1 As 5/2023

Rubrum

1 As 5/2023 - 39 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: J. K., zastoupen Mgr. Romanem Bednaříkem, advokátem se sídlem Jičínská 12, Nový Jičín, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň a proti odpůrci: město Domažlice, se sídlem Náměstí Míru 1, Domažlice, zastoupen Mgr. Jiřinou Endrštovou, advokátkou se sídlem Poštovní 18, Rakovník, za účasti osob zúčastněných na řízení I) P. W., a II) J. K. (ml.), proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2022, č. j. PK-RR/2925/22, a o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu města Domažlice, resp. změny č. 1 Územního plánu města Domažlice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 1. 2023, č. j. 57 A 80/2022 - 94, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobci s e v r a c í soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobce Mgr. Romana Bednaříka, advokáta, do 30 dnů od právní moci usnesení.

Odůvodnění

1. Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 16. 1. 2023 doručena kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) specifikovanému v záhlaví.

2. Stěžovatel se žalobou podanou ke krajskému soudu domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2022, č. j. PK-RR/2925/22, a zrušení části opatření obecné povahy - Územního plánu města Domažlice, resp. změny č. 1 Územního plánu města Domažlice. 1 As 5/2023

3. Krajský soud výrokem I. a II. napadeného rozsudku odmítl stěžovatelův návrh na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu města Domažlice schváleného usnesením Zastupitelstva odpůrce č. 1184 ze dne 19. 10. 2016, který nabyl účinnosti dne 7. 11. 2016, a to v rozsahu části vymezující plochy Z-Z – plochy zemědělské – zahrady a sady na pozemcích parc. č. XA a parc. č. XB v k. ú. H. u D. a návrh na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 1 územního plánu města Domažlice schválené usnesením Zastupitelstva odpůrce č. 649 ze dne 24. 6. 2020, která nabyla účinnosti dne 15. 7. 2020, a to v rozsahu části vymezující plochy BI – plochy bydlení v rodinných domech na pozemcích parc. č. XA a parc. č. XB v k. ú. H. u D. Soud dospěl k závěru, že stěžovatel v rámci řízení o odstranění stavby nemůže napadat Územní plán Domažlic ani jeho změnu č. 1, neboť není splněna zvláštní podmínka řízení. Ta spočívá v tom, že tzv. incidenční návrh na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a odst. 1 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), má pouze akcesorickou povahu.

4. Stěžovatel se domáhal také zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2022, č. j. PK-RR/2925/22, jímž správní orgán nařídil odstranění nepovolené stavby nazvané „Přístřešek pro zemědělskou techniku, sklad a kotce pro psy, D., H.“ na pozemku parc. č. XA v katastrálním území H. u D. V této části krajský soud žalobu zamítl.

5. Proti napadenému rozsudku pak stěžovatel podal velmi stručnou kasační stížnost, v níž brojí proti zákonnosti a nepřiměřenosti Územního plánu Domažlic a jeho změny č.

1. Současně s podáním kasační stížnosti podal stěžovatel i návrh na přiznání odkladného účinku.

6. Krajský soud se věcně zabýval pouze stěžovatelovou žalobou proti rozhodnutí o odstranění stavby. Návrh na zrušení opatření obecné povahy odmítl. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel napadá pouze výroky I. a II napadeného rozsudku, kterými krajský soud odmítl návrh na zrušení Územního plánu Domažlic a jeho změny č.

1. Kasační stížnost pak vůbec nesměřuje vůči věcnému posouzení napadeného rozhodnutí krajským soudem.

7. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

8. Důvody pro podání kasační stížnosti taxativně vymezuje § 103 odst. 1 s. ř. s. V nyní projednávané věci by však byla jediným přípustným důvodem kasační stížnosti nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s, jelikož návrh byl krajským soudem odmítnut.

9. Kasační argumentace ale tímto směrem vůbec nesměřuje. Stěžovatel nijak nebrojí proti závěru krajského soudu o odmítnutí návrhu. Pouze stručně uvedl, že mu Územním plánem Domažlic a jeho změnou č. 1 bylo zasaženo do veřejných subjektivních práv a krajský soud se nezabýval proporcionalitou tohoto zásahu. Tato tvrzení tedy nijak nereagují na rozhodovací důvody napadeného rozsudku, s jejichž obsahem se zcela míjí. 1 As 5/2023 - 40 pokračování

10. Vzhledem k tomu, že stěžovatel opřel svou kasační stížnost jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 odst. 1 s. ř. s., ji Nejvyšší správní soud vyhodnotil jako nepřípustnou (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Proto ji podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl (srov. usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, čj. 7 Afs 106/2009-77, č. 2103/2010 Sb. NSS).

11. Jelikož soud o věci samé rozhodl bezodkladně po podání návrhu na přiznání odkladného účinku, o tomto návrhu již pro nadbytečnost samostatně nerozhodoval.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

13. Osoby zúčastněné na řízení mají právo na náhradu jen těch nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jim soud uložil (§ 60 odst. 5 s. ř. s.). Jelikož soud osobám zúčastněným na řízení v této věci žádné povinnosti neuložil, nemají na náhradu nákladů tohoto řízení právo.

14. Podle § 10 odst. 3 in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích platí, že byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku. V souladu s § 10a odst. 1 téhož zákona k tomu stanovil lhůtu 30 dnů. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. března 2023 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu