1 As 259/2015

Rubrum

1 As 259/2015 - 18 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: J. H., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2015, č. j. 1472/15/5100-41451-711055, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2015, č. j. 31 Af 33/2015 – 45, takto:

Výrok

I. Žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti s e z a m í t á .

II. Kasační stížnost s e z a m í t á .

III. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Finanční úřad pro Královéhradecký kraj – územní pracoviště v Novém Bydžově (dále jen „správce daně“) zamítl rozhodnutím ze dne 29. 5. 2014, č. j. 1046149/14/2711- 24400-603495 žalobcovu žádost o navrácení lhůty v předešlý stav. Žalobcovo odvolání poté žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí správce daně potvrdil.

2. Proti rozhodnutí o odvolání podal žalobce žalobu ke krajskému soudu. Ten mu v záhlaví označeným usnesením nepřiznal osvobození od soudního poplatku, zamítl jeho návrh na ustanovení advokáta a na přiznání odkladného účinku žaloby. Zároveň jej vyzval 1 As 259/2015 k zaplacení soudního poplatku za žalobu a za podání návrhu na přiznání odkladného účinku.

3. Žalobce totiž uvedl, že jeho majetek je obstaven nezákonnými exekucemi, které blíže nespecifikoval. Z jím sdělených informací lze zjistit jen to, že pobírá minimální mzdu, neuvedl ale, jaké překážky mu brání v získání lépe placené práce. Uvedl, že má vyživovací povinnost k dceři, soud však nezjistil, zda a v jaké výši na nezletilou přispívá její matka. Náklady na rehabilitaci a pořízení chodítka pocházely z roku 2011; pro forma faktura není dokladem o zaplacení. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce J. H. vlastní rozsáhlý nemovitý majetek. Soud uzavřel, že z těchto důvodů nesplňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudního poplatku.

4. Tím, že žalobce nesplnil podmínky pro osvobození od soudního poplatku podle § 36 odst. 3 s. ř. s., nesplnil ani základní podmínku pro ustanovení advokáta podle § 35 odst. 8 s. ř. s. Nebylo proto třeba zabývat se tím, zda by ustanovení advokáta bylo nezbytné k ochraně jejich práv.

5. Krajský soud zamítl návrh na přiznání odkladného účinku žaloby, neboť jej žalobce nijak neodůvodnil.

II. Kasační stížnost

6. Žalobce (dále jen stěžovatel) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost s návrhem na přiznání odkladného účinku podle § 107 s. ř. s., a požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a osvobození od soudních poplatků. Namítl, že krajský soud vydal napadené usnesení bez jednání na základě domněnek a uměle vykonstruovaného skutkového a právního stavu, ke kterému se nemohl vyjádřit. Krajský soud mu tak upřel základní práva garantovaná Ústavou. Žalobu podal řádně, důvodně a včas. Prokázal krajskému soudu, že jeho žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta byla objektivně důvodná

7. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

8. Vzhledem ke specifické povaze napadeného usnesení Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o předmětné kasační stížnosti. Neshledal důvod odchýlit se od konstantní judikatury, podle níž „osvobození od soudních poplatků i právo na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků přitom vylučuje i právo na bezplatné zastoupení (§ 35 odst. 8 s. ř. s.). Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému, a vedlo by k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval pokračování 1 As 259/2015 - 19 a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv“ (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77). Soud proto posuzoval kasační stížnost, aniž by stěžovatel zaplatil soudní poplatek a aniž by byl v tomto řízení zastoupeni advokátem. Jakýkoliv jiný postup by byl v posuzované věci bezúčelný, formalistický, v rozporu se zásadou procesní ekonomie a nemohl by vést k ochraně práv stěžovatele.

