1 As 84/2017

Rubrum

1 As 84/2017 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: M. V., zastoupen Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2015, č. j. 74249/2015/ODSH/8, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. 2. 2017, č. j. 52 A 14/2016 - 143, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

IV. Žalobci s e v r a c í přeplatek na soudním poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Magistrát města Pardubic (dále též „magistrát“) rozhodnutím ze dne 13. 5. 2015, č. j. OSA/P-170/15-D/22, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona č. 361/2000Sb., o provozu na pozemních 1 As 84/2017 komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), kterého se žalobce dopustil tím, že dne 23. 1. 2015 okolo 15:56 hod. při řízení motorového vozidla tov. zn. Citroen Berlingo, registrační značky (SPZ) X, překročil nejvyšší dovolenou rychlost na ulici Nádražní, na silnici č. I/36, v km 24,5 v Pardubicích, stanovenou dopravní značkou B20a na 80 km/h nejméně o 25 km/h (po odečtení přípustné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3 km/h), čímž porušil ustanovení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Za tento přestupek žalobci uložil pokutu ve výši 3.000 Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1.000 Kč. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl.

2. Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích. Krajský soud ji jako nedůvodnou zamítl. Nejvyšší správní soud níže rekapituluje tu část odůvodnění rozsudku krajského soudu, která je relevantní z hlediska kasačního přezkumu.

3. Soud konstatoval, že zásadním a pro posouzení zákonnosti rozhodnutí žalovaného rozhodným hlediskem byla skutečnost, že v projednávané věci byla dostatečně prokázána vina žalobce, což zpravidla postačuje k vydání rozhodnutí, že se obviněný (žalobce) dopustil přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Podklady, které správní orgány použily k zjištění skutkového stavu a k prokázání žalobcovy viny, plně postačovaly k vydání rozhodnutí. Žalobcem uplatněné námitky nemohly samy o sobě bez dalšího vyvrátit závěry správních orgánů o žalobcově vině. Vymezení místa spáchání přestupku společně s uvedením časového údaje bylo dostatečně konkrétní, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným. Správní spis obsahuje i údaj o kontrole měřeného úseku včetně příslušné fotodokumentace. Pochybnosti žalobce o tomto závěru považoval krajský soud za spekulativní. Pokud by bylo dopravní značení v měřeném úseku poškozené či odstraněné, jistě by to žalobce již při silniční kontrole namítl. Pokud to tvrdí až v doplnění odvolání, tak to jen potvrzuje účelovost této námitky.

II. Kasační stížnost

4. Žalobce (stěžovatel) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností.

5. První a nejobsáhlejší kasační námitkou stěžovatel namítá podjatost soudce krajského soudu, který ve věci rozhodoval. Stěžovatelův zástupce se těsně před soudním jednáním rozhodl, že ho v řízení před soudem zastoupí jiný advokát, a to v rámci substituce. Substitut pověření přijal, a po seznámení se spisem se dozvěděl, že věc bude projednávat a rozhodovat soudce JUDr. Jan Dvořák. Rozhodl se proti němu podat námitku podjatosti doručenou soudu dne 8. 2. 2017, a to před jednáním. Dle právního názoru soudu byla námitka podána opožděně, a proto se k ní nepřihlíží. Dle žalobce však byla uplatněna včas – do jednoho týdne ode dne, kdy se účastník řízení o podjatosti dozvěděl, tedy od 7. 2. 2017, kdy mu byl doručen advokátní spis žalobce. Námitka měla být postoupena Nejvyššímu správnímu soudu. Stěžovatel dále na s. 4 – 13 kasační stížnosti rekapituluje důvody, pro které se domnívá, že je soudce JUDr. Dvořák ve vztahu k substitučnímu zástupci podjatý. pokračování 1 As 84/2017 - 35

6. Krajský soud se dle stěžovatele nezabýval námitkou, že dopravní značka B20a omezující rychlost ve směru jízdy stěžovatele umístěna nebyla, a není tak spolehlivě prokázáno překročení rychlosti stanovené dopravní značkou. Úřední záznam Policie ČR o údajné existenci dopravní značky považuje stěžovatel za nedostatečný důkaz, neboť se jedná o jednostranný záznam správního orgánu a nikoliv např. svědeckou výpověď zakročujících policistů. Stěžovatel je úzkostné povahy, spíše submisivní, proto neexistenci značky nenamítal hned při kontrole. Fotodokumentace přestupku sama o sobě prokazuje pouze jízdu motorovým vozidlem, nikoli že stěžovatel řídil toto vozidlo v úseku, kde je rychlost upravena dopravní značkou.

7. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

8. Kasační stížnost je projednatelná, není však důvodná.

9. První kasační námitkou stěžovatel tvrdí zmatečnost řízení před krajským soudem spočívající v rozhodování v projednávané věci soudcem, proti němuž vznesl zástupce stěžovatele námitku podjatosti.

10. Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že dne 17. 10. 2016 bylo do datové schránky stěžovatelova zástupce doručeno předvolání k jednání nařízenému u krajského soudu na 8. 2. 2017 v 10:45 hod. Dne 7. 2. 2017 zaslal Mgr. Voříšek soudu substituční plnou moc ze dne 28. 3. 2016 udělenou Mgr. Topolem a sdělil, že se dostaví na nařízené jednání. Dne 8. 2. 2017 v 6:30 hod zaslal substitučně zmocněný zástupce datovou zprávou námitku podjatosti samosoudce, jemuž byl případ stěžovatele přidělen k rozhodování. Důvod podjatosti spatřuje substituční zástupce především v postupu uvedeného soudce při jednání v jiné věci, které se konalo dne 2. 11. 2016.

11. Krajský soud posoudil námitku podjatosti jako opožděnou (srov. protokol o jednání ze dne 8. 2. 2017, čl. 138 soudního spisu). Konstatoval, že o důvodu podjatosti substituční zástupce věděl již dne 2. 11. 2016, námitku však uplatnil teprve 8. 2. 2017. Nic tedy nebránilo tomu, aby se jednání téhož dne konalo a aby soud o věci meritorně rozhodl.

12. Dle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odstavce 5 téhož ustanovení může účastník nebo osoba zúčastněná na řízení namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží.

13. Je zřejmé, že tvrzené okolnosti, které jsou podle obsahu námitky důvodem podjatosti, byly substitučnímu zástupci známy již dne 2. 11. 2016 (substituční plná moc pro zastupování v řízení mu byla udělena dne 28. 3. 2016 a jako substituční zmocněnec se měl 1 As 84/2017 seznámit se složením soudu v řízení o stěžovatelově žalobě). Z uvedeného vyplývá, že námitka podjatosti vůči soudci tak byla uplatněna opožděně, a proto k této námitce nelze přihlížet (§ 8 odst. 5 věty poslední s. ř. s. ve spojení s § 40 odst. 1, 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že krajský soud postupoval správně, pokud k námitce podjatosti pro její opožděnost nepřihlížel.

14. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud uvádí, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že Mgr. Voříšek opakovaně namítá neúspěšně podjatost tohoto soudce a jeho postup vykazuje znaky systematického obstrukčního jednání. O této otázce Nejvyšší správní soud již vícekrát rozhodoval (např. usnesení ze dne 16. 5. 2017, č. j. Nao 169/2017 – 147, či ze dne 30. 3. 2017, č. j. Nao 119/2017 – 92). Je zřejmé, že skutečnosti uváděné substitučním zástupcem stěžovatele spíše než to, že by byl předseda senátu podjatý, dokládají, že tento zástupce činí v řízení před krajským soudem opakovaně různé kroky vedoucí k maření jednání u soudu. Z tohoto důvodu je lze jen velmi obtížně vnímat jako skutečnou obranu klientů, ale spíše jako účelové obstrukce.

15. Ani druhou kasační námitku neshledává Nejvyšší správní soud důvodnou. Krajský soud se námitkou, že nebylo prokázáno umístění příslušné dopravní značky, zabýval, a to podrobně na s. 6 – 7 napadeného rozsudku.

16. Nejvyšší správní soud se s posouzením této námitky provedeným krajským soudem ztotožňuje. Z podkladů shromážděných ve správním spisu plyne zcela jasně, v jakém místě byl skutek spáchán (i v jakém směru stěžovatel vozidlo řídil), jaká regulace rychlosti v tomto místě platila a že tedy byly naplněny všechny prvky objektivní stránky deliktu, pro který byl stěžovatel potrestán. Skutečnosti, ze kterých vycházel žalovaný i magistrát, tvoří logický a uzavřený řetězec důkazů, které dokládají, že v měřeném úseku byla nejvyšší povolená rychlost 80 km/h.

17. V oznámení přestupku ze dne 24. 1. 2015 (čl. 1 správního spisu) je uvedeno, že žalobci byla „dne 23. 1. 2015 okolo 15:56 hodin v Pardubicích, sil. I/36 v km 24,5, směr Chrudim, v místě, kde je svislou značkou č. B20a snížena rychlost na 80 km/h, naměřena rychlost 109 km/h (po odečtu tolerance 105km/h) v obci“. Totožné závěry vyplývají též ze záznamu o přestupku (čl. 3 správního spisu) a z potvrzení o převzetí kauce (čl. 5). V úředním záznamu ze dne 23. 1. 2015 (čl. 6) pak hlídkující policisté upřesnili, že „k místu měření, které se nachází na spojovací cestě mezi I/37 a I/36 naproti Autodromu Pardubice, přijeli od obce Opat. n/L.. V místě měření jsme provedli kontrolu stálého dopravního značení B20a (80 km/h). Dopravní značky byly jasné, čitelné, nepoškozené ani jinak upravené a umístěné dle předpisů“. Ve spisu následuje (čl. 7-8) série šesti fotografií; na všech je zachyceno dopravní značení zvyšující hranici nejvyšší dovolené rychlosti v obci z 50 km/h na 80 km/h (dopravní značka B20a).

18. Nejvyšší správní soud má za to, že ze všech těchto podkladů je nepochybně seznatelné, že skutkové okolnosti spáchání daného správního deliktu byly dostatečně zjištěny tak, aby mohly správní orgány rozhodnout o stěžovatelově vině. Z jednotlivých podkladů je zřejmé, že stěžovatel řídil své vozidlo po ulici Nádražní ve směru na Chrudim. Dopravní značení stanovující maximální povolenou rychlost v daném úseku je patřičně zdokumentováno na čl. 7 – 8 správního spisu. Z této fotodokumentace vyplývá, že jde o pokračování 1 As 84/2017 - 36 dopravní značení ve směru, kterým jel stěžovatel. Na fotografiích je totiž zachycena též značka začátek obce „Pardubice“ (informativní značka IZ 4a). Kdyby měření a kontrola značek probíhala v opačném směru, musela by na fotografiích být zachycena značka „konec obce“ (informativní značka IZ 4b). Z podkladů je tedy bez pochyb zřejmé, že měření rychlosti probíhalo v daném úseku ulice Nádražní, a to ve směru od Opatovic nad Labem na Chrudim, přičemž bylo prokázáno, že v tomto úseku byla dopravním značením maximální povolená rychlost stanovena na 80 km/hod. Nad rámec shora uvedeného soud poznamenává, že pokud by v daném úseku nebyla stanovena maximální povolená rychlost dopravní značkou B20a (80 km/h), platila by zde maximální rychlost pro jízdu v obci, která je dle § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu 50 km/h. Ve svém důsledku by tedy skutečnost, že v daném úseku nebylo umístěno uvedené dopravní značení, svědčila v neprospěch stěžovatele.

IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti

19. Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí ani z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

20. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

21. Nejvyšší správní soud dále podotýká, že usnesením ze dne 2. 3. 2017, č. j. 1 As 84/2017 - 16, vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Stěžovatel výzvu vyslyšel a dne 3. 3. 2017 na účet soudu složil požadovanou částku, čímž splnil poplatkovou povinnost podle položky č. 19 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Stěžovatel však poté ve stejné věci bez právního důvodu složil na účet soudu částku 5.000 Kč znovu, a to dne 10. 3. 2017.

22. Podle § 10 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích „[b]ylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek.“

23. Nejvyšší správní soud podle výše citovaného ustanovení zákona o soudních poplatcích ve výroku IV. tohoto rozsudku rozhodl, že stěžovateli vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 5.000 Kč v přiměřené lhůtě třiceti dnů, a to na účet, ze kterého předmětnou platbu přijal. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. 1 As 84/2017 V Brně dne 28. června 2017 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu