1 As 58/2021

Rubrum

1 As 58/2021 - 78 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Ing. B. F., zastoupena Mgr. Jakubem Olivou, advokátem se sídlem Mlčochova 819/4, Olomouc, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské náměstí 1, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2019, č. j. ZKI BR-O-2/27/2019- 29, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2021, č. j. 62 A 62/2019-179, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Jakubu Olivovi, advokátovi se sídlem Mlčochova 819/4, Olomouc, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 8.228 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se domáhá opravy chyb v katastrálním operátu podle § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), které dle jejího tvrzení spočívají v tom, že na pozemcích p. č. st. X v k. ú. R. je nesprávně evidována stavba č. p. X a zapsány související majetkoprávní vztahy. Dle mínění žalobkyně se nejedná o samostatnou stavbu, ale toliko o přístavbu k domu č. p. X, který je v jejím vlastnictví. Totéž pak dle jejího mínění platí ohledně stavby bez č. p./č. ev. zapsané na pozemku p. č. st. X. 1 As 58/2021

2. V této souvislosti se dne 28. 8. 2018 obrátila na Katastrální úřad pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov (dále jen „katastrální úřad“), který však požadovanou změnu v katastrálním operátu neprovedl, neboť dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně není důvodný. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem nesouhlasila, vydal katastrální úřad dne 22. 11. 2018 rozhodnutí č. j. OR-232/2018-740-33, jímž nesouhlasu žalobkyně nevyhověl, a všechny shora uvedené stavby ponechal v katastru nemovitostí evidovány beze změn. Odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 2. 2019, č. j. ZKI BR-O-2/27/2019-29 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl.

II. Rozsudek krajského soudu

3. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl.

4. Uvedl, že oprava chyby v katastrálním operátu slouží zejména k odstranění rozporu mezi stavem katastrálního operátu a obsahem listin, které byly podkladem pro jejich zápis. Katastrální úřad může v řízení o opravě chyby katastru činit jen základní a jednoduché právní úvahy a nepřísluší mu nalézat právo; takto mohou činit pouze soudy v občanskoprávním řízení.

5. V nynější věci žalobkyně své závěry o rozporu stavu zápisu s obsahem listin, které byly jeho podkladem, dovozuje z obsahu geometrického plánu z roku 1957 a měření v roce 1972. Tyto listiny však tvrzení žalobkyně o přístavbě domu č. p. X nepotvrzují. Zápis budovy č. p. X byl proveden v souladu s předloženými listinami. Pokud se jedná o evidenci domu č. p. X, poukázal soud na obsah darovací smlouvy ze dne 20. 1. 1997 a kupní smlouvy ze dne 3. 2. 2006.

6. Krajský soud rovněž zdůraznil, že žalovaný již v obdobné věci v minulosti opakovaně rozhodoval. Stejná otázka byla předmětem zkoumání civilních soudů ve věci zřízení služebnosti stezky a cesty ve prospěch vlastníka budovy č. p. X. Po vyčerpání řádných i mimořádných opravných prostředků se žalobkyně obrátila i na Ústavní soud, který o ústavní stížnosti rozhodl dne 15. 10. 2018.

7. Závěry žalovaného obsažené v napadeném rozhodnutí označil soud za přesvědčivé. Žalobkyni se je nepodařilo zpochybnit ani důkazy předloženými při ústním jednání. Ačkoliv u domu č. p. X se historicky zřejmě nacházela nějaká forma stavby, z doložené dokumentace není zřejmé, zda se jednalo o přístavbu, drobné stavby nebo dílnu. Stavebníkem však byl nepochybně vlastník pozemku p. č. X J. V., nikoliv právní předchůdce žalobkyně. Již v roce 1993 došlo na návrh J. V. k povolení užívání stavby – novostavby rodinného domu na pozemku p. č. X a k přidělení čísla popisného X. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k pozemku p. č. Xa budově č. p. X na pozemku p. č. X (tedy nebylo uvedeno, že by se budova nacházela i na jiném pozemku) až v roce 1997.

8. Ze zjištěných skutečností tedy dle mínění krajského soudu nevyplývá, že by se v katastrálním operátu ve vztahu k budovám č. p. X a č. p. X nacházely chybné údaje vzniklé omylem při vedení či obnově katastru, tím méně omylem zřejmým. Pokud hodlá žalobkyně docílit změny vlastnického uspořádání, resp. výmazu budovy č. p. X z katastru nemovitostí a evidence této plochy jako přístavby domu č. p. X, není možné pokračování 1 As 58/2021 - 79 této změny docílit opravou chyby dle § 36 odst. 1 katastrálního zákona, ale výhradně v řízení před civilními soudy.

III. Obsah kasační stížnosti

9. Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, neboť se domnívá, že soud vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a předložené důkazy nehodnotil ve vzájemných souvislostech. Především pak nezjišťoval, zda evidence v jednotlivých etapách vedení katastru odpovídá sbírce listin, zda je mezi sebou v souladu měřičský a písemný operát a zda je evidence v souladu s dříve i aktuálně platnými právními předpisy.

10. Žalobkyně odkazuje na historické listiny, zejména geometrické plány odsouhlasené soudy v letech 1943 a 1961 a záznam měření z roku 1972, jejichž správnost nelze zpochybňovat na základě pozdějších rozhodnutí soudu či jiných orgánů. Z důkazů provedených v řízení před krajským soudem vyplývá, že zákres domu č. p. X v současné katastrální mapě neodpovídá skutečnému stavu.

11. Stěžovatelka dále podrobně rozebírá jednotlivé chyby, k nimž dle jejího mínění v minulosti při vedení evidence došlo. Je přesvědčená, že notářské zápisy č. NZ 492/79 a č. NZ 493/79 nezohledňují koupi pozemku podle kupní smlouvy z roku 1958, geometrický plán z roku 1957 a změnu obvodu domu na základě zaměření z roku 1972. Dále pak poukazuje na rozpor notářského zápisu č. NZ 27/97 se zákresem a závazným určením nemovitostí v dříve platné mapě evidence nemovitostí (snímek mapy z roku 1988). Současný zákres domu č. p. X tedy neodpovídá skutečnému stavu věci a je v rozporu s dřívějšími listinami, neboť původně byl proveden (současně s budovou č. p. X a budovou bez č. p./č. ev.) i na pozemcích p. č. st. X a X. Existenci domu č. p. X na pozemku p. č. st. X v roce 1983 dokládá i stavební povolení z téhož roku, které zhojilo chybný notářský zápis č. NZ 492/79, a podle něhož se spoluvlastníky tohoto domu stali rodiče žalobkyně a její strýc J. V. Žalovaný však bezdůvodně upřednostňuje zápisy podle kolaudačního rozhodnutí ze dne 24. 6. 1993.

12. V roce 1997 došlo bez příslušné dokumentace k rozdělení původní stavby domu č. p. X a pozemku p. č. st. X na dům č. p. X a dům bez č. p. a parcely č. X a č. X. Chybu a zřejmý omyl v geodetických pracích a při vedení katastru dokládá i znalecký posudek Ing. F. z roku 2010.

13. Stěžovatelka dále odkazuje na rozhodovací činnost Nejvyššího soudu k problematice dělitelnosti stavby s tím, že převést lze pouze samostatnou věc nebo ideální podíl na věci. Vzhledem k tomu, že nelze samostatně disponovat s věcí, která je neoddělitelná, má stěžovatelka za to, že spoluvlastnictví domu č. p. X s přístavbou i nadále přetrvává. Současně upozornila i na odborné závěry obsažené v prezentaci Jana Kmínka – Geometrické plány po roce účinnosti katastrální vyhlášky a publikaci Jana Bumby – České katastry od 11. do 21. století.

14. Stěžovatelka rovněž namítla porušení principu rovnosti před zákonem. Žalovaný ani krajský soud se náležitě nezabývaly jí odkazovanými případy, v nichž postupoval katastrální úřad rozdílně. 1 As 58/2021

15. V neposlední řadě se domnívá, že se soud nezabýval některými předloženými důkazy. Tyto listiny soud s ohledem na jejich větší rozsah nezaložil do spisu.

16. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

IV. Vyjádření žalovaného

17. Žalovaný k věci uvedl, že s námitkami vznesenými v kasační stížnosti se již vypořádal nejen v napadeném rozhodnutí, ale i v některých svých dřívějších rozhodnutích. Jedná se zejména o rozhodnutí ze dne 31. 1. 2012, č. j. ZKI-O-145/650/2011, a ze dne 29. 8. 2012, č. j. ZKI-O-80/429/2012, která se týkala téhož předmětu řízení. Některé kasační námitky pak představují polemiku se závěry žalovaného v rozhodnutí, které se týkalo zákresu hranice mezi dotčenými pozemky, a bez příslušného kontextu jsou nesrozumitelné.

18. Za zcela novou námitku označil žalovaný odkaz na znalecký posudek Ing. F., s jehož obsahem není obeznámen, nicméně projednávané věci se nemůže nijak týkat, neboť jeho autor není zapsaný v seznamu znalců v oboru geodézie a kartografie. Za zcela irelevantní považuje odkazy na obsah prezentace Jana Kmínka a odbornou publikaci Jana Bumby.

19. Vzhledem k tomu, že požadavky žalobkyně zjevně vybočují ze zákonné maximy institutu opravy chyb v katastru, navrhl žalovaný, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

20. Nejvyšší správní soud nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná. Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.

