1 As 89/2019

Rubrum

1 As 89/2019 - 13 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti výrokům II. a III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2019, č. j. 3 A 25/2019 - 31, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e zamítá.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované s e nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalobce se u městského soudu domáhá ochrany proti nečinnosti Vězeňské služby ČR, Věznice Stráž pod Ralskem, která nerozhodla ve věci jeho žádosti o poskytnutí informace a snažila se přenést informační povinnost na svůj nadřízený orgán. Společně s žalobou podal žalobce také žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce. Městský soud ve výroku II. usnesení uvedeného v záhlaví zamítl žalobcovu žádost o osvobození od soudních poplatků a ve výroku III. zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce.

2. Žalobce (stěžovatel) podal proti výrokům II. a III. usnesení městského soudu kasační stížnost. Uvedl, že je původní profesí advokát, ale nyní je omezen v pohybu pravé ruky, vykonává trest odnětí svobody, nemá k dispozici profesionální tým právníků jako žalovaná ani odbornou literaturu a aktuální judikaturu. 1 As 89/2019

3. Stěžovatel dále požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a o osvobození od soudních poplatků. K této žádosti Nejvyšší správní soud sděluje, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí městského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Usnesení o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce nepochybně je takovým procesním rozhodnutím. Nejvyšší správní soud proto zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost nepožadoval, neboť jej poplatková povinnost stěžovatele netíží.

4. Obdobné závěry dovodil rozšířený senát v citovaném rozhodnutí i ve vztahu k povinnosti být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, není proto třeba trvat na tom, aby byl stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Nejvyšší správní soud odkazuje na řadu předchozích řízení zahájených stěžovatelem, ve kterých rovněž šlo o přezkum neustanovení zástupce pro řízení o žalobě před krajským soudem, kterého se stěžovatel domáhal ze stejných důvodů jako v projednávané věci (srov. např. rozsudky ze dne 29. 1. 2019, čj. 2 As 407/2018-12; ze dne 17. 10. 2018, čj. 3 As 85/2018-24; ze dne 31. 10. 2018, čj. 4 As 300/2018-19; ze dne 13. 12. 2018, čj. 5 As 317/2018-23; ze dne 16. 1. 2019, čj. 6 As 368/2018-10; ze dne 24. 1. 2019, čj. 7 As 537/2018-14; ze dne 17. 1. 2019, čj. 9 As 445/2018-15; ze dne 10. 1. 2019, čj. 10 As 325/2018-12). V těchto řízeních Nejvyšší správní soud opakovaně vyslovil závěr, že ustanovení zástupce není k ochraně práv stěžovatele, který navíc má sám právní vzdělání, nezbytné.

5. Kasační stížnost není důvodná.

6. Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popř. i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popř. neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.

7. Již městský soud přiléhavě odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS, podle kterého platí, že „[i] když účastník je nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O výše uvedený případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí).“

8. V dané věci se stěžovatel domáhá poskytnutí souboru informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, a to v oblasti péče o tělesně postižené ve věznici Stráž pokračování 1 As 89/2019 - 14 pod Ralskem, v níž se stěžovatel nenachází (a ani netvrdí, že by mu hrozilo přemístění do tohoto zařízení). Stěžovatel se konkrétně dotazuje na problematiku opatření, které byly povinným subjektem přijaty v návaznosti na Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením a čl. 21 Listiny základních práv Evropské unie; počty stížností, soudních sporů nebo úkonů trestního řízení v oblasti péče o tělesně postižené za roky 2009 až 2017; dopravu nemocných a raněných vězněných osob, včetně technické specifikace dopravních prostředků; počty vězněných invalidních osob; počty zdravotních asistentů, praktických lékařů, stomatologů, odborných lékařů a ostatního zdravotnického personálu; metodiku určování a zařazování vězněných osob s poruchou chování, mentální retardací, duševní poruchou a tělesným postižením; počty míst s bezbariérovým přístupem; metodiku určování rizikovosti u vězněných osob, které se podílejí na přípravě a výdaji stravy pro zaměstnance Vězeňské služby ČR i pro vězněné osoby; a metodiku k omezení šíření infekčních nemocí.

9. Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem, že ze stěžovatelovy žádosti o osvobození od soudních poplatků neplyne, že by požadované informace měly jakýkoliv vztah k podstatným okolnostem jeho životní sféry. Naopak jde o spory zřejmě vyvolané zájmem stěžovatele o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí. Nadto je městskému i zdejšímu soudu z jejich úřední činnosti známo, že stěžovatel rozeslal žádosti o poskytnutí informací různého druhu takřka do všech vězeňských zařízení a se žalovanou (resp. s různými vězeňskými zařízeními) vede množství „sporů“ týkajících se poskytování informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují před soudy (jen u Nejvyššího správního soudu je v tuto chvíli vedeno více než 160 řízení o kasačních stížnostech stěžovatele). Taková řízení má stěžovatel plné právo vést, dává-li mu objektivní právo procesní možnosti tak činit, a musí v nich mít možnost účinně hájit svá práva. Není však důvod, aby náklady na vedení těchto řízení za stěžovatele nesl stát formou osvobozování od soudních poplatků.

10. Osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím osobám s nízkými příjmy vést bezplatně řízení podle své libosti, nýbrž zajistit, aby v případech, kdy nemají dostatek prostředků, a přitom je na místě, aby soudní řízení vedly (neboť jde o věc skutečně se dotýkající jejich životní sféry), jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně. Takovou povahu však nyní vedené řízení nemá. Za situace, kdy stěžovatel „vrší“ správní a soudní řízení (například tím, že opakovaně napadá jednotlivé procesní rozhodnutí soudů či postup správních orgánů, přestože v právně totožných věcech stěžovatele již byl pravomocně vysloven závazný názor Nejvyššího správního soudu), aniž důsledně váží důvodnost svého postupu, je podle kasačního soudu správné, aby stěžovatel vedl soudní řízení s vědomím nákladů, včetně nutnosti hrazení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2012, čj. 6 Ans 14/2012-11). Uvedené platí tím spíše, má-li stěžovatel právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie.

11. Vzhledem k popsaným okolnostem nepostupoval městský soud v rozporu s právními předpisy, pokud učinil závěr, že je na místě stěžovateli výjimečně osvobození od soudních poplatků odepřít, a to v plné výši.

12. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození od soudních poplatků, nemohl mu pak být pro řízení o žalobě ustanoven ani zástupce 1 As 89/2019 (§ 35 odst. 9 věta první s. ř. s.). V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné (pro úplnost srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, čj. 1 As 197/2015-19). Městský soud tedy nepochybil, jestliže stěžovateli neustanovil zástupce z řad advokátů.

13. Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s.

14. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.); žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 4. dubna 2019 JUDr. Josef Baxa předseda senátu