1 As 67/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila a soudců Petra Pospíšila a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobců: a) doc. Ing. M. N., Ph.D., b) Ing. Bc. O. N., oba zastoupeni Mgr. Petrem Novotným, advokátem sídlem Křižíkova 52/48c, Praha, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) YIT TOIVO Roztyly s. r. o., sídlem Generála Píky 430/26, Praha, zastoupená Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem sídlem Na Florenci 2216/15, Praha, II) V. P., zastoupený JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem sídlem Klokotská 103/13, Tábor, III) Zelené Roztyly, z. s., sídlem Kloknerova 2214/6, Praha, IV) D. Z., V) V. Š., zastoupený JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem sídlem Klokotská 103/13, Tábor, VI) R. R., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2024, č. j. MHMP 540034/2024, sp. zn. S-MHMP 667564/2023/STR, v řízení o kasačních stížnostech žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2025, č. j. 8 A 57/2024 - 178, takto: I. Řízení o kasační stížnosti žalobkyně b) s e z a s t a v u j e . II. Kasační stížnost žalobce a) s e z a m í t á . III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalobkyně b). IV. Žalobce a) n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalobce a). V. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti žalobce a). VI. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Úřad městské části Praha 11 („stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 24. 11. 2022, č. j. MCP11/22/031243/OV/Koř, sp. zn. OV/21/049123/Koř, vyhověl žádosti právní předchůdkyně osoby zúčastněné na řízení I) (dále též „stavebník“) a na základě předchozích pravomocných územních rozhodnutí povolil dle § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), stavbu „Bytový park Roztyly“ Praha, Chodov, ul. Komárkova/Ryšavého na vymezených pozemcích v katastrálním území Chodov a stavby vedlejší obsahující komunikace šířky 6 m s přidruženými příčnými místy parkovacích stání severně od povolovaného bytového domu, chodníky a stezku pro pěší a cyklisty.

2. Žalobci, kteří vlastní dva pozemky s rodinným domem nacházejícím se uprostřed řadové zástavby na ulici H. v lokalitě Horní Roztyly v Praze, dlouhodobě brojí proti výstavbě bytových domů umístěných v blízkém okolí jejich bydliště směrem k ulici Ryšavého. Poukazují přitom zejména na problematické podloží, pokles hladiny spodní vody, jakož i na řadu negativních vlivů výstavby na stávající zástavbu včetně ohrožení tubusů metra. Pro rozhodnutí stavebního úřadu proto, stejně jako někteří další účastníci stavebního řízení, podali odvolání. Žalovaný shora označeným rozhodnutím ze dne 24. 3. 2024 stavební povolení částečně změnil, ve zbytku je však potvrdil.

3. Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci společně žalobu, kterou městský soud zamítl napadeným rozsudkem. V odůvodnění v prvé řadě zdůraznil rozdíly mezi územním a stavebním řízením a rozsahem soudního přezkumu rozhodnutí o povolení stavby. Řada námitek vznesených žalobci je nepřípustná, neboť směřují do řízení o umístění stavby, popř. žalobcům nepřísluší, neboť se netýkají jejich právní sféry. V této souvislosti uvedl, že obecná námitka užití tzv. „salámové metody“ nemůže být v nynější fázi správního řízení úspěšná. Z ničeho neplyne, že by správní orgány ignorovaly stavební záměr „Bytový park Roztyly II“ a nerespektovaly judikaturu. Co se týče podkladů rozhodnutí správních orgánů, znalecké posudky Mgr. Jana Blahůta, Ph.D. a RNDr. Jana Schröfela se shodují se závěry vyplývajícími z dalších podkladů, z nichž stavební úřad vycházel. Znalecké posudky Ing. Tomáše Hoskovce a žalobce a) zůstávají v kontextu všech důkazů osamoceny. Znalecký posudek vypracovaný žalobcem a) navíc není nestranný, neboť jej vyhotovil ve vlastní věci. Závěry, které vyplývají ze znaleckého posudku Ing. Hoskovce, pak nejsou podepřeny žádným dalším odborným zkoumáním. Správní orgány nepochybily, pokud z jeho závěrů nevycházely. Není důvod, aby soud v řízení o žalobě znalce konfrontoval. Žalobci neprokázali, že tvrzené praskliny a odchýlení jejich domu od svislice je způsobeno výstavbou. Znalec Mgr. Blahůt uvedl, že poškození má jinou příčinu a stavbou způsobeno není. Zákonem předvídaná situace pro nařízení pasportizace domu žalobců stavebním úřadem nenastala.

II. Kasační stížnost

4. Žalobci („stěžovatelé“) podali proti rozsudku městského soudu společně kasační stížnost. V jejím doplnění navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

5. Stěžovatelé v prvé řadě uvedli, že městský soud nepřihlédl k morální stránce věci a k principu spravedlnosti. Stěžovatelé vlastní stavbou dotčené nemovitosti více než 30 let a trvale v nich bydlí. Nyní přichází finančně silný nadnárodní developer se silným politickým lobbingem, jehož jediným zájmem je vytváření zisku. Stávajícím obyvatelům v jejich pozdní části života hrozí nevratné poškození jejich nemovitostí.

6. Dále namítli, že městský soud neprovedl jimi navrhované důkazy místním šetřením a konfrontací znalců. Zamezil tak tomu, aby byl zjištěn aktuální stav jejich nemovitostí. Nebyly též odstraněny nejasnosti znaleckých závěrů u zcela protichůdně znějících znaleckých posudků Ing. Hoskovce a Mgr. Blahůta.

7. Městský soud dále nesprávně vyložil princip tzv. „salámové metody“ v kontextu plánované výstavby tří velkých projektů v daném území. Na „Bytový park Roztyly“ bezprostředně navazuje projekt „Bytový park Roztyly II.“ Tento společný projekt je však ve všech studiích stále oddělován. Dokumentace, která s výstavbou těchto projektů souvisí, pak v otázce vlivu výstavby na stávající zástavbu postrádá zmínku o existenci dalšího projektu „Zdravotnické zařízení a Domov pro osoby se zdravotním postižením“. Správní orgány měly vzít v potaz budoucí existenci všech tří projektů.

8. Městský soud též nezohlednil námitky stěžovatelů týkající se negativních dopadů umístění stavby na jejich práva a oprávněné zájmy. V žalobě přitom konkrétně uvedli, jaká škoda na jejich majetku již vznikla a jaká pravděpodobně vznikne. Předložili k tomu fotografie i posudek znalce Ing. Tomáše Hoskovce, který dospěl k závěru, že výstavba bude mít negativní vliv na současnou zástavbu a vzniknou nevratné škody na majetku. Masivní výstavba dle něj nerespektuje princip zadržování vody v krajině, a proto dojde i k poškození stávajících pozemních i inženýrských staveb.

9. Dle stěžovatelů městský soud nesprávně vyhodnotil stavebníkem dodatečně předložený posudek znalce Mgr. Blahůta. Naopak bagatelizoval závěry znaleckého posudku Ing. Hoskovce. Závěr Mgr. Blahůta, že žádná stavební činnost v oblasti Roztyl nemá vliv na stávající zástavbu, není z hlediska stavební fyziky pravdivý. Znalec se vyhotovením posudku dopustil přestupku, neboť vykonal znaleckou činnost v oboru a odvětví, pro které nemá příslušné oprávnění. Navíc nepostupoval nezávisle, nestranně a s odbornou péčí. Dotyčný znalec nemá kvalifikaci v oblasti stavebnictví, nemůže tedy hodnotit důsledky hydrogeologických změn na stavby a stavební konstrukce či inženýrské sítě. Jeho znalecký posudek vedle toho vychází pouze z podkladů, které mu předložil stavebník. Naopak znalecké posudky předložené stěžovateli zpracovaly osoby kvalifikované v oblasti stavební fyziky. Znalec Mgr. Blahůt nehodnotil aktuální stav nemovitostí ve stávající zástavbě a ignoroval markanty, které se v této oblasti nachází. Diskutabilní je též znalcem zmíněná drenážní funkce metra. Znalec dále neprovedl místní šetření a posudek vypracoval na základě neúplných, zastaralých a zavádějících podkladů.

10. Městský soud též pochybil, pokud v bodě 103 napadeného rozsudku konstatoval, že stěžovatelé nedoložili ve stavebním řízení žádný důkaz zpochybňující znalecký posudek Mgr. Blahůta. Stěžovatelé totiž doložili znalecký posudek Ing. Hoskovce, který je s tímto posudkem v naprostém rozporu. Předložili též fotografie jejich praskající nemovitosti a inženýrských sítí v dané oblasti. Navrhli i provedení místního šetření.

11. Závěry znaleckého posudku Ing. Hoskovce pak městský soud zcela opomněl. Dle tohoto znaleckého posudku přitom zcela jistě dojde k destrukci nemovitostí stěžovatelů. Jejich dům je již nyní odchýlen od svislice okolo 2 % a nepříznivý vývoj tohoto stavu bude pokračovat. Správní orgány neprovedly před vydáním stavebního povolení místní šetření, při němž by mohly vyhodnotit aktuální stav dotčených nemovitostí. Toto procesní pochybení nenapravil ani soud. V napadeném rozsudku chybí zohlednění postupu destrukce.

12. V této souvislosti stěžovatelé trvají na námitce, že nebyla provedena objektivní pasportizace. Tuto námitku městský soud v napadeném rozsudku pouze stručně odmítl. V zájmovém území by měly být popsány stavy všech stavebních konstrukcí, které mohou být výstavbou dotčeny, ve vlastnictví soukromých i veřejných subjektů. Pasport by měl zhodnotit vliv stavby na tyto objekty. Tyto pasporty nebyly vůbec zpracovány. Pasporty měly být provedeny též u všech domů v ulici H.. Tak se ovšem stalo jen u některých domů. Jejich výsledek, že trhliny jsou nevýznamné a není nutné činit jakákoliv opatření, vyhovuje pouze objednateli pasportizace, tedy stavebníkovi.

13. Městský soud pouze poukázal na posouzení prof. J. P. ze dne 27. 6. 2011 (bod 111). I přes žalobní námitky je však již dále nehodnotí. Jedná se přitom o dokument starý 14 let. Prof. P. konstatoval, že v roce 2011 nebylo na stávajících nemovitostech žádné znatelné porušení. Z toho plyne, že veškeré škody v dané lokalitě vznikly až poté, co se zde začal budovat drenážní systém. Příčinou je dle stěžovatelů zásah do hydrogeologie oblasti. I znalec Mgr. Blahůt poukázal na to, že určitý typ poruch se začal objevovat od roku 2015.

14. Stěžovatelé dále nesouhlasí se závěrem městského soudu vyjádřeným v bodě 166 napadeného rozsudku, že nutnost výstavby nových bytů je důležitější než pokojný život stávajících obyvatel. Výstavba bytového parku není zásadním veřejným zájmem. Obdobných projektů vzniká celá řada, avšak způsobem šetrným k stávajícím obyvatelům. Celý projekt směřuje pouze k maximálnímu využití plochy, kterou lze prodat.

III. Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení

15. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Zdůraznil, že správní orgány se stejně jako městský soud podrobně zabývaly znaleckými posudky předloženými účastníky správního řízení. Posudky předložené stěžovateli jsou značně obecné a v kontextu všech důkazů zůstaly osamoceny. Stavební předpisy umožňují etapizaci staveb. Dopady stavby na stávající zástavbu byly vyhodnoceny dostatečně. Stavba byla pravomocně umístěna, k námitkám stěžovatelů směřujícím proti jejímu umístění se tudíž nepřihlíží. Takových námitek byla většina, přesto se s nimi správní orgány snažily vypořádat. Stavební úřad nemůže nařídit provedení pasportizace stavby jiné osobě než jejímu vlastníkovi. K vlivu stavby na stávající zástavbu nechal stavebník vypracovat též posudek znalce RNDr. Jana Schröfela, který potvrdil závěry prof. P..

16. Osoba zúčastněná na řízení I) ve vyjádření navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Kasační stížnost ve značné míře směřuje do otázky umístění stavby, nikoliv vůči jejímu povolení. Takové námitky nejsou přípustné. Ve stavebním řízení se řeší spíše jen detailní stavebně-technické, popř. organizační aspekty. Do problematiky umístění stavby spadají i námitky týkající se statiky. Stavba představuje vhodné bytové možnosti v blízkosti metra na místě, kde již v minulosti probíhaly stavební práce. Lokalita je dlouhodobě určena územním plánem pro výstavbu a navazuje na stávající sídlištní zástavbu Roztyl. Její soulad s právními předpisy byl doložen řadou studií a posudků. Stěžovatelé nedoložili žádné relevantní důkazy o škodách na svých nemovitostech ani o negativním vlivu stavby na statiku či hydrogeologii. Údajné praskliny na jejich domech zjevně nemohly být způsobeny stavební činností týkající se stavby, jež byla zahájena teprve v době podání žaloby. Znalecké posudky předložené stěžovateli jsou nevěrohodné. Byly vypracovány osobami zainteresovanými ve věci a mimo jejich znalecký obor. Ministerstvo spravedlnosti za to ostatně uložilo stěžovateli a) pokutu. Naopak posudky předložené stavebníkem byly zpracovány nezávislými odborníky v příslušných oborech. Potvrzují, že stavba nebude mít negativní vliv na okolní zástavbu ani na tunely metra. Stavebník dodal, že dům stěžovatelů se nachází 125 metrů od stavby.

17. V doplnění vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 1. 7. 2026 stavebník poukázal na rozsudek ze dne 22. 6. 2026, č. j. 3 As 95/2025 - 159, kterým Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost V. P. [v nyní projednávané věci osoba zúčastněná na řízení II)], proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, č. j. 17 A 22/2025 - 208, ve věci společného územního rozhodnutí a stavebního povolení pro projekt „Bytový park Roztyly II“. Námitky uplatněné v obou věcech byly v řadě ohledů shodné.

18. Osoby zúčastněné na řízení II) a V) ve společném vyjádření ke kasační stížnosti uvedly, že městský soud neprovedl veškeré navrhované důkazy. Žalobní námitky pak posoudil nesprávně. Stavba má nevratný negativní vliv na své okolí. Kromě zásadního zhoršení dopravní situace v lokalitě, omezení možností parkování, zásahu do pohody bydlení či překračování hygienických limitů hluku, se jedná zejména o zásah do hydrogeologie oblasti s významným dopadem na stávající obytnou zástavbu. Stavebník by měl být povinen provést taková opatření, aby jeho stavba neohrožovala okolní zástavbu.

19. Osoby zúčastněné na řízení III), IV) a VI) se ke kasační stížnosti nevyjádřily.

IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

20. Kasační stížnosti obou stěžovatelů jsou přípustné.

21. Usnesením ze dne 14. 4. 2025, č. j. 1 As 67/2025-19, Nejvyšší správní soud vyzval každého ze stěžovatelů, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Zároveň je poučil o následcích nevyhovění této výzvě a o možnosti žádat o osvobození od soudních poplatků. Toto usnesení bylo zástupci stěžovatelů doručeno dne 16. 4. 2025.

22. Stěžovatel a) dne 23. 4. 2025 zaplatil soudní poplatek ve výši 5 000 Kč (č. l. 22 spisu Nejvyššího správního soudu). Stěžovatelka b) však soudní poplatek nezaplatila ani nepožádala o osvobození od soudních poplatků. Lhůta k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost jí s ohledem na § 40 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), marně uplynula dne 2. 5. 2025.

23. Pokud je kasační stížnost podána více osobami, netvoří tyto osoby nerozlučné společenství účastníků ve smyslu § 91 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, resp. § 33 odst. 8 s. ř. s., neboť každá z nich hájí své vlastní veřejné subjektivní právo. Každý ze stěžovatelů je proto povinen zaplatit soudní poplatek za kasační stížnost samostatně (rozsudek NSS ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 As 74/2011 - 251, č. 2410/2011 Sb. NSS, body 40-52).

24. Stěžovatel a) i stěžovatelka b) tedy byli povinni každý samostatně zaplatit soudní poplatek ve výši 5 000 Kč za kasační stížnost. Protože stěžovatelka b) tak neučinila, Nejvyšší správní soud řízení o její kasační stížnosti zastavil.

25. Nejvyšší správní soud následně přezkoumal rozsudek městského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti stěžovatele a), včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4]. Shledal, že tato kasační stížnost není důvodná.

26. Předmětem sporu je rozhodnutí o povolení stavby. Stavební řízení probíhalo v návaznosti na pravomocné rozhodnutí o umístění stavby.

27. Nedůvodná je v prvé řadě kasační argumentace, že městský soud nevzal v potaz námitky stěžovatele a) týkající se negativních dopadů umístění stavby na jeho práva a oprávněné zájmy (bod IV.3 doplnění kasační stížnosti). Městský soud v bodech 84 až 91 napadeného rozsudku přehledně vysvětlil rozdíly mezi územním a stavebním řízením, včetně zákonem stanovené koncentrace námitek, a z toho plynoucí rozsah soudního přezkumu rozhodnutí správních orgánů. Učinil tak s odkazy na přiléhavou judikaturu (rozsudky NSS ze dne 8. 9. 2011, č. j. 1 As 83/2011 - 565, ze dne 15. 12. 2011, č. j. 1 As 133/2011 - 127, či ze dne 19. 6. 2013, č. j. 4 As 7/2013 - 30), podle níž stavební řízení není pokračováním územního řízení a k námitkám, které bylo možné uplatnit v územním řízení, se ve stavebním řízení nepřihlíží. Stěžovatel a) v kasační stížnosti nekonkretizoval žádný případ, v němž by městský soud či správní orgány při použití zmíněné bariéry pochybily.

28. Obsah kasační stížnosti se dále týká podkladů rozhodnutí, zejména znaleckých posudků a jejich hodnocení (body VI.3 až IV.6 a IV.8 doplnění kasační stížnosti).

29. Městský soud se touto problematikou obsáhle zabýval v bodech 101 až 119. Shledal přitom, že správní orgány řádně odůvodnily, proč nevycházely ze znaleckého posudku Ing. Hoskovce. Znalecké posudky Mgr. Blahůta a RNDr. Schröfela se shodují se závěry vyplývajícími z dalších podkladů, z nichž stavební úřad vycházel při vydání stavebního povolení. Naopak znalecký posudek Ing. Hoskovce zůstává v kontextu všech důkazů osamocen a jeho závěry nejsou podepřeny žádným dalším odborným zkoumáním.

30. S tímto hodnocením se Nejvyšší správní soud ztotožnil. Městský soud v prvé řadě v bodě 107 napadeného rozsudku správně poukázal na důvody, pro něž nelze přihlížet k posudku vypracovanému ve vlastní věci samotným stěžovatelem a), ostatně proti tomuto závěru ani kasační stížnost nemíří. K otázce porovnání posudků stěžovatele a), Ing. Hoskovce a Mgr. Blahůta Nejvyšší správní soud nicméně odkazuje též na str. 38 rozhodnutí o odvolání, kde žalovaný uvedené posudky vyhodnotil po obsahové stránce jako nepoměřitelné.

31. Nejvyšší správní soud se polemikou vůči odborným závěrům Mgr. Blahůta ohledně hodnocení vlivu výstavby na stávající zástavbu již zabýval v rozsudku č. j. 3 As 95/2025 - 159 (body 42 až 47). V nyní projednávané věci nevidí důvodu, proč by se měl od dříve vyslovených závěrů odchýlit, jedná-li se o hodnocení totožných podkladů, a proto z nich dále vychází.

32. Stěžovatel a) poukázal na to, že jím předložené fotografie poškození jednotlivých nemovitostí dokládají „sedání“ terénu, které časově koreluje se začátkem stavební činnosti v lokalitě. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel zcela rezignuje na prokázání příčinné souvislosti mezi poškozením nemovitostí a probíhající stavební činností. Poškození totiž automaticky spojuje s realizací stavební činnosti. I kdyby však bylo pravdou, že se poškození začalo objevovat teprve v době, kdy začala stavební činnost, neznamená to automaticky, že je stavební činnost způsobila. Korelace totiž nedokazuje kauzalitu. Navíc nelze odhlédnout od toho, že stěžovatel neprokázal ani onu časovou souvislost. Tu totiž dovozuje pouze z toho, že v posouzení prof. P. z roku 2011 nebyla zmínka o poruchách na stávající zástavbě, což by se jistě stalo, pokud by tehdy existovaly historické poruchy na stávající zástavbě. Zjišťování poruch na nemovitostech ovšem nebylo předmětem posouzení prof. P.. Z ničeho neplyne, že by se ve svém geotechnickém posouzení možných vlivů výstavby na inženýrsko-geologické a hydrogeologické poměry území ze dne 27. 6. 2011 měl v jakékoliv části podrobněji zabývat stavem původní zástavby, a případně dokumentovat její poškození. Předmětem jeho posouzení byly přírodní poměry území, jejich přeměny a rozbor inženýrsko-geologických a hydrogeologických poměrů. Mimo jiné pak prof. P. dospěl k závěru, že: „hydrogeologické poměry jsou zejména výstavbou metra rozděleny do dvou rajónů. I kdyby tedy byly novou výstavbou nějak ovlivněny, týkalo by se to jen rajónu jižně od metra [umístění záměru, pozn. soudu]. Rajónu severně od metra [stávající zástavba, pozn. soudu] se to nijak nemůže dotknout […] Z rozboru vyplývá, že uvažovaná výstavba nemůže způsobit změny v horninovém prostředí, které by mohly jakkoliv ovlivnit dosavadní okolní zástavbu.“ Tyto závěry zjevně nepotvrzují domněnku stěžovatele a), že by výstavba měla negativně ovlivňovat terénové poměry na druhé straně tubusu metra, které mají podle stěžovatele a) působit poškození stávající zástavby.

33. Lichá je taktéž polemika stěžovatele a) ohledně odbornosti Mgr. Blahůta. Ten posuzoval vliv plánované stavby na stávající inženýrsko-geologické a hydrogeologické poměry území mimo vlastní pozemek stavby. Lze proto souhlasit s žalovaným (viz strana 38 rozhodnutí o odvolání), že pro účely tohoto posouzení nemusel disponovat odborností v oboru stavebnictví. Teprve pokud by toto zkoumání ukázalo, že stavba způsobí znatelné vlivy z hlediska hydrogeologického, bylo by namístě přibrat znalce z oboru stavebnictví, který by posoudil dopad těchto vlivů na stávající zástavbu. Mgr. Blahůt však dospěl k závěru, že může dojít k mírnému snížení hladiny podzemní vody vlivem snížení infiltrace do podloží způsobené výstavbou pouze na pozemku dotčeném stavbou a jen v oblasti jižně od tubusů metra, přičemž tyto lokální vlivy nebudou zasahovat mimo území jižně od tubusů metra. Za situace, kdy znalec s příslušnou odborností vyloučí na základě svých znalostí možnost změn hydrogeologické povahy v území stávající zástavbou, logicky na původní zástavbě nemůže dojít ani ke změnám z důvodu hydrogeologických změn a ze stavebního hlediska není co posuzovat.

34. Co se týče znaleckého posudku Ing. Hoskovce, městský soud se nejen ztotožnil se závěrem žalovaného ohledně jeho obecnosti, ale poukázal též na tvrzení stavebníka ohledně jeho závislosti na znaleckém posudku stěžovatele a) (bod 106 napadeného rozsudku). Nejvyšší správní soud k tomu v návaznosti na tvrzení stavebníka poukazuje též na skutečnost, že Ing. Hoskovec není znalcem v oboru hydrogeologie. Absence odbornosti v tomto oboru je v případě odborného posouzení vlivu záměru na hydrogeologické poměry území poměrně zásadním deficitem, který je v posuzované věci umocněn tím, že se daný znalec opírá o odborné závěry osoby, která ohrozila nestrannost správního řízení. Důvody, pro které dal žalovaný a posléze městský soud přednost znaleckému posudku Mgr. Blahůta, jsou logické a přesvědčivé. Ve světle kasační argumentace tedy nelze nic vytknout závěru městského soudu, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně na základě řádně odůvodněného a přezkoumatelného znaleckého posudku Mgr. Blahůta, podepřeného odbornými závěry RNDr. Schröfela a prof. P..

35. Právě v těchto souvislostech pak městský soud v bodě 103 napadeného rozsudku ve vztahu ke znaleckému posudku Mgr. Blahůta oprávněně vyslovil, že „[ž]alobci ve stavebním řízení nedoložili žádný důkaz, kterým by závěry uvedeného znaleckého posudku hodnověrně zpochybnili“. Námitka uplatněná stěžovatelem a) v bodě IV.5 doplnění kasační stížnosti tak není důvodná.

36. Prizmatem právě uvedeného pak obstojí i důvody, pro něž městský soud v bodech 71, 119 a 165 napadeného rozsudku odmítl provést dokazování konfrontací znalců Mgr. Blahůta a Ing. Hoskovce. Stejně tak obstojí důvody, které v bodě 71 napadeného rozsudku uvedl k neprovedení místního šetření soudem. Městský soud zde jednak zdůraznil, že skutkový stav vyplývající ze správního spisu byl zjištěn dostatečně, a poukázal též na koncentraci skutkového a právního stavu, z něhož správní soudy vycházejí dle § 75 odst. 1 s. ř. s. Namítl-li v této souvislosti stěžovatel a), že místní šetření neprovedly ani správní orgány (bod IV.1 doplnění kasační stížnosti), nutno odkázat na stranu 33 rozhodnutí o odvolání, kde žalovaný s odkazem na § 112 odst. 2 dostatečně podrobně odůvodnil, proč správní orgány v daném případě upustily od ohledání na místě či od ústního jednání. Proti těmto důvodům však žalobní ani kasační argumentace stěžovatele a) nesměřovala.

37. Stěžovatel dále namítl, že městský soud nesprávně vyložil princip tzv. „salámové metody“ v kontextu plánované výstavby tří velkých projektů v daném území a s ohledem na personální či majetkovou propojenost jednotlivých investorů v dané lokalitě (bod IV.2 doplnění kasační stížnosti).

38. Městský soud se touto problematikou zabýval v bodech 96 až 98 napadeného rozsudku. Poukázal na to, že nyní projednávaný záměr „Bytový park Roztyly“ je pro pozdější záměr „Bytový park Roztyly II“ téhož stavebníka podmiňující stavbou, neboť má dojít k napojení na jeho dopravní i technickou infrastrukturu. Z odůvodnění rozhodnutí o odvolání plyne, že si je žalovaný vědom nutnosti zohlednit existenci více záměrů v dané oblasti. Městský soud tudíž „neshledal žádné konkrétní okolnosti detekující podezření, že by žalovaný měl v úmyslu nerespektovat závaznou judikaturu správních soudů v tomto smyslu“. Nejvyšší správní soud uvádí, že jako tzv. salámová metoda se označuje strategie, kdy se kontroverzní nebo obtížné cíle a řešení rozdělí na dílčí kroky a prosazují se postupně, čímž se zvýší pravděpodobnost jejich povolení (rozsudek NSS ze dne 13. 12. 2018, č. j. 6 As 139/2017 - 73). O nepřípustnou metodu se podle citovaného rozsudku jedná zejména tehdy, „pokud etapizace výstavby umožní stavebníkovi vyhnout se určitým zákonným požadavkům či dosáhnout pro sebe příznivějšího výsledku (a například pro životní prostředí méně příznivého výsledku)“. Zároveň je však třeba vzít v úvahu nutnou a logickou etapizaci výstavby, kdy zejména u rozsáhlejší výstavby zpravidla nebude z objektivních důvodů možné realizovat všechny stavby v časově blízce souvisejícím termínu (rozsudek NSS ze dne 16. 1. 2026, č. j. 4 As 170/2024 - 70, bod 50). V rozsudku ze dne 27. 6. 2019, č. j. 4 As 89/2019-68, pak Nejvyšší správní soud zdůraznil, že nezákonným „salámováním“ není každé rozdělení určité stavby na menší úseky pro účely povolovacích řízení. Je jím pouze takové rozdělení, jehož cílem je obcházet zákonné podmínky, které by jinak realizaci záměru neumožňovaly, případně komplikovaly.

39. Dle Nejvyššího správního soudu postupoval městský soud v souladu s citovanou judikaturou, pokud v napadeném rozsudku v rozsahu odpovídajícím žalobnímu tvrzení zdůvodnil, proč rozdělení záměru na etapy neumožnilo stavebníkovi vyhnout se zákonným požadavkům a dosáhnout příznivějšího výsledku. Právě to je totiž vysvětlením, že k nepřípustnému „salámování“ v daném případě nedošlo. Lze dodat, že samostatným důvodem pro závěr o nezákonném „salámování“ nemusí být ani majetková nebo personální provázanost investorů, byť se obecně může jednat o určitou „podezřelou“ indicií (srov. rozsudek NSS č. j. 4 As 170/2024 - 70, bod 54). Kasační námitka tedy není důvodná. Ostatně stěžovatel a) se v žalobě či v kasační stížnosti ani nepokusil uvést, v jakých konkrétních ohledech se měl stavebník v důsledku tvrzeného „salámování“ vyhnout zákonným požadavkům.

40. Nedůvodná je též námitka stěžovatele a) ohledně neprovedení objektivní pasportizace (bod IV.7 doplnění kasační stížnosti). Se stěžovatelem je možné souhlasit v tom, že městský soud se s touto námitkou v bodech 128 a 129 napadeného rozsudku vypořádal poměrně stručně, nutno však dodat, že též nesprávně. Ustanovení § 125 odst. 3 stavebního zákona, na kterém městský soud vystavěl svou argumentaci, totiž s podstatou žalobního tvrzení ohledně nezbytnosti preventivní pasportizace stávajících staveb v okolí nové výstavby v zásadě nijak nesouvisí. Toto nesprávné právní posouzení dílčí otázky ovšem v dané věci nemohlo mít za následek nezákonnost napadeného rozsudku. V rámci korekce, která k odstranění shledané vady postačí, Nejvyšší správní soud uvádí, že požadavek stěžovatele a), aby v celé lokalitě byly popsány stavy všech soukromých i veřejných stavebních konstrukcí, které mohou být výstavbou dotčeny, nevyplývá z právních předpisů. Sám stěžovatel a) navíc v kasační stížnosti uznává, že stavebník zajistil provedení pasportizace u některých staveb. A jak plyne ze správního a soudního spisu, stavebník provedl též pasportizaci dotčených konstrukcí metra (společnost INSET s. r. o.). Pokud výsledky této pasportizace nepotvrdily předpoklady stěžovatele a) o dopadech výstavby na stávající zástavbu, neznamená to samo o sobě, že tato pasportizace byla provedena nekvalitně či neobjektivně. Už vůbec pak tento výsledek neodůvodňuje provedení pasportizace v mnohem širším rozsahu. Takovému provedení pasportizace (všech staveb v lokalitě) ostatně nenasvědčují ani shora zmiňované znalecké posudky a odborná posouzení, podle nichž výstavba nemůže mít vliv na stávající zástavbu severně od tubusů metra. Právě zde se přitom nachází nemovitosti stěžovatele a). Uvedené samozřejmě stěžovateli a) nebrání v tom, aby si pasportizaci, jíž by mohl doložit případné poškození svých nemovitostí, nechal zpracovat na vlastní náklady.

41. Stěžovatel a) se pak mýlí, pokud z bodu 166 napadeného rozsudku dovodil názor městského soudu, že „nutnost výstavby nových bytů je důležitější než pokojný život stávajících obyvatel“ (bod IV.9 doplnění kasační stížnosti). Městský soud se v bodech 166 a 167 napadeného rozsudku zabýval poměrně obecným vymezením soukromých i veřejných zájmů, k jejichž kolizi může v území dojít, a bez preference jakéhokoli z nich zdůraznil klíčovou roli stavebního úřadu, která byla v daném případě dle jeho názoru naplněna.

42. Stejně tak není důvodný apel uplatněný stěžovatelem v úvodu bodu IV. doplnění kasační stížnosti, že městský soud nepřihlédl k morální stránce věci a k principu spravedlnosti a stávajícím dlouhodobým obyvatelům oblasti neposkytl ochranu před nadnárodním developerem se silným politickým lobbingem, jehož jediným zájmem je vytváření zisku. Přestože Nejvyšší správní soud po lidské stránce plně rozumí případným obavám stávajících obyvatel (jakékoli) oblasti před výstavbou v jejich okolí, z pohledu právního odkazuje na rozsudek ze dne 6. 3. 2020, č. j. 4 As 391/2019 - 32 (bod 30), v němž konstatoval, že „vlastníci stávajících nemovitostí nemají žádné garantované právo na neměnné poměry v území, mají právo na ochranu pouze před excesivními zásahy, které jsou obtěžující nad míru přiměřenou poměrům v daném místě. Každá stavba logicky způsobuje určité zatížení svého okolí. Po stávajících vlastnících okolních pozemků a staveb vůči plánovanému záměru tak lze spravedlivě požadovat, aby takové zatížení snášeli, pokud je přiměřené poměrům a nevybočuje v podstatné míře z obecných vyžadovaných standardů na bydlení s přihlédnutím ke konkrétní lokalitě.“ Městský soud v nyní projednávané věci dospěl ke správnému závěru, že v daném případě k takovému excesivnímu zásahu do práv stěžovatele a) nedošlo.

V. Závěr a náklady řízení

43. Jelikož stěžovatelka b) nezaplatila soudní poplatek za kasační stížnost, Nejvyšší správní soud řízení o její kasační stížnosti zastavil podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona a § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. V řízení o kasační stížnosti stěžovatelky b) nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení, neboť toto řízení bylo zastaveno (§ 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s.).

44. Kasační stížnost stěžovatele a) pak není důvodná, a proto ji Nejvyšší správní soud zamítl (§ 110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.). Neúspěšný stěžovatel a) nemá podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s., právo na náhradu nákladů řízení o této kasační stížnosti. Úspěšnému žalovanému nevznikly náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti, a proto mu Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti stěžovatele a) nepřiznal.

45. Výrok o náhradě nákladů řízení osob zúčastněných na řízení se opírá o § 60 odst. 5 s. ř. s., ve znění účinném do 31. 12. 2025 (viz čl. XI bod 3. zákona č. 314/2025 Sb.), ve spojení s § 120 s. ř. s. Soud jim v řízení neuložil žádnou povinnost, současně pak neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání práva na náhradu jejích dalších nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. srpna 2026 Ivo Pospíšil předseda senátu