1 As 213/2022

Rubrum

1 As 213/2022 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní v právní věci žalobce: FORTUNA GAME a. s., se sídlem Italská 2584/69, Praha 2, zastoupen Mgr. Radkem Schmitzem, advokátem se sídlem Podkovářská 933/3, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2021, č. j. MF-20091/2020/3902-10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2022, č. j. 17 Af 23/2021-86, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I . Vymezení věci

1. Dne 29. 1. 2021 vydalo Ministerstvo financí rozhodnutí č. j. MF-20091/2020/3902-7, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 123 odst. 1 písm. c) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění do 31. 12. 2020. Proti tomu se bránil rozkladem, který ministryně financí rozhodnutím ze dne 20. 7. 2021, č. j. MF-20091/2020/3902-10, zamítla.

2. Rozhodnutí o rozkladu proto dále napadl žalobou, ve které mimo jiné poukázal na nesprávné časové vymezení přestupku, který tak neodpovídal obsahu spisového materiálu. 1 As 213/2022

3. V reakci na to zahájil správní orgán zkrácené přezkumné řízení, v rámci něhož změnil výrok prvostupňového a na něj navazujícího druhostupňového správního rozhodnutí (napadeného správní žalobou projednávanou pod sp. zn. 17 A 23/2021).

4. Rozhodnutí o přezkumu napadl žalobce rozkladem, který však ministr financí dne 3. 5. 2022 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce další správní žalobu, která je předmětem soudního řízení vedeného pod sp. zn. 5 Af 13/2022.

5. Za této procesní situace Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) odmítl žalobu proti původnímu rozhodnutí ze dne 20. 7. 2021; dospěl k závěru, že odpadl předmět řízení (neboť v rámci přezkumného řízení došlo k vydání nového rozhodnutí, které změnilo výrok původního žalobou napadeného rozhodnutí), tedy že v řízení došlo k neodstranitelnému nedostatku podmínek řízení.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

6. Výše uvedené usnesení městského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností.

7. Zopakoval, že soud rozhodl o odmítnutí žaloby žalobce s odkazem na ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. S tímto postupem však nesouhlasil a uvedl, že rozhodnutí o odmítnutí žaloby je nezákonné. V této souvislosti analogicky odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2016, č. j. 3 As 253/2015-199, ze kterého vyplývá, že „neexistence správního rozhodnutí, jež bylo po podání žaloby prohlášeno nadřízeným orgánem za nicotné podle § 77 odst. 1 správního řádu, nezpůsobuje v případě, že rozhodnutí o prohlášení nicotnosti bylo následně taktéž napadeno žalobou, neodstranitelný nedostatek podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Soud je v takovém případě povinen řízení o žalobě podle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. přerušit a vyčkat na výsledek druhého řízení“. Rovněž odkázal na komentářovou literaturu k § 46 s. ř. s. S odkazem na výše uvedené uzavřel, že soud měl řízení toliko přerušit.

8. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že podanou kasační stížnost považuje za nedůvodnou, přičemž se ztotožnil s argumentací městského soudu. Upozornil, že stěžovatelem odkazovaná judikatura je nepřiléhavá, neboť dopadá na jinou situaci než nyní posuzovanou. Navrhl proto zamítnutí podané kasační stížnosti.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

9. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je řádně zastoupen v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. Poté přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k následujícímu závěru.

10. Kasační stížnost není důvodná. 1 As 213/2022 - 28 pokračování

11. Kasační soud připomíná, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah, rozsah a kvalita kasační stížnosti předurčují obsah a rozsah následného soudního rozhodnutí. Je-li tedy kasační stížnost kuse zdůvodněna, je tak předurčen nejen rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah rozhodnutí soudu. Soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za stěžovatele (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS).

12. Byla-li žaloba odmítnuta, přichází pojmově v úvahu pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., jako zvláštní ustanovení ve vztahu k ostatním důvodům podle § 103 odst. 1 s. ř. s. (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004-98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS). Nejvyššímu správnímu soudu tak přísluší se v souzené věci zabývat pouze tím, zda je usnesení zákonné, tj. zda bylo namístě žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

13. Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. platí, že „nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat“.

14. Městský soud přiléhavě odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2010, č. j. 2 Afs 125/2009-104, č. 2207/2011 Sb. NSS, dle kterého: „pokud žalobou napadené rozhodnutí neexistuje, „není již co přezkoumávat (odpadá předmět řízení, který je nahrazen novým rozhodnutím). Jedná se o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, pro který je třeba žalobu odmítnout“ (shodně viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2007, č. j. 7 Afs 143/2006-95).

15. Obdobně lze odkázat též na rozsudek kasačního soudu ze dne 21. 11. 2019, č. j. 8 Afs 361/2018-49, dle kterého „Dojde-li v průběhu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ke změně žalobou napadeného rozhodnutí v přezkumném řízení postupem podle § 123 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, odpadne předmět řízení, a nejsou tak již dány podmínky řízení o takové žalobě [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]“ nebo usnesení NSS ze dne 6. 3. 2012, č. j. 8 As 8/2011-129, ve kterém soud dovodil, že „Jestliže je po podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy toto opatření zrušeno ve zkráceném přezkumném řízení podle § 97 odst. 3 správního řádu z roku 2004, přestala být splněna jedna z nezbytných podmínek řízení spočívající v existenci přezkoumávaného opatření. Soud v takovém případě návrh odmítne.“.

16. Ve výše odkazovaných případech soud opakovaně konstatoval (a městský soud na tyto závěry správně poukázal), že je-li původní rozhodnutí správního orgánu, které je soudem přezkoumáváno, v přezkumném řízení (či zkráceném přezkumném řízení) podle § 97 odst. 3 správního řádu změněno, nastává tím situace, ve které je vydáno nové meritorní rozhodnutí (původní rozhodnutí žalobou napadené již neexistuje), proto z povahy věci odpadá možnost soudu přezkoumat původní rozhodnutí. Jinak řečeno, není již co přezkoumávat (odpadá původní rozhodnutí [předmět řízení] - je nahrazen novým). Jedná se o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, pro který je třeba žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Námitky uplatněné v odmítnuté žalobě lze uplatnit v následné žalobě proti novému meritornímu rozhodnutí. Byť musela být žaloba (v pořadí první) odmítnuta, má tato procesní aktivita za následek možnost namítat v žalobě 1 As 213/2022 (v pořadí druhé) proti novému meritornímu rozhodnutí veškeré námitky proti správnímu řízení jako celku, a to včetně okolností, které se vztahují svým obsahem k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

17. Naopak stěžovatelem citovanou judikaturu je třeba hodnotit jako nepřiléhavou, neboť se týká procesně zcela jiné situace, ve které existuje samostatné rozhodnutí o prohlášení původního rozhodnutí za nicotné, které je napadnutelné žalobou. V nyní souzeném případě bylo naopak přímo vydáno v přezkumném řízení „nové rozhodnutí“ (žalobou napadnutelné – vedené u městského soudu pod sp. zn. 5 Af 13/2022), aniž by o zrušení/změně původního rozhodnutí bylo rozhodováno samostatným rozhodnutím.

18. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že městský soud se žádného pochybení při posouzení věci nedopustil a dospěl ke správnému závěru o odpadnutí předmětu řízení; zákonným je proto i jeho postup, kterým žalobu proti uvedenému rozhodnutí podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl. Kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nebyl naplněn.

IV. Závěr a náklady řízení

19. Nejvyšší správní soud neshledal námitky stěžovatele důvodnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2022 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu