1 Azs 100/2016

Rubrum

1 Azs 100/2016 - 32 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: G. B., zastoupené Mgr. Ing. Vlastimilem Mlčochem, advokátem se sídlem Jugoslávských partyzánů 1603/23, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2015, č. j. OAM-340/ZA-ZA14-ZA02-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, č. j. 1 Az 35/2015 - 57, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. V záhlaví specifikovaným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

2. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala žalobu u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Namítala, že české úřady naprosto nesprávně vyhodnocují události probíhající na Ukrajině a zejména pak v Zakarpatské oblasti, kde je vážnost situace bagatelizována s odůvodněním, že se jedná o excesy kriminálních živlů. Žalobkyně měla za to, že její návrat do vlasti by ji ohrozil na životě.

3. Městský soud žalobu zamítl. Žalobkyně neuváděla žádné skutečnosti, pro které by jí žalovaný mohl udělit azyl podle § 12 písm. a) či b) zákona o azylu. Městský soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že informace poskytnuté žalobkyní během správního řízení, působí nevěrohodně. Žalobkyně nebyla schopna konkretizovat, s jakými osobami měla vlastně potíže, co po ní tyto osoby požadovaly a z čeho pramení její obavy. Městský soud odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se pronásledování soukromými subjekty, podle níž nelze problémy se soukromými osobami v domovském státě bez dalšího považovat za důvody pro udělení azylu. Městský soud se ztotožnil též se závěry žalovaného ohledně možných problémů z důvodu náboženského vyznání. Z informačních zdrojů, které jsou obsahem správního spisu, neplyne, že by na západě Ukrajiny docházelo k náboženským konfliktům.

4. Městský soud neshledal ani důvody pro poskytnutí azylu podle § 13 (sloučení rodiny) ani podle § 14 (humanitární azyl) zákona o azylu. Co se týče doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, žalobkyni dle soudu vážná újma na Ukrajině nehrozí, a proto nesplňuje důvody pro její poskytnutí.

5. V zemi původu žalobkyně neprobíhá takový ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu k žalobkyni za vážnou újmu podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Zhoršená bezpečnostní situace je místně omezena na části Luhanské a Doněcké oblasti, které se nacházejí na východě země při hranicích s Ruskou federací. Žalobkyně pochází ze západní části země z Lvovské oblasti, ve které se bezpečnostní situace nezměnila.

6. Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) napadá rozsudek městského soudu kasační stížností. Namítá, že městský soud nesprávně a nepřezkoumatelně posoudil skutečnost, že stěžovatelka byla pronásledována z důvodu náboženského přesvědčení a že je v přímém ohrožení života ze strany bývalých příslušníků jednotek Berkut. Materiály, které používají orgány veřejné správy k situaci na Ukrajině, jsou neaktuální a nereflektují pravdivý obraz situace na území Ukrajiny. K otázce nebezpečí při návratu stěžovatelka uvedla, že jí hrozí nebezpečí od přátel nevlastního syna, který byl příslušníkem speciálních jednotek policie Berkut. Situace v oblasti vnitřní bezpečnosti na Ukrajině se postupem času vůbec nezlepšuje, naopak dochází k jejímu podstatnému zhoršování. Žalovaný dle stěžovatelky nebral v potaz skutečnou situaci na Ukrajině.

7. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti (doručeném soudu po uplynutí soudem stanovené lhůty) navrhl její odmítnutí pro nepřijatelnost, případně zamítnutí.

8. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto se podle § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatelky. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

9. Stěžovatelka výslovně neuvádí, v čem okolnosti jejího případu naplňují tato kritéria přijatelnosti. Nejvyšší správní soud podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatelky ve výše uvedeném smyslu nezjistil, kasační stížnost je proto nepřijatelná. pokračování 1 Azs 100/2016 - 33

10. Svou žádost o udělení mezinárodní ochrany stěžovatelka zdůvodňuje v zásadě tím, že byla pronásledována v místě svého bydliště „kriminálníky“ z důvodu náboženského přesvědčení, či kvůli členství jejího nevlastního syna ve speciálních jednotkách Berkut, tedy z důvodů, na které pamatuje § 12 písm. b) zákona o azylu. V průběhu řízení však nevyplynulo najevo nic, co by mohlo svědčit o jejím odůvodněném strachu z pronásledování podle tohoto ustanovení. Z materiálů obsažených ve správním spisu vyplývá, že v oblasti, kde se stěžovatelka před svým odchodem zdržovala, nedochází k žádným náboženským konfliktům, ani k útokům na jednotlivé věřící. Stěžovatelka v kasační stížnosti předestírá obecné geopolitické teze, které ovšem nemají jakoukoli azylově relevantní souvislost pro případ stěžovatelky. Nejvyšší správní soud se v tomto ohledu shoduje s městským soudem, že v případě stěžovatelky nebyly dány důvody pro udělení azylu na základě § 12 písm. b) zákona o azylu.

11. Městský soud se též řádně zabýval hodnocením skutkové situace stěžovatelky a jejím posouzením z hlediska dalších jednotlivých typů mezinárodní ochrany. Stěžovatelka v žádné fázi řízení neuvedla žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno učinit závěr, že ve své vlasti vyvíjela činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod a že by byla proto v zemi původu pronásledována ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Rovněž neuvedla nic, co by mohlo být důvodem pro udělení humanitárního azylu podle § 14 tohoto zákona. Soud pečlivě vyhodnotil i to, zda nejsou v případě stěžovatele důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a a §14b zákona o azylu. Nejvyšší správní soud proto neshledal zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Rovněž otázkou povahy konfliktu na Ukrajině a jeho možnými dopady na situaci žadatelů o mezinárodní ochranu se Nejvyšší správní soud vyjádřil opakovaně ve své judikatuře (např. v usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17) a na těchto závěrech soud setrvává i dnes, kdy se stav ozbrojeného konfliktu na Ukrajině spíše uklidňuje, než že by docházelo k jeho eskalaci. Nadto je nutno zdůraznit, že stěžovatelka před svým odchodem žila na západě Ukrajiny, tedy v oblasti vzdálené několik stovek kilometrů od Luhanské a Doněcké oblasti, ve které dochází k ozbrojenému konfliktu.

12. Ke stěžovatelkou vytýkané nedostatečnosti a neaktuálnosti podkladů, ze kterých žalovaný vycházel, soud poznamenává, že požadavky na informace o zemi původu vyjádřené v judikatuře Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 – 81, publ. pod č. 1825/2009 Sb. NSS) žalovaný respektoval. Stěžovatelka měla možnost předložit v úplnosti důvody své žádosti v rámci své výpovědi. Žalovaný pracoval s informacemi o zemi původu, které byly relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální ve vztahu ke stěžovatelkou uvedeným skutečnostem a ověřené z různých zdrojů. Svůj závěr o neexistenci důvodů pro udělení mezinárodní ochrany díky tomu odpovídajícím způsobem odůvodnil.

13. Rozsudek městského soudu také odpovídá požadavkům judikatury Nejvyššího správního soudu na jeho přezkoumatelnost (srov. např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75). Z rozsudku je zjevné, jak ve věci rozhodl, a své rozhodnutí opřel o dostatečně zjištěný skutkový základ. Vycházel ze správního spisu a informací v něm shromážděných, přičemž ani žalovanému nelze v tomto směru vytknout, že by skutkový základ věci zjistil nedostatečně.

14. Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a není tak důvod pro její přijetí k věcnému projednání. Soud proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 11. května 2016 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu