1 As 247/2023

Rubrum

1 As 247/2023 - 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila a soudkyň Lenky Kaniové a Evy Šonkové v právní věci žalobce: JUDr. J. P., Ph.D., zastoupen JUDr. Adamem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem Blanická 1008/28, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem nám. Hrdinů 3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2022, č. j. MV-16833-6/ODK-2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2023, č. j. 14 A 43/2022 - 28, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval přezkumem týkajícím se žádosti o informace, kterou se žalobce domáhal poskytnutí testových otázek a správných odpovědí ke zkoušce zvláštní odborné způsobilosti pro výkon činností při územním rozhodování a při rozhodování na úseku stavebního řádu a vyvlastnění podle § 22 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků (dále jen „zákon č. 312/2002 Sb.“).

2. Institut pro veřejnou správu Praha (dále jen „povinný subjekt“), tuto žádost o informace odmítl. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl. V prvé řadě uvedl, že se nejedná o žádost podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, přestože ji tak žalobce označil, a proto postupoval podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Informace pak odmítnul poskytnout, 1 As 247/2023 neboť zpřístupnění konkrétních testových úloh a správných odpovědí není uvedeno ve výčtu dle § 22 odst. 2 zákona č. 312/2002 Sb., upravujícího informace poskytované úředníkovi podstupujícímu zkoušku, a zpřístupnění by odporovalo účelu tohoto ustanovení.

3. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou, kterou městský soud zamítl. Ztotožnil se s tím, že požadované informace nelze podřadit pod § 2 písm. a) zákona o právu na informace o životním prostředí, a že byly dány důvody pro odmítnutí poskytnout informace v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím. Smyslem zvláštní právní úpravy v § 22 odst. 2 zákona č. 312/2002 Sb. totiž je, aby byly poskytnuty pouze v něm uvedené informace ke zkoušce; jedině tak je zajištěn její řádný průběh. Pokud by žalovaný vyhověl žádosti o informace a poskytl přímo testové otázky a správné odpovědi, popřel by smysl ověřování zvláštní odborné způsobilosti písemným testem.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek i napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

5. Požadované informace podle něj mají zásadní dopad na stav a ochranu životního prostředí, neboť se jedná o informace ke zkoušce odborné způsobilosti osob, které po jejím složení dále rozhodují v rámci územního a stavebního řízení. Samy otázky se přitom týkají životního prostředí a jeho ochrany.

6. I pokud by se ovšem nejednalo o informace o životním prostředí, neexistuje zde důvod pro odepření zpřístupnění podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Stěžovatel žádal poskytnout testové otázky k písemnému testu, které ani povinný subjekt nepovažuje za zkušební otázky podle § 22 zákona č. 312/2002 Sb., ačkoli účel právě tohoto ustanovení podle městského soudu vyžaduje, aby je povinný subjekt odmítl poskytnout. O testových otázkách není v zákoně žádná zmínka. Stěžovatel má za to, že se městský soud nevypořádal s příklady jiných odborných zkoušek (písemná část zkoušky pro získání řidičského oprávnění nebo testová část advokátních zkoušek), ke kterým jsou testové otázky zpřístupněny, aniž by došlo k ohrožení zkoušky. Zkouška, o kterou se v nynějším případě jedná, obsahuje také ústní část. Ta zajišťuje, aby se uchazeč nenaučil pouze testové otázky. Podle stěžovatele mu tak měly být zpřístupněny alespoň testové otázky bez správných odpovědí.

7. Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu a uvedl, že stěžovatel v kasační stížnosti nepřináší žádné podstatné skutečnosti. Účelem zkoušky odborné způsobilosti je ověření znalostí potřebných pro výkon správní činnosti a má jí předcházet náležitá příprava. Jestliže by byly testové otázky stěžovateli zpřístupněny, stěžovatel byl by zvýhodněn oproti jiným uchazečům. Kasační stížnost navrhnul zamítnout.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

8. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná, má rovněž požadované náležitosti, byla 1 As 247/2023 - 26 pokračování podána včas a oprávněnou osobou. Důvodností kasační stížnosti se soud zabýval v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Po takto provedeném posouzení dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

9. Kasační soud se ztotožňuje se závěrem městského soudu (body 17 - 19 napadeného rozsudku), že požadované informace nespadají pod rozsah informací podle zákona o právu na informace o životním prostředí. Testové otázky a odpovědi na ně nejsou informacemi, které vypovídají o stavu a vývoji životního prostředí, o příčinách a důsledcích tohoto stavu [§ 2 písm. a) bod 1 zákona o právu na informace o životním prostředí], naopak jde pouze o skladbu a obsah písemného testu z části zkoušky zvláštní odborné způsobilosti. Nejedná se ani o příčinu konkrétního stavu životního prostředí, neboť neexistuje bezprostřední souvislost mezi nimi a stavem a kvalitou životního prostředí. Ačkoliv mohou obsahovat informace o životním prostředí, nutně půjde o informace již zveřejněné, a to přinejmenším v seznamu odborné literatury a právních předpisech vztahujících se k souboru zkušebních otázek, jež jsou úředníkovi podle § 22 odst. 2 zákona č. 312/2002 Sb. sděleny. Ve formě, v jaké je požadoval stěžovatel, se naopak jedná pouze o informace o zkoušce zvláštní odborné způsobilosti, které se bezprostředně životního prostředí netýkají. Požadované informace proto nelze podřadit pod § 2 písm. a) zákona o právu na informace o životním prostředí.

10. Požadované informace pak nelze poskytnout ani v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím. Městský soud v napadeném rozsudku uspokojivě vysvětlil (body 21 - 24 napadeného rozsudku), že zvláštní zákon může stanovit speciální důvod pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Jak již uvedl kasační soud v rozsudku ze dne 17. 6. 2010, č. j. 1 As 28/2010 - 86, „v zásadě je možné, aby zvláštní zákon stanovil speciální důvod pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Výčet důvodů pro odmítnutí žádosti uvedený v zákoně o svobodném přístupu k informacím proto není vyčerpávající, ale je možné, že bude rozšířen jiným zvláštním zákonem“.

11. V nyní projednávané věci plyne důvod pro odmítnutí žádosti ze skutečnosti, že § 22 odst. 2 zákona č. 312/2002 Sb. obsahuje výčet informací, které mají být úředníkovi podstupujícímu zkoušku zpřístupněny, a proto – jde-li o náplň zkoušky – nelze nad zákonem stanovený rozsah sdělit informace jiné. Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem, že je zcela legitimní a v souladu se zájmem na zabezpečení řádného průběhu zkoušky, pokud uchazeč předem nezná konkrétní znění testu, ale musí prokázat komplexní přípravu z celé zkoušené materie (viz napadený rozsudek, bod 25). Tomu neodporuje ani skutečnost, že při jiných odborných zkouškách jsou testové otázky uchazečům k dispozici, neboť jde o zkoušky, jejichž odlišné podmínky stanovují jiné právní předpisy. Například § 40 odst. 1 věta čtvrtá zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, nebo § 4a odst. 4 vyhlášky č. 197/1996 Sb., kterou se vydává zkušební řád pro advokátní zkoušky a uznávací zkoušky (advokátní zkušební řád), totiž upravují zveřejnění všech zkušebních otázek.

IV. Závěr a náklady řízení 1 As 247/2023

12. Kasační soud z výše uvedených důvodů neshledal napadený rozsudek městského soudu z pohledu uplatněných kasačních námitek nezákonným, a kasační stížnost stěžovatele v souladu s § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. srpna 2024 Ivo Pospíšil předseda senátu