1 As 92/2014

Rubrum

1 As 92/2014 - 29 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce M. K., , proti žalované České advokátní komoře, se sídlem Národní 118/16, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2012, č. j. 1345/12, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2014, č. j. 11 A 114/2012 – 54, takto:

Výrok

I. Řízení o kasační stížnosti s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 23. 8. 2014 se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora označeného usnesení městského soudu. Společně s kasační stížností podal žádost o osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení advokáta.

2. Nejvyšší správní soud ze spisu městského soudu zjistil, že stěžovatel již byl v řízení před městským soudem od poplatku osvobozen, a to usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2014, č. j. 11 A 114/2012 – 30. Toto osvobození se dle § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. Dle stejného ustanovení však toto osvobození lze kdykoli za řízení odejmout, a to jestliže se do pravomocného skončení věci ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.

3. Dle judikatury správních soudů se při hodnocení podmínek pro osvobození od soudních poplatků soud musí zabývat aktuálností předložených dokladů (např. rozsudek NSS ze dne 2. 5. 2012, č. j. 2 As 55/2012 – 12; veškerá citovaná judikatura dostupná online na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud vzal tedy v potaz, že přiznané osvobození se zakládalo na poměrech stěžovatele ke dni 16. 11. 2012, kdy byl formulář o osobních, majetkových a výdělkových poměrech vyplněn. Protože od osvobození, zakládajícím se mimo jiné na faktu, že stěžovatel byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, uplynula pokračování 1 As 92/2014 notná doba, Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 18. 7. 2014 stěžovateli opět zaslal tento formulář a vyzval ho, aby ve lhůtě jednoho týdne uvedl své aktuální majetkové poměry. Tato výzva byla zaslána na adresu uvedenou stěžovatelem v kasační stížnosti, která odpovídá adrese uvedené v záhlaví tohoto usnesení.

4. Ačkoli dne 21. 7. 2014 byla výzva stěžovateli vhozením do schránky doručena, stěžovatel na ni nereagoval, a proto mu soud podle ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s. usnesením ze dne 8. 8. 2014, č. j. 1 As 92/2014 – 14, osvobození odňal a vyzval ho k zaplacení soudního poplatku 5.000 Kč ve lhůtě jednoho týdne od doručení usnesení.

5. Stěžovatel ani na tuto výzvu ve lhůtě nereagoval. Dne 2. 9. 2014, tedy více než měsíc po uplynutí původní lhůty, byl soudu doručen „návrh na prominutí zmeškané lhůty“, „návrh v žádosti soudu na poskytnutí nové náhradní lhůty k úhradě soudního poplatku za podání kasační stížnosti“, „žádost o osvobození od soudních poplatků“, „námitka podjatosti předsedkyně senátu JUDr. Marie Žiškové a asistenta soudce Mgr. Kadlece…“ a „návrh na zrušení vydaného usnesení z důvodu nesprávného doručování soudem žalobci“. Ve všech těchto písemnostech stěžovatel shodně konstatoval, že o výzvě s přiloženým formulářem o majetkových poměrech se nedozvěděl a že všechny podané návrhy doplní na výzvu soudu.

6. Dle § 40 odst. 5 s. ř. s. lze zmeškání lhůty na žádost prominout, s žádostí však musí být spojený zmeškaný úkon. Stěžovatel s ani jedním ze svých podání doručených soudu dne 2. 9. 2014 ke svým aktuálním poměrům nic nesdělil, k žádostem o prodloužení lhůty a námitkám podjatosti rovněž neuvedl, místo toho se u všech podání jen omezil na konstatování, že důvody doplní až na výzvu soudu. Soud již však stěžovatele dále nevyzýval, neboť mu nic nebránilo v tom, aby společně s podáními soudem požadovaný úkon spojil, nebo alespoň uvedl důvody, proč tak učinit nemůže. Z jednání stěžovatele je zřejmé, že svým účelem sleduje pouze vytváření nové korespondence a prodlužování soudního řízení.

7. O opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků soud rovněž nerozhodoval, neboť dle ustálené judikatury se o opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků v rámci jednoho řízení rozhoduje jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti (např. rozsudky NSS ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 – 65, a ze dne 12. 5. 2008, č. j. 3Ads 43/2007 – 150). Nejvyšší správní soud již jednou o osvobození od soudních poplatků v tomto řízení rozhodl, a to výše citovaným usnesením o odnětí osvobození od soudních poplatků. Toto usnesení bylo zdůvodněné neaktuálností stěžovatelem poskytnutých informací a následným nereagováním na výzvu soudu k doložení informací aktuálních. Nyní stěžovatel znovu podal žádost o osvobození od soudních poplatků, která však neobsahuje žádné odůvodnění a neuplatňuje tedy žádné nové skutečnosti, v jejichž světle by předchozí usnesení neobstálo. Soud by tedy o žádosti rozhodoval za totožné skutkové situace jako při předchozím usnesení týkajícím se osvobození stěžovatele od soudních poplatků. Za této situace soud není dle výše citované judikatury o žádosti povinen rozhodnut.

8. K námitce podjatosti soud rovněž nepřihlédl. Dle ustanovení § 8 odst. 5 s. ř. s. musí být námitka zdůvodněna a musí obsahovat konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. 1 As 92/2014 - 30 Dle stejného ustanovení námitka podjatosti musí být uplatněna do jednoho týdne ode dne, kdy se účastník o podjatosti dozvěděl, jinak se k ní nepřihlíží. V posuzovaném případě byla stěžovateli dne 21. 7. 2014 doručena informace o složení senátu a byla mu poskytnuta lhůta k uplatnění námitky podjatosti. Stěžovatel námitku podjatosti podal až přípisem ze dne 31. 8. 2014 a to bez uvedení konkrétních okolností zakládajících podjatost. V tomto ohledu tedy nelze určit počátek běhu lhůty k namítnutí podjatosti jinak, než okamžik zjištění složení rozhodujícího senátu. Námitka podjatosti tedy nejenže nesplňuje obligatorní požadavek uvedení jejich konkrétních důvodů, ale nadto je podána i opožděně, a jako k takové k ní soud dle citovaného ustanovení s. ř. s. nepřihlédl.

9. Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Výzva k zaplacení byla stěžovateli doručena dne 25. 8. 2014 (viz doručenka na č. l. 15). V daném případě lhůta k zaplacení soudního poplatku marně uplynula dnem 1. 9. 2014. Protože soudní poplatek nebyl do dnešního dne ani přes výzvu soudu zaplacen, soud řízení o kasační stížnosti podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. zastavil.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. září 2014 JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu