1 As 159/2021

Rubrum

1 As 159/2021 - 42 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: D. C., zastoupený Mgr. Ing. Veronikou Žánovou, advokátkou se sídlem Náměstí Míru 341/15, Praha 2, proti žalovanému: Městský úřad Kaplice, se sídlem Náměstí 70, Kaplice, zastoupen Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem Na Sadech 2033/21, České Budějovice, na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 5. 2021, č. j. 63 A 6/2021-43, takto:

Výrok

I. V řízení s e p o k r a č u j e .

II. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 5. 2021, č. j. 63 A 6/2021-43, s e r u š í a žaloba s e o d m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani kasační stížnosti.

IV. Žalobci s e v r a c í zaplacený soudní poplatek za žalobu a za kasační stížnost v celkové výši 7 000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Ing. Veroniky Žánové do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá v záhlaví označený rozsudek, kterým Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl jeho žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného. Nezákonný zásah stěžovatel spatřuje v tom, že žalovaný nepostupoval v souladu se zásadami činnosti správního orgánu, neboť požádal 1 As 159/2021 o provedení exekuce rozhodnutí o odstranění stavby ze dne 24. 5. 2019, č. j. MěÚK/15924/2019, soudního exekutora namísto toho, aby exekuci provedl sám.

2. Krajský soud mj. shledal, že správní orgán může požádat soudního exekutora o vymáhání peněžitého plnění podle § 175 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, a to v případě, že jsou splněny podmínky podle § 175 odst. 2 daňového řádu (ve spojení s § 106 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu). Při vymáhání nepeněžitého plnění jej pak může požádat podle § 105 odst. 2 správního řádu. Žalovaný však musí při volbě způsobu provádění exekuce na nepeněžité plnění (zde odstranění stavby) dbát základních zásad správního řízení, a to podle § 118 odst. 1 správního řádu. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný svým postupem tyto zásady neporušil.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

3. S tímto právním posouzením se stěžovatel neztotožnil a proti rozsudku podal kasační stížnost. V ní zejména uvedl, že stejného cíle (vymožení povinnosti) šlo v projednávané věci dosáhnout i jiným hospodárnějším a proporcionálnějším způsobem. Upozornil i na skutečnost, že výběru způsobu exekuce nepředcházela výzva a že povinnost splnil s velkým časovým předstihem před zahájením exekuce (avšak její splnění bezprostředně neoznámil). Pro výše uvedené stěžovatel navrhnul zrušit rozhodnutí krajského soudu.

4. Žalovaný se ztotožnil se závěry krajského soudu a zdůraznil, že podání exekučního návrhu (a s ním spjaté náklady řízení) byly způsobeny postupem samotného stěžovatele. Kasační stížnost navrhl zamítnout.

III. Řízení před rozšířeným senátem

5. Nejvyšší správní soud řízení přerušil, neboť rozšířenému senátu byla předložena usnesením ze dne 21. 10. 2021, č. j. 10 As 25/2020 - 46, k zodpovězení otázka, která mohla mít vliv na rozhodnutí o věci. Konkrétně, zda může být pojmově zásahem ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., (dále jen s. ř. s.), volba způsobu vymáhání nedoplatku prostřednictvím soudního exekutora (tj. podání exekučního návrhu) podle § 175 odst. 1 daňového řádu.

6. Rozšířený senát o věci rozhodl rozsudkem ze dne 20. 12. 2022, č. j. 10 As 25/2020 - 61, v němž zrušil rozhodnutí krajského soudu a odmítl žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, neboť podání exekučního návrhu nemůže být nezákonným zásahem dle § 82 s. ř. s.

7. Vzhledem k tomu, že rozšířený senát ve výše uvedené věci již rozhodl, odpadla tím překážka řízení. Soud tedy i bez návrhu vyslovil, že se v řízení o kasační stížnosti pokračuje (§ 48 odst. 5 s. ř. s.).

IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem 1 As 159/2021 - 43 pokračování

8. Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda jsou v daném případě splněny podmínky řízení o kasační stížnosti. Ověřil, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti (§ 102 s. ř. s.). V kasační stížnosti, kterou podal včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustné důvody a v řízení je řádně zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Soud proto posoudil kasační stížnost v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížnostními důvody. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

9. Kasační stížnost není důvodná.

10. Dle výše zmíněného rozsudku rozšířeného senátu č. j. 10 As 25/2020 - 61, „podání exekučního návrhu správcem daně jako oprávněným podle § 175 odst. 1 daňového řádu, je-li vymáhán daňový nedoplatek, nemůže být zásahem podle § 82 s. ř. s.“ Důvody, které rozšířený senát vedly k výše uvedenému závěru, se plně uplatní i na podání exekučního návrhu dle § 105 odst. 2 správního řádu. I v tomto řízení správní orgán podává exekuční návrh, o němž později ve vrchnostenském postavení rozhoduje civilní (exekuční) soud, a to včetně posouzení toho, zda byly splněny podmínky pro podání tohoto návrhu.

11. Rozšířený senát k tomu vyslovil, že i „podle judikatury Nejvyššího soudu tedy samotné podání exekučního návrhu ještě do práv povinného nezasahuje.“ K tomu dodal, že v „průběhu exekučního řízení otázku přiměřenosti exekuce posuzuje s účinky vůči povinnému exekuční soud. Úkony soudního exekutora a exekučního soudu v průběhu exekučního řízení jsou sice autoritativní (vrchnostenské), avšak již se neodehrávají ve sféře veřejné správy, nýbrž v rámci exekučního řízení, tedy soudního řízení zvláštního typu. Proto již nejsou přezkoumatelné ve správním soudnictví. Pravomocí soudů ve správním soudnictví není kontrolovat soudního exekutora a exekuční soud.“

12. Ani v projednávané věci tedy soud neshledává možnost zasahovat do otázek exekučního soudnictví (ukládat práva a povinnosti exekutorovi či exekučnímu soudu). Jinými slovy, podáním exekučního návrhu (volbou způsobu exekuce) přechází přezkum zákonnosti výkonu práv (zejména nařízení a provedení exekuce) ze soudů správních na civilní. Ostatně v projednávané věci stěžovatel v exekučním řízení před civilním soudem (řízení sp. zn. 173 EX 549/20 vedené Okresním soudem v Českém Krumlově) požádal o zastavení exekuce i pro důvody uváděné v kasační stížnosti (odstranění stavby před podáním exekučního návrhu).

13. V kasační stížnosti stěžovatel ani neuvádí, že by jej snad civilní soud stran námitek (vznesených v žalobě a kasační stížnosti) odkázal na řízení ve správním soudnictví. Ze žaloby ani z kasační stížnosti není patrné, že by se civilní soud výše uvedenými námitkami odmítl zabývat. Nadto Nejvyšší správní soud připomíná, že se již v minulosti vyjádřil k možné volbě způsobu vymáhání u nepeněžitých plnění (srov. např. rozsudky ze dne 31. 7. 2015, č. j. 8 As 143/2014 - 47, či ze dne 4. 7. 2018, č. j. 3 As 206/2017 - 46), přičemž dospěl k závěru, že se v tomto případě (volbě dle § 105 odst. 2 správního řádu) neuplatní podmínka poměřování výše plnění a exekučních nákladů před nařízením výkonu rozhodnutí. 1 As 159/2021

14. S ohledem na výše uvedené krajský soud rozhodl objektivně v rozporu se zákonem, pokud žalobu věcně projednal. Podání exekučního návrhu nemůže pojmově být nezákonným zásahem. Krajský soud měl proto žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

15. Podle § 110 odst. 1 věty první, části věty za středníkem s. ř. s., jestliže již v řízení před krajským soudem byly důvody pro zastavení řízení, odmítnutí návrhu nebo postoupení věci, rozhodne o tom současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní soud. Nejvyšší správní soud pro výše uvedené zrušil rozsudek krajského soudu a žalobu sám podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl.

V. Náklady řízení

16. O nákladech řízení o žalobě i řízení o kasační stížnosti rozhodl soud za použití § 120 s. ř. s. podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., podle níž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

17. Vzhledem k tomu, že žaloba byla odmítnuta, vrací se stěžovateli podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zaplacené soudní poplatky za žalobu (2 000 Kč) a za kasační stížnost (5 000 Kč) v celkové výši 7 000 Kč. Citované zákonné ustanovení sice podmiňuje vrácení soudního poplatku odmítnutím návrhu před prvním jednáním, respektive ve smyslu § 10 odst. 5 zákona o soudních poplatcích před vydáním rozhodnutí ve věci samé, tato ustanovení je však třeba aplikovat analogicky i na situaci, kdy rozhodnutí ve věci samé bylo kasačním soudem zrušeno (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2014, č. j. Ars 5/2014 - 28, ze dne 2. 11. 2016, č. j. 6 Azs 199/2016 - 35, ze dne 5. 3. 2015, č. j. 6 Afs 3/2015 - 29, či ze dne 26. 1. 2017, č. j. 5 As 113/2016 - 32). Zaplacené soudní poplatky budou stěžovateli vráceny z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 10a zákona o soudních poplatcích) k rukám jeho zástupkyně.

Poučení

Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 5. ledna 2023 JUDr. Josef Baxa předseda senátu