9. Přestože zastoupení advokátem není v tomto případě podmínkou řízení, Nejvyšší správní soud byl povinen zabývat se žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce a hodnotit potřebu jeho zastoupení v řízení o kasační stížnosti. Podle § 35 odst. 8 s. ř. s. je třeba pro ustanovení zástupce: splnit dvě podmínky: (1) navrhovatel naplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a (2) ustanovení zástupce je nezbytné k ochraně jeho práv. Z výše uvedených důvodů se soud nezabýval splněním první podmínky, hodnotil však, zda je ustanovení zástupce nezbytné k ochraně práv stěžovatele. Dospěl k závěru, že tato podmínka nebyla v řešené věci naplněna. Kasační stížnost má v rámci daných možností předepsané náležitosti a lze z ní seznat, z jakého důvodu stěžovatel považuje napadené usnesení za nezákonné a čeho se domáhá. Předmětem posouzení je nadto otázka, zda stěžovatel v řízení před krajským soudem prokázal naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud tedy dovodil, že v daném řízení není třeba stěžovateli nezbytně ustanovit zástupce k ochraně jeho práv, proto zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 8 As 141/2014 – 23).

10. Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

11. Kasační stížnost není důvodná.

12. Kasační stížnost směřuje proti zákonnosti usnesení, kterým krajský soud nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s., zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce podle § 35 odst. 8 s. ř. s., nepřiznal žalobě odkladný účinek podle § 73 odst. 1 s. ř. s. a vyzval jej k úhradě soudního poplatku za žalobu a návrh na přiznání odkladného účinku. Podle stěžovatele krajský soud vydal napadené usnesení na základě domněnek a uměle vykonstruovaného skutkového a právního stavu.

13. Dle § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.

14. Podle § 35 odst. 8 věty první s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. 1 As 259/2015

15. Smyslem osvobození od soudních poplatků, jakož i oprávnění žádat o ustanovení zástupce na náklady státu, je ochrana účastníka proti negativním dopadům do jeho ústavně zaručených práv, v tomto případě do práva na soudní ochranu a na přístup k soudu zakotveným v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2009, č. j. 8 As 20/2009 – 50, je soud povinen v každém jednotlivém případě vážit konkrétní specifické okolnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků a individuální poměry žadatele. Účastníka lze osvobodit od soudních poplatků pouze tehdy, bude-li řádně osvědčeno, že pro jeho celkové poměry nelze setrvávat na povinnosti soudní poplatek uhradit.

16. Bylo tedy na stěžovateli, aby soudu konkrétně popsal své majetkové poměry a doložil doklady dosvědčující jeho nemajetnost, resp. nízké příjmy. Pokud tak neučinil, nebylo povinností soudu zjišťovat jeho výdělkové a majetkové možnosti z úřední povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, č. 537/2005 Sb. NSS).

17. Nejvyšší správní soud zjistil ze spisu krajského soudu, že stěžovatel nesdělil soudu žádné skutečnosti, které by vypovídaly o jeho majetkových poměrech. Krajský soud proto ve svém usnesení vycházel z informací, jež mu jsou známy ze spisu 31 Af 93/2012 (rozvedeny jsou v bodě 3 tohoto rozhodnutí). Stěžovatel tedy v řízení před krajským soudem věrohodně a úplně neprokázal svoji osobní, majetkovou a výdělkovou situaci a nedoložil, že nemá dostatečné prostředky k úhradě soudního poplatku. Krajský soud proto postupoval v souladu s § 36 odst. 3 s. ř. s., nepřiznal-li mu osvobození od soudních poplatků.

18. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, krajský soud správně zamítl i jeho návrh na ustanovení zástupce (srov. § 35 odst. 8 s. ř. s. a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77).

19. Pro úplnost lze dodat, že Nejvyšší správní soud rozhodl obdobně jako v posuzované věci na základě obdobného skutkového stavu i v jiných věcech stěžovatele týkajících se naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (srov. např. rozsudky ve věci Ing. J. H. ze dne 17. 7. 2014, č. j. 10 As 133/2014 – 25 a č. j. 10 As 134/2014 - 23, rozsudek ve věci J. H. ze dne 29. 4. 2015, č. j. 8 As 3/2015 – 19, či rozsudek ve věci A. H. ze dne 26. 11. 2014, č. j. 6 As 183/2014 – 14).

20. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci samé bez zbytečného odkladu, nerozhodoval již samostatně o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

21. Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

22. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o pokračování 1 As 259/2015 - 19 kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 17. prosince 2015 JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu