1 As 368/2017

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2017, č. j. 133, 134, 135, 136, 137/17, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2017, č. j. 6 A 49/2017 - 39, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se žalobou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného.

2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 4. 2017, č. j. 6 A 49/2017 - 15 žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků.

3. Kasační stížnost žalobce proti tomuto usnesení zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 4. 7. 2017, č. j. 6 As 180/2017 - 10.

4. Městský soud následně zaslal stěžovateli výzvu k zaplacení soudního poplatku (doručena dne 18. 9. 2017), na níž stěžovatel reagoval podáním žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 22. 9. 2017. Vzhledem k tomu že stěžovatel ani v dodatečné lhůtě soudní poplatek nezaplatil, v záhlaví specifikovaným usnesením soud řízení zastavil. Proti tomuto usnesení brojí stěžovatel kasační stížností.

5. Jednou ze zákonem stanovených podmínek řízení před Nejvyšším správním soudem je povinné zastoupení advokátem. Takové zastoupení se dle § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“) nevyžaduje tehdy, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

6. V daném případě stěžovatel nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Současně se nejedná o případ, ve kterém judikatura dovodila, že na povinném zastoupení advokátem není třeba trvat (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19). Proto je nezbytnou podmínkou, aby byl stěžovatel v předmětném řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.

7. Kasační stížnost proti v záhlaví uvedenému usnesení městského soudu podal sám stěžovatel, aniž současně předložil plnou moc udělenou jím advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti, příp. požádal soud o jeho ustanovení. Nebyla tak splněna podmínka řízení podle § 105 odst. 2 s. ř. s.

8. Dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není-li stanoveno jinak, soud usnesením odmítne návrh, nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo nebyl přes výzvu odstraněn.

9. Nejvyšší správní soud ke dni podání kasační stížnosti eviduje více než 1.400 řízení o kasační stížnosti, v nichž jako účastník řízení figuruje stěžovatel. Stěžovatel již byl v minulosti mnohokrát formálně upozorněn (např. v usneseních Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2016, č. j. 6 As 74/2016 - 6, ze dne 16. 7. 2012, č. j. 8 As 79/2012 - 7, nebo ze dne 18. 6. 2012, č. j. 8 As 71/2012 - 7), že v řízení o kasační stížnosti musí být při neexistenci vlastního právního vzdělání zastoupen advokátem. O této podmínce řízení je tedy stěžovatel dostatečně informován. Vyzývat jej opětovně ke splnění toho, co mu již je z mnoha jiných řízení bezpečně známo, postrádá rozumný smysl a bylo by pouhým formalismem.

10. Stěžovateli lze připomenout, že obdobný procesní postup volí v případě jeho opakujících se podání také Ústavní soud. Ve vztahu k povinnému zastoupení v řízení o ústavní stížnosti vyslovil, že poučení o této povinnosti není nutno stěžovateli zasílat vždy v každém individuálním řízení, neboť stěžovatel byl poučen v předchozích identických případech. Pokud lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovatele zpravit o zásadě povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem, setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování by se jevilo jako formalistické a neefektivní (srov. např. usnesení ÚS ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. IV. ÚS 329/15, ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 479/15, ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 3841/14, ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. II. ÚS 3561/14). Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že uvedené závěry lze vztáhnout i na poučování o povinném zastoupení v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel byl kasačním soudem poučen o této povinnosti nesčetněkrát, její existence si proto musí být nepochybně vědom. Pokud přitom -8 poskytnutá poučení nereflektuje, dokládá tím svůj zjevně obstrukční přístup k soudnímu procesu a zneužívání soudní ochrany.

11. Stejný procesní postup, jako v nyní projednávané věci, ostatně Nejvyšší správní soud zvolil již v nedávném usnesení ze dne 4. 10. 2017, č. j. 1 As 338/2017 - 5.

12. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a), ve spojení s § 120 s. ř. s.

13. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 3 věta první, ve spojení s § 120 s. ř. s. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. října 2017 JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu