Nejvyšší správní soud · Usnesení

1 As 295/2024

č. j. 1 As 295/2024-21

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-01-23 · odmítnuto · ECLI:CZ:NSS:2025:1.As.295.2024.21

  1. KS Ostrava 72 A 23/2023-54
  2. NSS 1 As 295/2024-21

Citované zákony (11)

Rubrum

1 As 295/2024 - 21 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobce: L. H., zastoupen JUDr. Lubošem Vosykou, advokátem se sídlem Zázvorkova 2006/8, Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o návrhu na povolení obnovy řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného vedené Krajským soudem v Ostravě – pobočka Olomouc pod sp. zn. 72 A 23/2023 a návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení ze dne 13. 3. 2024, č. j. 72 A 23/2023 - 54, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 24. 10. 2024, č. j. 72 A 23/2023-85, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobci s e v r a c í soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupce, advokáta JUDr. Luboše Vosyky, do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Šumperk uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 a písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Žalovaný následně podané odvolání zamítl.

2. Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou, kterou krajský soud odmítl pro opožděnost usnesením ze dne 13. 3. 2024, č. j. 72 A 23/2023 - 54, stejně jako Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost v usnesení ze dne 20. 5. 2024, č. j. 1 As 80/2024 - 29. Následně žalobce podal krajskému soudu návrh na obnovu řízení o žalobě. 1 As 295/2024

3. Krajský soud tento návrh shledal nepřípustným a nyní napadeným usnesením jej odmítl. Obnova řízení je totiž přípustná pouze proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a politických hnutí. V posuzované věci však šlo o žalobu proti rozhodnutí podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

II. Kasační stížnost

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností.

5. Stěžovatel obsáhle poukázal na vady správního řízení spočívající v nesprávném postupu správních orgánů. Spáchání přestupku považoval za neprokázané a rozhodnutí o přestupku je dle jeho názoru založené na nedostatečných důkazech, jelikož „přestupek nebyl vizuálně povinně zaznamenaný a to ani případně nouzově na mobilním telefonu dopravní hlídky a nelze jej dovodit ani matematicky z přesného výpočtu rychlosti a délky jízdní dráhy dopravní hlídky PČR a navrhovatele.“ Dále uvedl, že vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti, a existuje tedy důvod k obnově řízení u krajského soudu. Závěrem prezentoval důvody pro vyslovení neúčinnosti doručení předchozího usnesení krajského soudu, kterým byla jeho žaloba odmítnuta pro opožděnost. Ty měly spočívat zejména v tom, že mu napadené usnesení krajského soudu nebylo řádně doručeno. Doručováno mu totiž bylo v obálce typu č. III namísto obálky typu I.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

6. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

7. Důvody pro podání kasační stížnosti taxativně vymezuje § 103 odst. 1 s. ř. s. a stěžovatelem uplatněné důvody nelze obsahově podřadit ani pod jeden z těchto důvodů.

8. Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.). Předmětem řízení o kasační stížnosti je proto rozhodnutí krajského soudu, což odpovídá i roli Nejvyššího správního soudu jako vrcholného soudního orgánu (čl. 92 Ústavy), který zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování soudů ve správním soudnictví (§ 12 odst. 1 a 2 s. ř. s.) (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 27. 2. 2024, č. j. 8 Azs 172/2020 - 66, č. 4592/2024 Sb. NSS, bod 43). Aby byly kasační námitky způsobilé věcného projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě napadené rozhodnutí krajského soudu. Stěžovatel je povinen uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí soudu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 249/2016 - 38; nebo ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012 - 351).

9. Stěžovatel proti závěrům krajského soudu nijak nebrojí a nereaguje na argumentaci obsaženou v napadeném usnesení. Místo toho se opakovaně vrací k údajným pochybením policejní hlídky a správních orgánů v řízení o přestupku nebo obsáhle odkazuje na zcela nesouvisející judikaturu různých soudů. Jinak řečeno, stěžovatel v kasační stížnosti nijak nereflektuje to, jakým způsobem na jeho návrh reagoval krajský soud. 1 As 295/2024 - 22 pokračování

10. Stěžejním důvodem, na jehož základě krajský soud odmítl návrh na obnovu řízení je to, že zákon připouští obnovu řízení pouze proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a v řízení ve věcech politických stran a politických hnutí (§ 114 odst. 1 s. ř. s.). V případě stěžovatele se však jedná o řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, obnova řízení tak není přípustná.

11. Stěžovatel v kasační stížnosti zmínil i požadavek na vyslovení neúčinnosti doručení předchozího usnesení, kterým byla jeho žaloba odmítnuta pro opožděnost. K tomu kasační soud uvádí, že ani tato argumentace nesměřuje proti napadenému usnesení. Pro úplnost lze dodat, že tuto otázku posoudil kasační soud již v předchozím řízení a shledal ji nedůvodnou (usnesení NSS č. j. 1 As 80/2024 - 29, body 13 až 17).

12. Smyslem kasačního řízení je přednést kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Tato polemika může být méně nebo více zdařilá; vždy však musí být z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, případně zdůraznit přiléhavou judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty žalobní argumenty, které stěžovatel pokládá za nejpádnější. Stěžovatel se v tomto případě ani nesnaží kvalifikovaně polemizovat se závěry krajského soudu či uvést konkrétní důvody, které by se alespoň vzdáleně blížily důvodům podle § 103 odst. 1 s. ř. s. Jak sám stěžovatel v závěru kasační stížnosti trefně shrnuje „[p]ředmětem tohoto podání navrhovatele k NSS ČR bylo jen vhodně nastínit vyvinuté úsilí občana a jeho dosud marný boj se státní mocí k obraně svých zaručených práv.“ Kasační soud nezpochybňuje, že to tak stěžovatel subjektivně vnímá; k věcnému projednání kasační stížnosti to však samo o sobě nestačí.

13. Závěrem se kasační soud pozastavuje nad kvalitou kasační stížnosti, která hrubě vybočuje z obvyklých standardů tohoto typu podání. Jedná se o nesrozumitelný a po všech stránkách mimořádně nekvalitní text obsahující velké množství pravopisných, stylistických a syntaktických chyb. Advokát, kterým musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti dle zákona povinně zastoupen, by měl garantovat určitou minimální odbornou úroveň, které se však v tomto případě nepodařilo ani zdaleka dosáhnout.

IV. Závěr a náhrada nákladů řízení

14. Z výše uvedeného vyplývá, že kasační stížnost je dle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná, neboť se opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl [§ 104 odst. 4 s. ř. s. a § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s.].

15. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

16. Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí navrhovateli zaplacený soudní poplatek (§ 10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Proto soud vrátil stěžovateli soudní poplatek k rukám jeho zástupce. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. 1 As 295/2024 V Brně dne 23. ledna 2025 Ivo Pospíšil předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (3)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.