1 As 27/2021

Rubrum

1 As 27/2021 - 48 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: NoMa transport s.r.o., naposledy se sídlem J. Hory 1596, Kladno, dříve zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2019, č. j. 89/2019-190-TAXI/3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 10 A 157/2019, takto:

Výrok

I. Řízení o kasační stížnosti s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a řízení před správními orgány

1. Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 27. 7. 2018, č. j. MHMP 1152085/2018, uznal žalobkyni vinnou z přestupků podle § 35 odst. 1 písm. g) a odst. 2 písm. w) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Přestupků se dopustila tím, že celkem ve třech různých případech provozovala taxislužbu vozidlem, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby, a nezajistila, aby ve vozidle při jeho provozu byl doklad o oprávnění k podnikání nebo jeho kopie. Správní orgán prvního stupně žalobkyni uložil pokutu ve výši 350 000 Kč.

2. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že snížil pokutu na částku 325 000 Kč a změnil údaj o datu splatnosti pokuty. Ve zbytku rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně dále bránila žalobou podanou u Městského soudu v Praze, který ji zamítl. 1 As 27/2021

3. Nejvyšší správní soud z výpisu z obchodního rejstříku zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 6. 2021, č. j. 84 Cm 286/2021-4, stěžovatelku zrušil a nařídil její likvidaci, k čemuž jmenoval likvidátora. V důsledku ukončení likvidace došlo dne 14. 1. 2022 k výmazu stěžovatelky z obchodního rejstříku, čímž stěžovatelka ve smyslu § 185 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zanikla.

4. Stěžovatelka zánikem pozbyla způsobilost být účastníkem řízení o kasační stížnosti (§ 33 odst. 2 s. ř. s.), zároveň tím došlo k zániku plné moci udělené jejímu zástupci (§ 28 odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto v souladu s § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. posuzoval, zda je v daném případě možné pokračovat v řízení s právním nástupcem stěžovatele, případně s jinou osobou, která vstoupila do práv a povinností, o které v řízení jde.

5. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu se ve správním trestání obecně uplatňují základní zásady trestního práva (viz rozsudek ze dne 31. 5. 2007, č. j. 8 As 17/2007-135, č. 1338/2007 Sb. NSS). V trestněprávní doktríně přitom platí zásada, že výkon trestu zaniká v případě smrti odsouzeného, popř. jeho prohlášením za mrtvého (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2019, č. j. 5 Afs 139/2019-28). Trestní sankce (např. peněžitý trest) tak nemůže přejít na jinou osobu. Důvodem je mimo jiné skutečnost, že každá trestní sankce má ryze osobní charakter a je neodmyslitelně spojena s osobou odsouzeného (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 3/2013-17, ze dne 26. 2. 2008, č. j. 1 Afs 101/2006-111, a ze dne 27. 6. 2013, č. j. 5 Afs 71/2011-106). Vzhledem k tomu, že stěžovatelka zanikla bez právního nástupce a převzetí jejích práv a povinností není možné, nemohl Nejvyšší správní soud v řízení pokračovat.

6. Nejvyššímu správnímu soudu tedy nezbylo než řízení o kasační stížnosti podle § 107 odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. zastavit.

7. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení o kasační stížnosti zastaveno.

8. Stěžovatelka v řízení zaplatila soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Vzhledem k zastavení řízení by stěžovatelce měla být podle § 10 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vrácena částka 4 000 Kč (částka soudního poplatku snížená o 20 %, resp. o 1 000 Kč), ovšem vzhledem k tomu, že stěžovatelka zanikla bez právního nástupce a není jí tedy možné uvedenou částku vrátit, soud o vrácení soudního poplatku nerozhodoval. V případě obnovení stěžovatelky ve smyslu § 209 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může soud na návrh likvidátora či jiné osoby, která osvědčí právní zájem, o vrácení soudního poplatku dodatečně rozhodnout. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. října 2022 1 As 27/2021 - 49 pokračování JUDr. Josef Baxa předseda senátu