1 Azs 100/2008
č. j. 1 Azs 100/2008-38
V PLATNOSTI- MS Praha 2 Az 80/2007-15
- NSS 1 Azs 100/2008-38
Citované zákony (8)
Rubrum
1 Azs 100/2008 - 38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Bc. Radovana Havelce, Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: N. T., zastoupeného opatrovníkem: Organizace pro pomoc uprchlíkům, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2007, č. j. OAM-10- 638/LE-03-07-2007, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2008, č. j. 2 Az 80/2007 – 15, takto:
Výrok
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2008, č. j. 2 Az 80/2007 – 15, se z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění
Dne 6. 12. 2007 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Výše specifikovaným rozhodnutím ze dne 7. 12. 2007 žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o azylu“). Proti uvedenému rozhodnutí brojil žalobce žalobou podanou k Městskému soudu v Praze. Ten usnesením ze dne 6. 5. 2008 rozhodl o postoupení věci Krajskému soudu v Praze. Městský soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že dle § 7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který vydal rozhodnutí v posledním stupni, nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Za zvláštní zákon považoval v daném případě zákon o azylu, novelizovaný „zákonem č. 379/2007 Sb., s účinností od 5. 12. 2007“. Dle § 32 odst. 4 věta druhá tohoto 1 Azs 100/2008 - 39 zákona je k řízení o žalobě podané žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně v tranzitním prostoru mezinárodního letiště, místně příslušný Krajský soud v Praze. Přičemž žalobce byl v době podání žaloby 8. 12. 2007 umístěn v Přijímacím středisku mezinárodního letiště Praha 6 – Ruzyně. Dne 12. 7. 2008 městský soud dalším usnesením rozhodl o ustanovení opatrovníka žalobce pro toto řízení, kterým je Organizace pro pomoc uprchlíkům, protože se soudu nepodařilo ani ve spolupráci s dalšími orgány státní správy vypátrat místo současného pobytu žalobce. Uvedené usnesení o postoupení věci napadl včas podanou kasační stížností žalovaný (dále též „stěžovatel“). Soud dle něj hrubě porušil právní zásadu rozhodování podle platné a účinné právní normy. Novelizace zákona o azylu zákonem č. 379/2007 Sb. nenabyla účinnosti dne 5. 12. 2007, jak uvedl městský soud, ale až dne 21. 12. 2007, tedy dnem řádného vyhlášení. Dle čl. IV zákona č. 379/2007, označeného jako přechodné ustanovení, se řízení, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle zákona o azylu, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Uvedené přechodné ustanovení ale soud nerespektoval a v rozporu s ním své usnesení opřel o aplikaci ustanovení nového, pro daný případ neúčinného, znění § 32 odst. 4 zákona o azylu. Soud se tak dostal do rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, která s úpravou v přechodných ustanoveních spojuje řešení kolize mezi starou a novou právní úpravou – viz rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2007, č. j. 1 Azs 55/2006 - 60 (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na stránkách www.nssoud.cz). Soud měl podle názoru stěžovatele postupovat podle zákona o azylu ve znění účinném přede dnem 21. 12. 2007, kdy místní příslušnost soudu byla tímto speciálním zákonem ve vztahu k s. ř. s. určena následovně: k řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany v den podání žaloby hlášen k pobytu. Jelikož se žalobce dle evidence OAMP v den podání žaloby (tj. dne 18. 12. 2007) nacházel v přijímacím středisku pro žadatele o azyl tranzitního prostoru mezinárodního letiště Praha-Ruzyně, pak je místní příslušnost Městského soudu v Praze nezpochybnitelná. Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS. Zde Nejvyšší správní soud shromáždil výčet typových případů, v nichž se může jednat o přijatelnou kasační stížnost. Jako jeden možný případ uvedl rovněž situaci, kdy je v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení takového druhu se pak může jednat například tehdy, pokud krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Ve svém rozsudku ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že i v případě, kdy je stěžovatelem Ministerstvo vnitra, lze považovat kasační stížnost za přijatelnou, pokud by bylo shledáno zásadní pochybení krajského soudu při výkladu hmotného nebo procesního práva, případně pokud by krajský soud 1 Azs 100/2008 - 40 nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu. Přijatelnost by byla konstatována bez ohledu na to, že by takovým pochybením krajský soud zásadně nemohl zasáhnout do hmotně-právního postavení stěžovatele (Ministerstva vnitra). V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud shledal uvedené pochybení v postupu městského soudu, který při svém rozhodování o postoupení věci aplikoval § 32 odst. 4 zákona o azylu ve znění zákona č. 379/2007 Sb.; ten však na danou věc nedopadal. Kasační stížnost je důvodná. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s argumentací stěžovatele. Městský soud skutečně pochybil, jestliže považoval 5. 12. 2007 za den, kterým nabývá účinnosti zákon č. 379/2007 Sb. Jedná se totiž o den přijetí uvedeného zákona, který byl vyhlášen a nabyl účinnosti až 21. 12. 2007. V den podání žaloby (18. 12. 2007, nikoli 8. 12. 2007, jak chybně uvádí městský soud) tedy ještě ustanovení daného zákona nenabyla účinnosti a je proto nutno aplikovat jeho čl. IV a dokončit posuzované řízení podle zákona o azylu ve znění účinném do 20. 12. 2007. Podle jeho § 32 odst. 4 byl místně příslušným soudem k řízení o žalobě krajský soud, v jehož obvodu byl žadatel o udělení mezinárodní ochrany v den podání žaloby hlášen k pobytu. Jak Nejvyšší správní soud zjistil ze soudního spisu, žalobce byl v daný den hlášen k pobytu v Přijímacím středisku Praha – Ruzyně, které se nachází v městské části Praha 6. Žalobce byl tedy hlášen k pobytu, s ohledem na Přílohy 2 a 4 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, v obvodu Městského soudu v Praze. Městský soud tudíž neměl žádný důvod postupovat věc Krajskému soudu v Praze. S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil pro nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto řízení je městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven v odůvodnění tohoto rozsudku. V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. ledna 2009 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu 1 Azs 100/2008 - 41
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.