1 As 351/2019

Rubrum

1 As 351/2019 - 13 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Ing. M. Š., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2018, čj. MPSV-2018/67950-920, sp. zn. SZ/MPSV-2018/66598-920, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2018, č. j. 32 A 31/2018 - 33, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a její posouzení krajským soudem

1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Jihlavě (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 14. 3. 2018, č. j. 1871/2018/TEL, žalobci snížil příspěvek na živobytí z 3.410 Kč na 2.200 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Současně navrhl, aby bylo ve věci nařízeno jednání a požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud v záhlaví označeným usnesením návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl. Na základě obsahu a zpracování podané žaloby shledal, že žaloba má všechny zákonem stanovené náležitosti, vymezuje předmět řízení a je soudem projednatelná. Je zpracována zcela fundovaně a obsahuje skutečnosti, na základě nichž považuje žalobce napadené rozhodnutí za nesprávné. Krajský 1 As 351/2019 soud dále uvedl, že osobou, která je schopna nejkvalifikovaněji podat informace k věci, je žalobce. Ustanovení zástupce by se pak vztahovalo jen pro nařízené jednání a i v tomto případě je osobou nejfundovanější k podání relevantních informací právě žalobce. Vzhledem k uvedenému dospěl krajský soud k závěru, že byť jsou u žalobce splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, ustanovení zástupce z řad advokátů není nezbytně třeba k ochraně jeho práv.

II. Obsah kasační stížnosti

3. Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Uvedl, že nemá dost prostředků na zaplacení soudních poplatků a služeb zástupce z řad advokátů. Nemá ani potvrzení o svém právnickém vzdělání. Nebude-li mu ustanoven zástupce z řad advokátů, může dojít k narušení rovnosti procesních stran. Návrhy a připomínky zástupce jsou nutné. Nejvyššímu správnímu soudu proto stěžovatel navrhl, aby usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

4. Kasační stížnost je včasná, podaná oprávněnou osobou a přípustná. Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že kasační stížnost míří proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu, konkrétně usnesení ve věci návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů. Stěžovateli v takovém případě nevzniká poplatková povinnost a není povinen být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Řízení ve věcech pomoci v hmotné nouzi, kterým je i řízení o příspěvku na živobytí (§ 4 odst. 1 zákona č. 11/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi), je nadto od placení soudního poplatku ze zákona osvobozeno [§ 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Podmínky pro projednání kasační stížnosti jsou proto splněny.

5. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

6. Kasační stížnost není důvodná.

7. Podle § 35 odst. 10 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), [n]avrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.

8. Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. platí, že [ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.

9. Z citované právní úpravy vyplývá, že při rozhodování o ustanovení zástupce soud posuzuje, zda jsou splněny všechny tři podmínky pro ustanovení zástupce (tj. podání pokračování 1 As 351/2019 - 14 návrhu, předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a potřebnost zástupce k ochraně práv navrhovatele). V projednávané věci je nesporné, že stěžovatel podal u krajského soudu návrh (žalobu) a současně splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, jak konstatoval ve svém rozhodnutí krajský soud na základě prohlášení stěžovatele o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. První dvě podmínky pro ustanovení zástupce podle § 35 odst. 10 s. ř. s. jsou tedy v projednávané věci splněny. Spornou zůstává otázka, zda je ustanovení zástupce z řad advokátů nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele v řízení o žalobě před krajským soudem.

10. Slovo „nezbytně“ zákonodárce do příslušného ustanovení vložil s účinností od 1. 1. 2012 zákonem č. 303/2011 Sb., za účelem „zdůraznění mimořádnosti tohoto institutu“ (viz důvodová zpráva k citovanému zákonu). Soud při posouzení potřebnosti zastoupení musí postupovat komplexním způsobem za účelem zjištění, zda je navrhovatel schopen se sám účinně hájit.

11. Potřebnost zástupce vždy závisí na konkrétních okolnostech případu. Je třeba zohlednit zejména schopnost účastníka řízení samostatně hájit své zájmy v řízení (včetně vyjadřovacích schopností) v návaznosti na komplikovanost projednávané věci, obsah a rozsah návrhu na zahájení řízení a očekávaný průběh řízení (zda se bude konat jednání, zda bude prováděno dokazování, apod.). Je-li z návrhu na zahájení řízení bezpečně seznatelné, z jakých důvodů byl tento návrh podán a čeho se navrhovatel domáhá, ustanovení zástupce zpravidla nebude nezbytně třeba k ochraně práv navrhovatele, pokud tento ani nepožaduje nařízení jednání nebo provádění dokazování (srov. Potěšil, L., Šimíček, V. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Leges, 2014, s. 248). Ani žádost o nařízení jednání a předpokládané provádění dokazování však ještě nemusejí samy o sobě nutně odůvodňovat skutečnost, že je ustanovení zástupce v dané věci nezbytně třeba k ochraně jeho práv.

12. Jak v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl krajský soud, s jehož posouzením se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje, v této věci, v níž se jedná o příspěvek na živobytí, je osobou, která je schopna nejkvalifikovaněji podat informace k předmětu řízení, právě stěžovatel. Nejvyšší správní soud rovněž souhlasí se závěrem krajského soudu, že žaloba je sepsána zcela fundovaně a je z ní bezpečně seznatelné, z jakých důvodů byla podána a čeho se stěžovatel domáhá. Nejvyšší správní soud tedy nepřisvědčuje námitce stěžovatele, že nebude-li mu pro řízení před krajským soudem ustanoven zástupce z řad advokátů, dojde k narušení rovnosti procesních stran. Z obsahu jeho podání, jakož i okolností projednávané věci vyplývá, že stěžovatel je schopen se v dané věci sám účinně hájit.

13. Závěrem Nejvyšší správní soud podotýká, že krajský soud ve svém rozhodnutí nesprávně odkázal na § 35 odst. 9 s. ř. s. namísto § 35 odst. 10 s. ř. s. (zákonem č. 111/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů, byl totiž do § 35 s. ř. s. s účinností od 24. 4. 2019 vložen nový odstavec 7 a dosavadní odstavce 7 až 9 byly přečíslovány na odstavce 8 až 10). Chybný odkaz na odstavec § 35 s. ř. s. však nic nemění na správnosti závěrů krajského soudu (ostatně text příslušného ustanovení, o které krajský soud své posouzení opírá, byl v usnesení citován zcela správně).

IV. Závěr a náklady řízení 1 As 351/2019

14. S ohledem na předeslané Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly, proto mu soud žádnou náhradu nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. října 2019 JUDr. Josef Baxa předseda senátu