21. Kasační stížnost není důvodná.

22. Předmětem projednávané věci je posouzení, zda existují důvody pro provedení stěžovatelkou požadované opravy údajů katastru ve smyslu § 36 katastrálního zákona.

23. Podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona „[n]a písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím právním předpisem.“

24. V posuzované věci přichází, s ohledem na argumentaci stěžovatelky, v úvahu toliko důvod opravy podle písm. a) citovaného ustanovení, tj. důvod spočívající v existenci chybných údajů v důsledku zřejmého omylu při vedení (obnově) katastru. pokračování 1 As 58/2021 - 80

25. K problematice oprav katastrálního operátu se váže bohatá rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudky ze dne 26. 1. 2012, č. j. 4 Aps 4/2011-68, ze dne 24. 4. 2013, č. j. 7 As 131/2012-32, či ze dne 14. 4. 2016, č. j. 9 As 242/2015–55). Již v rozsudku ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007-103, se tento soud zabýval výkladem pojmu „zřejmý omyl“, přičemž dovodil, že je vždy třeba vykládat jej v souvislosti s konkrétním případem. „Obecně sem lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti – zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině obsažený), tak omyl právní (error iuris – např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem).“

26. V rozsudku ze dne 12. 5. 2016, č. j. 6 As 166/2015–27, pak Nejvyšší správní soud zdůraznil, že „[k]atastrální úřad je oprávněn (a povinen) opravit pouze takové údaje v katastru, které jsou chybné v důsledku zřejmého omylu. Musí zde tedy existovat rozpor mezi údaji katastru a listinami založenými ve sbírce listin. Zápis v katastru je podmíněn jednak existencí listiny, jednak tím, že tato listina má určitý obsah, ze kterého vyplývá závěr o existenci či neexistenci určitých práv nebo povinností vztahujících se k nemovitosti. Při opravě chybného údaje katastru podle § 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, nemůže katastrální úřad vybočit ze své evidenční role a při rozhodování o opravě chybného údaje fakticky nalézat právo, tedy též posuzovat, za jakých podmínek práva vznikají, zanikají, mění se jejich obsah, přecházejí na jiné osoby. To přísluší pouze soudům v občanskoprávním řízení. Katastrální úřad může v řízení o opravě chyby katastru činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky.“

27. Ačkoliv se citovaná rozhodnutí vztahují především k právní úpravě obsažené v dnes již neúčinném § 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, jejich závěry jsou plně uplatnitelné i na nyní projednávanou věc. Obsahově totiž zůstala právní úprava i v „novém“ katastrálním zákoně zachována.

28. Stěžovatelka předestřela v kasační stížnosti velmi obsáhlou a podrobnou argumentaci, která představuje historický exkurz do evidence domu č. p. X, aktuálně zapsaném na pozemku p. č. st. X. Stěžovatelka je přesvědčená, že současný stav spočívající v evidenci samostatného domu č. p. X na pozemku p. č. st. X a budovy bez č. p./č. ev. na pozemku p. č. st. X představuje zřejmou chybu v katastru, neboť se jedná toliko o přístavby domu č. p. X. S tím souvisí i skutečnost, že dle jejího mínění nemohlo dojít k převodu vlastnického práva k domu č. p. X a budově bez č. p./č. ev., neboť se nejedná o samostatné věci v právním slova smyslu.

29. Z obsahu přezkoumávaného rozsudku vyplývá, že krajský soud argumentaci stěžovatelky nepřisvědčil a naopak aproboval závěr žalovaného, že současný stav v katastru odpovídá obsahu listin založených ve sbírce listin. Poukázal na skutečnost, že existenci samostatné budovy č. p. X na pozemku p. č. st. X dokládá žádost o zápis novostavby do listu vlastnictví z roku 1997, rozhodnutí stavebního úřadu o povolení užívání stavby ze dne 24. 6. 1993 a potvrzení o přidělení čísla popisného. Vnější obvod budovy pak byl určen geometrickým plánem č. 664-149/97 a je zobrazen v platné katastrální mapě. Vlastnické právo k budově č. p. X na pozemku p. č. st. X a budově bez č. p. na pozemku X, včetně pozemků, bylo převedeno kupní smlouvou ze dne 3. 2. 2006 na kupující L. V. Pokud se jedná o dům č. p. X, zápis v katastru je odrazem darovací smlouvy ze dne 20. 1. 1997, z níž 1 As 58/2021 vyplývá, že na žalobkyni bylo převedeno vlastnické právo k budově č. p. X na pozemku p. č. st. X. V uvedené smlouvě přitom není zmínka o tom, že by se dům č. p. závX nacházel na pozemcích p. č. st. X a p. č. X, popřípadě že by dotčený dům sestával ze dvou bytových jednotek, tj. že by jeho součástí byla i přístavba domu č. p. X.

