec nepočítá. Nejvyšší správní soud však má za to, že takováto interpretace odůvodnění krajského soudu není správná. Krajský soud hovořil jen o prostředcích, na jejichž využití měl stěžovatel právní nárok. Současně stěžovatele upozornil, že opakované doručování oznámení o dosažení 12 bodů nepřipravilo stěžovatele o možnost bránit se proti tomuto oznámení námitkami. Jinými slovy, krajský soud zde upozornil stěžovatele na to, že jeho žalobní bod se zcela míjí s podstatou věci, v níž šlo o námitky proti oznámení o dosažení 12 bodů v registru řidiče. Námitka stěžovatele je proto nedůvodná.

17. Nad rámec nezbytně nutného lze na závěr uvést, že první nezákonné doručení oznámení o dosažení 12 bodů nemohlo připravit stěžovatele o možnost podat podnět k přezkumu kteréhokoliv z rozhodnutí vydaných v blokovém řízení v zákonné lhůtě podle § 96 odst. 1 správního řádu. Podání takovéhoto podnětu totiž není vázáno na doručení oznámení o dosažení 12 bodů v registru řidičů.

IV. Závěr a náklady řízení

18. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná, a proto ji dle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá na jejich náhradu právo. Žalovanému nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady, a proto mu Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. února 2012 1 As 134/2011 - 64 JUDr. Josef Baxa předseda senátu