1 As 266/2021

Rubrum

1 As 266/2021 - 21 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Y. F., zastoupený Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2021, č. j. 3 A 48/2021 - 25, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a řízení před městským soudem

1. Žalobce podal nečinnostní žalobu týkající se řízení o udělení pobytového titulu (trvalý pobyt). Žalovaný totiž nerozhodl v zákonné lhůtě ani ve lhůtě k tomu stanovené nadřízeným orgánem.

2. Žalovaný o žádosti rozhodl po podání žaloby (pobytový titul udělil). Žalobce tedy vzal svou žalobu zpět.

3. Městský soud pro výše uvedené řízení zastavil, přičemž žádnému z účastníků řízení nepřiřkl právo na náhradu nákladů řízení. Navíc uvedl, že žaloba byla podána předčasně.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

4. Žalobce (stěžovatel) podal kasační stížnost do výroku o nákladech řízení. 1 As 266/2021

5. Uvedl, že žaloba nebyla podána předčasně, toliko byla nesprávně datovaná. Jelikož správní orgán rozhodl o žádosti cca dva měsíce po podání žaloby, soud měl přiznat žalobci náhradu nákladů právního zastoupení dle § 60 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

6. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že usnesení městského soudu je zákonné, přičemž kasační stížnost mířící pouze proti výroku o nákladech řízení je dle § 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Podle § 104 odst. 2 s. ř. s. „kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná“.

8. Výkladem tohoto ustanovení se zabýval rozšířený senát v usnesení ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 – 64, č. 2116/2010 Sb. NSS. Přípustnost napadení výroku o nákladech řízení podmínil přípustností alespoň jedné meritorní námitky. Dále uvedl: „Pokud by kasační stížnost byla podána v takto jednoznačné (čisté) podobě (jen proti výroku o nákladech řízení), musela by být pro nepřípustnost odmítnuta, byť by Nejvyšší správní soud seznal, že rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení není správné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2004, č. j. 4 Ans 1/2004 – 53).“

9. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti neshledal, že by uvedené ustanovení bylo rozporné s ústavním pořádkem: „Kasační stížnost je toliko mimořádným opravným prostředkem, a proto jsou jak důvody kasační stížnosti, tak i její rozsah, vázány na nejzávažnější případy nezákonností. Mezi tyto případy nepatří dle vůle zákonodárce (ani dle přesvědčení Ústavního soudu) okruh uvedený právě v ustanovení § 104 odst. 2 soudního řádu správního. … Vyloučení výroku o nákladech řízení z možnosti podat proti němu mimořádný opravný prostředek (v tomto případě kasační stížnost) není v českém právním řádu ojedinělé. Rovněž dovolání upravené občanským soudním řádem nelze podávat proti výroku o nákladech řízení, který má povahu usnesení. Zákon totiž dovolání připouští ve výslovně uvedených případech (§ 237 až 239) a jen z výslovně uvedených důvodů (§ 241a odst. 2 a 3). Náklady řízení nelze samostatným dovoláním napadnout. Ve vyloučení podat samostatnou kasační stížnost proti výroku o nákladech řízení nespatřuje Ústavní soud namítané porušení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.“ (usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 264/07, obdobně též usnesení ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. II. ÚS 1/04).

10. Na výše uvedených závěrech nemění nic ani skutečnost, že městský soud označil nad rámec rozhodnutí žalobu jako předčasnou, neboť tato skutečnost neměla vliv na výrok o zastavení řízení či kasační stížností napadený výrok o nákladech řízení.

11. Nejvyšší správní soud posuzoval v nedávné době několik kasačních stížností týkajících se obdobné procesní situace (tedy zastavení řízení o žalobě proti nečinnosti z důvodu jejího zpětvzetí pro pozdější chování žalovaného), které neshledal přípustnými, ačkoliv stěžovatelé kromě nákladového výroku formálně brojili též proti výroku o zastavení řízení (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2020, č. j. 9 Afs 271/2018 – 52, a na něj navazující usnesení NSS ze dne 19. 5. 2020, 1 As 266/2021 - 22 pokračování č. j. 10 Afs 238/2019 – 24, či ze dne 15. 6. 2020, č. j. 4 Afs 362/2019 - 26). Ani v těchto procesně obdobných věcech nebyla založena přípustnost kasační stížnosti proti výroku o nákladech řízení.

12. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že kasační stížnost směřuje pouze proti výroku III. usnesení, kterým městský soud rozhodl pouze o nákladech řízení, a je proto dle § 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná. Nejvyšší správní soud ji tudíž dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl, aniž se dále zabýval samotnými kasačními námitkami.

IV. Závěr a náklady řízení

13. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s., neboť žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 25. listopadu 2021 JUDr. Josef Baxa předseda senátu