30. Nejvyšší správní soud ověřil, že tyto skutečnosti nachází oporu ve správním spisu, potažmo ve sbírce listin, pročež souhlasí s krajským soudem, že požadavek na opravu údajů v katastru ve smyslu § 36 katastrálního zákona je nedůvodný. To je ostatně patrné již z povahy argumentace stěžovatelky. Domáhá-li se totiž stěžovatelka změny evidence domu č. p. X a budovy bez č. p./č. ev. na pozemcích p. č. st. X a X v tom smyslu, že uvedené budovy nejsou samostatnou věcí, ale toliko součástí domu č. p. X na pozemku p. č. st. X, jakož i narovnání s tím souvisejících vlastnických vztahů, jedná se o otázku veskrze soukromoprávní, jejíž řešení přísluší toliko soudům v občanskoprávním řízení. To tím spíše, pokud stěžovatelka nesoulad zápisu v katastru se skutečným stavem dovozuje na základě historických listin, které však nenachází odraz v pozdější dokumentaci.

31. Nejvyšší správní soud tedy nečiní závěr o tom, zda tvrzení stěžovatelky jsou či nejsou opodstatněná, zdůrazňuje však, že institut opravy chyb v katastru neslouží k nápravě nevyhovujícího právního uspořádání vztahů k nemovitostem. Žalovanému (či katastrálnímu úřadu) pak nepřísluší provádět složité dokazování a nalézat právo. Jak stěžovatelce opakovaně vysvětlil žalovaný (který již v téže věci rozhodoval opakovaně) i v nynější věci krajský soud, prostor pro opravu chyb v katastru nastává tehdy, pokud je evidovaný stav výsledkem zcela zjevného omylu, který je patrný již při poměrně povrchním zkoumání. O takovou situaci se však v právě posuzované věci nejedná. Ostatně i stěžovatelka připouští, že údaje evidované v katastru ohledně pozemků p. č. st. X, X a X a na nich umístěných staveb nachází oporu v listinách založených ve sbírce listin. Zpochybňuje však obsah těchto listin, a to zejména s ohledem na historické dokumenty, jimž přisuzuje větší váhu. Řešení rozporu mezi těmito listinami je však otázkou rozsáhlého dokazování, které nemá v řízení o opravě chyb v katastrálním operátu své místo.

32. Nejvyšší správní soud tedy neshledal jádro argumentace stěžovatelky důvodným, neboť její požadavek na změnu údajů v katastru se zcela vymyká smyslu a účelu institutu oprav údajů v katastru podle § 36 katastrálního zákona.

33. Jedná-li se o námitku porušení principu rovnosti před zákonem, shledává ji Nejvyšší správní soud nesrozumitelnou, neboť z obsahu kasační stížnosti není zřejmé, v jakých případech měl žalovaný postupovat odlišně. Ačkoliv stěžovatelka identifikovala příslušná správní řízení, potažmo pozemky, jichž se měl postup žalovaného dotýkat, soud není s obsahem těchto řízení obeznámen a ani je nepovažuje pro nyní posuzovanou věc relevantní.

34. Konečně soud neshledal důvodnou ani námitku, že se krajský soud nezabýval některými stěžovatelkou předloženými důkazy. Je běžnou praxí, že soud nezakládá do spisu v listinné podobě všechny dokumenty, které mu účastníci řízení zaslali v elektronické podobě. Nejčastěji tomu tak bývá právě s ohledem na značný rozsah těchto příloh, a to v situaci, kdy soud nepovažuje za nezbytné provést důkaz těmito listinami. V nyní projednávané věci pak stěžovatelkou odkazované listiny (s ohledem na již vyřčené) nebyly pro posouzení důvodnosti žaloby podstatné, pročež neshledává soud na postupu krajského soudu nic závadného. pokračování 1 As 58/2021 - 81 VI. Závěr a náklady řízení

35. Nejvyšší správní soud neshledal námitky stěžovatelky důvodnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.

37. Usnesením ze dne 7. 4. 2021, č. j. 1 As 58/2021-52, ustanovil Nejvyšší správní soud stěžovatelce zástupce, a to Mgr. Jakuba Olivu, advokáta se sídlem Mlčochova 819/4, Olomouc. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 10 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Soud určil odměnu advokáta v souladu s § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), částkou 6.200 Kč za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ze dne 23. 4. 2021) a dále částkou 600 Kč, která představuje paušální náhradu hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Vzhledem k tomu, že ustanovený zástupce je plátcem DPH, zvýšil soud odměnu za zastupování o tuto daň. Celkem tedy ustanovenému zástupci přiznal odměnu ve výši 8.228 Kč. Pro zvýšení odměny ve smyslu § 12 odst. 1 advokátního tarifu, jak navrhoval ustanovený zástupce, soud neshledal žádné důvody. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. května 2021 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu