1 As 2/2011

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: I. V. V., zast. JUDr. Evou Fajtlovou, advokátkou se sídlem Mojžíškové 738/4, Ostrava-Muglinov, proti žalované: Policie České republiky, Služba cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 7. 2010, čj. CPR-4696-1/ČJ-2010-9CPR-C249, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2010, čj. 22 A 105/2010 - 9, a o návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Věc v současnosti vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 A 105/2010 s e Krajskému soudu v Ostravě n e p ř i k a z u j e .

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou ze dne 23. 8. 2010 žalobce napadl rozhodnutí žalované o zrušení povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR ze dne 29. 7. 2010. Současně navrhl odložení jeho výkonu až do doby, než soud v řízení o žalobě na zrušení rozhodne.

2. Žaloba na zrušení a návrh na odložení výkonu výše uvedeného rozhodnutí byly podány u Krajského soudu v Ostravě, který nyní napadeným usnesením věc postoupil Městskému soudu v Praze. V odůvodnění svého usnesení krajský soud odkázal na § 7 odst. 2 s. ř. s., na základě kterého dovodil svou nepříslušnost. Jelikož se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované, která má sídlo v Praze a zvláštní zákon nestanoví jinak, je k řízení dle názoru krajského soudu místně příslušný Městský soud v Praze.

II. Námitky žalobce v kasační stížnosti a vyjádření žalované

3. Usnesení krajského soudu o postoupení věci napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 22. 9. 2010 včas podanou kasační stížností, kterou se domáhá jeho zrušení. V doplnění kasační stížnosti ze dne 8. 11. 2010 stěžovatel blíže uvádí důvody, pro které usnesení napadl. Trvá na projednání věci před Krajským soudem v Ostravě jednak z důvodu hospodárnosti (jak vyplývá ze spisu, stěžovatel bydlí v Ostravě – pozn. NSS), jednak proto, že „skutek se stal v Severomoravském kraji“. Podpůrně přitom odkazuje na § 9 odst. 2 s. ř. s.

4. Žalovaná se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřila.

III. Právní názor Nejvyššího správního soudu

5. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu a z důvodů v kasační stížnosti uvedených (§ 109 odst. 2 s. ř. s.)

6. Kasační stížnost není důvodná.

7. Přestože stěžovatel kasační důvod výslovně nepodřadil pod žádné zákonné ustanovení, v daném případě přichází v úvahu pouze kasační námitka podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nesprávné posouzení otázky místní příslušnosti krajským soudem.

8. Základní pravidlo o určení místní příslušnosti soudů k projednávání žalob ve správním soudnictví obsahuje § 7 odst. 2 s. ř. s., dle něhož je místně příslušným soud, „v jehož územním obvodu má sídlo správní orgán, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se domáhá soudní ochrany“, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. V případech řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 s. ř. s. je nutno za žalovaný orgán jakožto účastníka řízení považovat správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla (§ 69 s. ř. s.). Ve věci stěžovatele rozhodovala v posledním stupni Policie České republiky, Služba cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3. Dále je v § 7 odst. 6 s. ř. s. stanoveno, že „[n]ení-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému.“

9. V nyní posuzovaném případě vydala rozhodnutí v řízení podle § 65 s. ř. s. v posledním stupni žalovaná se sídlem v Praze (viz bod [8]). Jak krajský soud správně uvedl, v tomto řízení může být žalovaným správním orgánem (účastníkem) pouze orgán, který je určen podle výše cit. pravidla stanoveného v § 69 s. ř. s. Z tohoto důvodu je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu má tento správní orgán sídlo, tj. Městský soud v Praze. Skutečnost, že řízení před Krajským soudem v Ostravě by bylo pro stěžovatele hospodárnější, nebo že „skutek se stal v Severomoravském kraji“, je pro určení místní příslušnosti bez významu.

10. Jediná kasační námitka je tedy nedůvodná. Krajský soud proto postupoval správně, když podle § 7 odst. 6 s. ř. s. žalobu postoupil místně příslušnému krajskému soudu. IV. Návrh na tzv. delegaci vhodnou

11. Druhou část kasační stížnosti pak Nejvyšší správní soud posoudil z hlediska jejího obsahu, a to jako návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z hlediska vhodnosti (návrh na tzv. delegaci vhodnou ve smyslu § 9 odst. 2 s. ř. s.).

12. Podle § 9 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné. Podle nálezu sp. zn. I. ÚS 144/2000 ze dne 15. 11. 2001 (N 172/24 SbNU 281) „pokud soud přikáže věc jinému soudu, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci“. Jak vyplývá z nálezu sp. zn. IV. ÚS 222/96 ze dne 7. 10. 1996 (N 97/6 SbNU 201), „obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.“ [zvýraznění doplnil NSS; srov. k tomu též usnesení sp. zn. II. ÚS 544/02 ze dne 8. 10. 2002 (U 33/28 SbNU 429)]. [13] „Vhodnost“ delegace, kterou připouští § 9 odst. 2 s. ř. s., je tedy výjimkou ze zásady trvání místní příslušnosti (perpetuatio fori; k tomu srov. např. usnesení NSS ze dne 12. 6. 2003, čj. Nad 52/2003 - 28, publ. pod č. 27/2003 Sb. NSS) a z ústavní zásady zákonného soudu a soudce, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným krajským soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci. Skutečnost, že stěžovatel nemá bydliště v obvodu Krajského soudu v Ostravě, proto není sama o sobě důvodem postačujícím pro přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 9 odst. 2 s. ř. s. (shodně usnesení NSS ze dne 22. 4. 2004, čj. Nad 138/2003 - 26; srov. též usnesení ze dne 24. 6. 2004, čj. Nad 89/2004 - 26, podle něhož „musí být skutečnosti, které odůvodňují přikázání věci jinému než příslušnému soudu, výjimečné, závažné a objektivní povahy. Pouhá lepší dostupnost soudu […] nemůže být bez dalších okolností důvodem, pro který lze věc přikázat jinému než příslušnému soudu.“).

14. Samotným předmětem řízení před místně příslušným krajským soudem má být posouzení otázky, zda bude zrušeno rozhodnutí, kterým se zrušuje povolení k pobytu žalobce z důvodu vydání trestního příkazu okresním soudem. Ani skutečnost uvedená v kasační stížnosti, že skutek, pro který byl stěžovatel trestním příkazem odsouzen, se stal v Severomoravském kraji, proto nemůže být důvodem pro postup stanovený v § 9 odst. 2 s. ř. s. Předmětem řízení před krajským soudem bude otázka zákonnosti vydání rozhodnutí správního orgánu druhého stupně, nikoliv otázka trestní odpovědnosti stěžovatele, kterou řešil trestní soud.

V. Závěr

15. Nejvyšší správní soud tedy shledal námitku stěžovatele nedůvodnou. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). O druhé části kasační stížnosti pak rozhodl v souladu s jejím obsahem jako o návrhu na přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu; Krajskému soudu v Ostravě však ze shora uvedených důvodů nebyla věc přikázána.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá na jejich náhradu právo. Žalované nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady, a proto jí Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. března 2011 JUDr. Josef Baxa předseda senátu