1 As 296/2024

Rubrum

1 As 296/2024 - 42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: L. M., zastoupen JUDr. Pavlem Utěšeným, advokátem se sídlem nám. Míru 341/15, Praha, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 91/5, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2024, č. j. 07649-29/2023-ERU, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2024, č.j. 29 A 64/2024 - 99, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce napadl u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) rozhodnutí žalovaného, který zamítl rozklad žalobce proti rozhodnutí, kterým ho žalovaný uznal vinným ze spáchání pokračujícího přestupku podle § 91a odst. 1 písm. i) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Žalobce jako podnikající fyzická osoba neumožnil poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., přístup k měřicím zařízením v odběrných místech. 1 As 296/2024

2. Spolu se žalobou požádal žalobce o osvobození od soudního poplatku z důvodu, že dne 24. 1. 2024 proti němu podal věřitel návrh na zahájení insolvenčního řízení. Krajský soud žádost dne 14. 8. 2024 zamítl usnesením č. j. 29 A 64/2024 - 39. V odůvodnění uvedl, že má pochybnosti o úplnosti informací poskytnutých žalobcem o jeho finanční situaci. Soud odkázal na Seznam movitého a nemovitého majetku dlužníka, ze kterého vycházely insolvenční soudy, které rovněž žalobcovy žádosti o přiznání bezplatného právního zastoupení zamítly s odkazem na další majetek žalobce v řádech milionů korun. K tomu krajský soud rovněž doplnil, že „i z těch podkladů, které žalobce zdejšímu soudu poskytnul, lze vyvodit, že mj. provozuje tři vozy značky Mercedes a že jeho podnikání v prvním pololetí roku 2024 se pohybovalo několik desítek tisíc korun v zisku (Výsledovky 1-03/2024 a Výsledovky 04-06/2024).“

3. Dne 21. 10. 2024 podal žalobce žádost o ustanovení bezplatného právního zástupce. Připojil k ní přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023 a Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků. S odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva požádal, aby jeho žádost byla posouzena v souladu s čl. 10 Ústavy ČR, čl. 6 odst. 1 a 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47 Listiny základních práv EU. Žalobce také poukázal na čl. 4 až 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. 6. 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci).

4. V záhlaví označeným usnesením krajský soud žádost žalobce zamítl. Odkazem na § 35 odst. 10 soudního řádu správního poukázal na skutečnost, že u žalobce není splněna již první podmínka tohoto ustanovení, tedy nejsou u něj předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Krajský soud v tomto ohledu zopakoval zjištění učiněná ve svém předchozím usnesení v této věci s tím, že žalobce podle dokumentů předložených soudu disponuje značným movitým i nemovitým majetkem. Ke stejnému závěru došly s ohledem na obdobné žádosti stěžovatele rovněž insolvenční soudy, a to ve stejném období (červen až říjen 2024). Krajský soud vyšel ze zjištění (bod 8 napadeného usnesení), že „v insolvenčním řízení sám [žalobce – pozn. NSS] aktuálně uvádí (vyjádření dlužníka ze dne 15. 10. 2024), že jeho majetek je rozsáhlý a čítá statisíce položek. Poskytuje přitom přehled mj. osmi nemovitých věcí a devíti vozidel.“

5. Závěrem svého usnesení krajský soud pak stručně reagoval na argumentaci žalobce judikaturou ESLP a odkazy na právo EU. Judikaturu ESLP (Steel a Morris proti Spojenému království ze dne 15. 2. 2005, stížnost č. 68416/01) k otázce přístupu k soudu s ohledem na situaci žalobce skutkově odlišil jako značně nepřiléhavou. Argumentaci unijním právem, tedy především směrnicí o restrukturalizaci a insolvenci a čl. 47 Listiny základních práv EU, označil krajský soud za nepřiléhavou, respektive částečně nesrozumitelnou.

II. Kasační stížnost žalobce

6. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností usnesení krajského soudu z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Navrhuje napadené usnesení zrušit a vrátit věc krajskému soudu k dalšímu řízení. 1 As 296/2024 - 43 pokračování

7. Kasační stížnost stěžovatele čítá (bez příloh) 26 stran. Po rekapitulaci „faktů týkajících se stěžovatele a správní žaloby“ stěžovatel zdůrazňuje, mimo jiné, že posouzení jeho (ne)majetnosti je v rozporu s čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy ve světle příslušné judikatury ESLP; v rozporu s čl. 10, respektive 10a Ústavy; došlo k porušení práv stěžovatele plynoucích ze směrnice o restrukturalizaci a insolvenci, čl. 47 Listiny základních práv EU. S ohledem na toto domnělé porušení stěžovatel obsáhle cituje ze svých předchozích podání, a to jak k ERÚ a z rozkladu Radě ERÚ, tak ke krajskému soudu. Závěrem pak stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud coby soud posledního stupně dle čl. 267 pododstavce třetího Smlouvy o fungování Evropské unie přerušil řízení v této věci a předložil Soudnímu dvoru EU předběžnou otázku „ohledně práva stěžovatele na bezplatnou právní pomoc podle čl. 47 Listiny základních práv EU“.

III. Právní posouzení věci Nejvyšším správním soudem

8. Kasační stížnost je včasná, podaná osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem, a je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti NSS posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“)].

9. Kasační stížnost není důvodná.

10. Kasační stížnost stěžovatele je na samé hranici věcné projednatelnosti. Jedná se sice o kasační stížnost rozsáhlou, smysluplným argumentačním obsahem nicméně chudou. Argumentace stěžovatele se totiž v zásadě míjí s předmětem řízení v této věci.

11. Krajský soud zamítl žádost stěžovatele o ustanovení (bezplatného) právního zástupce z toho důvodu, že neprokázal nemajetnost. Naopak, z dokumentů doložených stěžovatelem, nakolik je vyhodnotil jako věrohodné, stejně jako z dalších zjištění učiněných krajským soudem ohledně insolvenčního řízení zahájeného se stěžovatelem, došel krajský soud k závěru spíše opačnému. Skutečnost, že vůči stěžovatelovi bylo zahájeno insolvenční řízení pak krajský soud v souladu s judikaturou NSS (rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2018, č. j. 7 As 408/2018 - 12) nepovažoval za automatický důvod pro osvobození od soudních poplatků, a tím pádem rovněž pro ustanovení právního zástupce. Zahájení insolvenčního řízení samo o sobě nepostačuje k tomu, aby byl dlužník automaticky osvobozen od soudních poplatků ve všech jím vedených soudních řízeních.

12. S těmito věcnými zjištěními co do svého majetku pak stěžovatel ve své kasační stížnosti nepolemizuje. Zdůrazňuje pouze, že jeho dva bankovní účty byly protiprávně zablokovány a tím mu bylo znemožněno zajistit si právní zastoupení. Pokud pak v této situaci došel krajský soud k závěru, že stěžovatel není nemajetný, dopustil se tak sám porušení všech stěžovatelem citovaných ustanovení unijního práva a Evropské úmluvy.

13. Usnesení krajského soudu nicméně dospělo na základě učiněných skutkových zjištění k naprosto korektnímu závěru. „Dostatečné prostředky“ podle § 36 odst. 3 s. ř. s. se totiž logicky a v souladu s ustálenou judikaturou správních soudů (srov. již usnesení rozšířeného 1 As 296/2024 senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009 - 95, 2163/2011 Sb. NSS) neomezují pouze na hotovost či bankovní účty, ale zahrnují celkové majetkové poměry včetně vlastnictví nemovitostí.

14. Za této situace pak NSS nepovažuje za smysluplné dále vypořádávat obsáhlou a s ohledem na předmět tohoto řízení mimoběžnou argumentaci stěžovatele ohledně domnělého porušení práva EU a Evropské úmluvy. Klíčovým zůstává skutkové zjištění krajského soudu, stěžovatelem v kasační stížnost nijak nerozporované, že stěžovatel má dostatečné prostředky ve smyslu § 36 odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 10 s. ř. s., aby si náklady právního zastoupení nesl sám. Ostatně v řízení před kasační soudem toho byl zjevně schopen. S ohledem na toto zjištění se veškerá další argumentace stěžovatele unijním právem a právem Evropské úmluvy stává zbytečnou, protože jak čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy, tak případně čl. 47 Listiny základních práv EU, dopadají na situace přístupu k soudu pro osoby nemajetné, tedy osoby, které samy nemají dostatečné prostředky k zajištění právní pomoci. Konečně obsáhlá argumentace unijní směrnicí o restrukturalizaci a insolvenci, která však dle svého vlastního čl. 1 odst. 4 vůbec nemusí dopadat na podnikající fyzické osoby, ale pouze na osoby právnické, a navíc žádné z jejích citovaných ustanovení rozhodně nestanoví právo restrukturalizovaného podnikatele „soudit se zadarmo“ v průběhu restrukturalizace, je pak již naprosto nepřiléhavá.

IV. Závěr a náklady řízení

15. Na základě výše uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že nebyly naplněny tvrzené důvody kasační stížnosti. Proto ji postupem podle § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný. Žalovanému pak žádné náklady nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. ledna 2025 Michal Bobek předseda senátu