1 Azs 102/2025

Rubrum

1 Azs 102/2025 - 49 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila a soudkyň Lenky Kaniové a Evy Šonkové v právní věci žalobce: P. D. O., t. č. neznámého pobytu, zastoupen opatrovnicí Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2025, č. j. KRPA-340725-35/ČJ-2024-000022-ZZC, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2025, č. j. 2 A 20/2025 – 41, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Ustanovené opatrovnici, advokátce Mgr. Pavlíně Zámečníkové, s e n e p ř i z n á v á odměna za zastupování ani náhrada hotových výdajů.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný napadeným rozhodnutím prodloužil dobu zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění o 90 dnů [podle § 124 odst. 3 ve spojení s § 125 odst. 2 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“)].

2. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou, kterou městský soud zamítl. Dospěl k závěru, že žalovaný nevybočil při stanovení délky omezení osobní svobody žalobce ze zákonných mezí a prodloužení doby zajištění dostatečně odůvodnil. Délka trvání zajištění podle něj odpovídá individuálním okolnostem případu (body 34–36 napadeného 1 Azs 102/2025 rozsudku). Neshledal ani, že by napadené rozhodnutí bylo v rozporu s nejlepším zájmem jeho nezletilých dětí (bod 39 tamtéž).

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností a navrhl, aby jej Nejvyšší správní soud zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

4. Stěžovatel v kasační stížnosti obsáhle, avšak současně doslovně zopakoval část své žalobní argumentace. Namítl, že žalovaný překročil hranici maximální možné délky zajištění stanovenou na 180 dní; neuvedl, jaké konkrétní kroky během dalších 90 dnů je třeba učinit a jejich časovou náročnost.

5. Stěžovatel se také domnívá, že zajištění postrádá účel předpokládaný zákonem. Městský soud nezohlednil celkovou délku zajištění, právní i praktickou nerealizovatelnost vyhoštění a nepřihlédnul k podmínkám omezení osobní svobody, ani ke skutečnosti, že stěžovatel s žalovaným spolupracoval. Napadený rozsudek pak vykazuje známky zmatečnosti a nedostatečného individuálního posouzení.

6. Stěžovatel poukázal také na to, že jeho vztah s manželkou není pouze formální. Zajištění je proto také v rozporu s nejlepším zájmem jeho nezletilých dětí, neboť se nemůže podílet na jejich výchově a rodina prožívá psychické napětí. Žalovaný tak měl uplatnit alternativy k zajištění.

7. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

8. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je jako celek přípustná a byla podána v zákonné lhůtě. III.a Nepřípustnost části kasačních námitek

9. Kasační soud se nejdříve zabýval otázkou přípustnosti kasačních námitek. Podle § 104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), není kasační stížnost přípustná – mimo jiné – opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 [s. ř. s.].

10. Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.). Předmětem řízení o kasační stížnosti je proto rozhodnutí krajského soudu, což odpovídá i roli Nejvyššího správního soudu jako vrcholného soudního orgánu (čl. 92 Ústavy), který zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování soudů ve správním soudnictví (§ 12 odst. 1 a 2 s. ř. s.) (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 27. 2. 2024, č. j. 8 Azs 172/2020 - 66, bod 43). Aby byly kasační námitky způsobilé věcného projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu. Stěžovatel je povinen uvést konkrétní argumentaci 1 Azs 102/2025 - 50 pokračování zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí soudu (srov. např. rozsudky NSS ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 249/2016 - 38, bod 12; nebo ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012 - 351, bod 140). Pokud je kasační stížnost prostou kopií žaloby a nezpochybňuje tak rozhodnutí krajského soudu, ale pouze správní rozhodnutí, jde o nepřípustnou kasační stížnost (usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019 - 63, č. 4051/2020 Sb. NSS, bod 11). Odmítnutí takové kasační stížnosti je ústavně konformní (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. II. ÚS 1852/22, nebo ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. II. ÚS 2349/23). Stejné platí i pro jednotlivé kasační námitky (rozsudky NSS ze dne 16. 5. 2024, č. j. 3 Afs 40/2023 - 44, bod 31; ze dne 3. 6. 2024, č. j. 5 Afs 76/2023 - 40, body 19 a 20; či ze dne 6. 6. 2024, č. j. 8 Afs 204/2023 - 75, body 62 a 63).

11. V projednávané věci je většina kasační stížnosti (viz námitky uvedené v bodě 4 tohoto usnesení) doslovnou kopií žaloby. Stěžovatel sice úvodem formálně vymezil kasační důvody odkazem na ustanovení s. ř. s. a na některých místech doplnil slova „krajský soud“ nebo zaměnil „stěžovatel“ za „žalobce“, či „napadený rozsudek“ za „napadené rozhodnutí“ a upravil petit. Na některých místech je text takto doplněn tak, že věta nedává smysl. Stěžovatel však nijak nebrojil proti závěrům městského soudu a nereagoval na argumentaci obsaženou v napadeném rozsudku, ale brojil pouze proti rozhodovacím důvodům a postupu žalovaného. Kasační námitky uvedené v bodě 4 tohoto usnesení tak jsou podle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné. III.b Nepřijatelnost zbývající části námitek

12. V projednávané věci rozhodoval před městským soudem specializovaný samosoudce. V souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nutné posoudit, zda kasační stížnost (zde přípustná část jejích námitek) svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.

13. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS., v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Ve věci stěžovatele však tyto podmínky naplněny nejsou.

14. Pokud jde o námitku nepřezkoumatelnosti, splňuje napadený rozsudek požadavky kladené judikaturou Nejvyššího správního soudu na přezkoumatelnost soudních rozhodnutí (viz např. rozsudky NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS, či ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017 - 38). Z jeho odůvodnění je plně seznatelné, jaké důvody městský soud vedly k výroku o zamítnutí žaloby, přičemž všechny nosné námitky stěžovatele soud vypořádal, vždy alespoň implicitně (srov. např. rozsudek NSS z 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014 - 78, bod 23). Městský soud zohlednil jak délku zajištění stěžovatele (body 1 Azs 102/2025 32–36 napadeného rozsudku) i tvrzenou nerealizovatelnost vyhoštění (bod 40 tamtéž). Přihlédnul k podmínkám omezení osobní svobody stanovených Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod i ke skutečnosti, že stěžovatel s žalovaným spolupracoval. Nejvyšší správní soud neshledal, že by napadený rozsudek byl zmatečný, ani že by jeho odůvodnění nebylo ve vztahu k stěžovateli dostatečně individualizované.

15. Stěžovatel dále namítl, že jeho zajištění je v rozporu s nejlepším zájmem jeho nezletilých dětí, neboť je od nich odloučen. Městský soud se touto námitkou zabýval a poukázal na to, že ze správního spisu vyplývá, že mezi stěžovatelem a jeho dětmi neexistují žádné reálné rodinné vazby (viz bod 39 napadeného rozsudku). Stěžovatel není biologickým otcem nezletilých dětí a nebydlí s nimi. K totožnému závěru dospěly správní soudy ve věci stěžovatele již při přezkumu rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu a o neudělení mezinárodní ochrany (viz rozsudek NSS ze dne 19. 2. 2019, č. j. 8 Azs 369/2018 - 40, bod 2; a usnesení NSS ze dne 11. 5. 2023, č. j. 4 Azs 136/2023 - 28, body 9 a 13).

16. Nejlepším zájmem dítěte se Nejvyšší správní soud zabýval například v rozsudku ze dne 14. 2. 2020, č. j. 5 Azs 383/2019 - 40, body 36-47, kde podrobně popsal, jaké nároky jsou kladeny na odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k jejich dopadu na nezletilé děti. Nejvyšší správní soud také opakovaně připomíná, že jiný konkurující zájem může nakonec nad nejlepším zájmem dítěte převážit. Například v rozsudku ze dne 29. 5. 2020, č. j. 5 Azs 220/2019 - 33, uvedl, že „nelze dospět bez dalšího závěru, že dopady rozhodnutí [v tam řešeném případě dokonce rozhodnutí o správním vyhoštění] budou nepřiměřené jen proto, že stěžovatel je otcem dvou nezletilých dcer“ (bod 29 citovaného rozsudku). Městský soud požadavky kladené judikaturou i v této části naplnil.

17. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že se městský soud nijak neodchýlil od judikatury kasačního soudu a nedopustil se ani hrubého pochybení při výkladu hmotného či procesního práva. Kasační stížnost proto soud odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a s. ř. s.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Soud o nákladech nerozhodoval podle § 60 odst. 3 s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

19. Usnesením ze dne 24. 6. 2025, č. j. 1 Azs 102/2025 - 45, ustanovil Nejvyšší správní soud stěžovateli opatrovnici. Jelikož je ustanovenou opatrovnicí advokátka, náleží jí odměna za zastupování stěžovatele a náhrada hotových výdajů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Jelikož však opatrovnice neprovedla v kasačním řízení žádný úkon, soud jí odměnu ani náhradu hotových výdajů nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. 1 Azs 102/2025 - 51 pokračování V Brně dne 16. července 2025 Ivo Pospíšil předseda senátu