1 Azs 143/2025

Rubrum

1 Azs 143/2025 - 30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: T. K., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 7. 2025, č. j. 30 A 11/2025-68, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaný n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V projednávané věci se Nejvyšší správní soud opětovně zabýval sekundárním pohybem osob v případě žádostí o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany [§ 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace].

2. Žalobkyně v důsledku invaze ruských vojsk na Ukrajinu uprchla do Francie, kde také získala dočasnou ochranu. Po uplynutí platnosti oprávnění k pobytu dne 19. 12. 2024 požádala dne 14. 2. 2025 o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany v České republice, kam se již dříve přestěhovala za nejbližší rodinou. Tuto žádost žalovaný považoval za nepřijatelnou, jelikož žalobkyně již dříve získala dočasnou ochranu v jiném členském státě. Krajský soud, v návaznosti na ustálenou judikaturu kasačního soudu, shledal postup 1 Azs 143/2025 žalovaného nezákonným a přikázal mu obnovit stav před tím, než vrátil žádost jako nepřijatelnou (body 64 až 68 napadeného rozsudku).

II. Obsah kasační stížnosti

3. Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Navzdory existující judikatuře kasačního soudu má za to, že z unijního práva nelze dovodit možnost sekundárního pohybu osob s dočasnou ochranou, a to ani z čl. 11 směrnice 2001/55/ES. Možnost přestěhovat se mezi členskými státy je omezena pouze na občany členských států. Dále poukázal na důsledky plynoucí z (nového) prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460, a také na to, že prováděcí rozhodnutí Rady nemůže měnit obsah směrnice 2001/55/ES.

4. Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

5. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek krajského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Kasační stížnost není důvodná.

6. Kasační soud se obdobnými případy již opakovaně zabýval. Dospěl přitom k tomu, že z unijního práva plyne právo na sekundární pohyb osob s dočasnou ochranou. Jejich žádosti o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany tak nemohou být nepřijatelné (rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024 - 42, č. 4682/2025 Sb. NSS, bod 70; či nověji ze dne 29. 8. 2025, č. j. 3 Azs 285/2024 - 47, bod 23). Na tomto závěru pak nic nezměnilo ani přijetí (nového) prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460, jelikož to nijak normativně nezměnilo obsah dočasné ochrany a o obratu nesvědčí ani znění preambule (rozsudek NSS ze dne 11. 9. 2025, č. j. 1 Azs 126/2025 - 28, body 11 až 15). Konečně důvodná není ani námitka, že „přestěhování se“ v rámci EU nepatří mezi standardní práva přiznaná příslušníkům ze třetích zemí, neboť toto právo náleží pouze občanům EU. Přirozeně platí, že osoby s dočasnou ochranou nelze srovnávat s občany EU, jimž podle čl. 20 Smlouvy o fungování EU náleží řada specifických práv, včetně svobody pohybu a pobytu. Ani to však nijak nevylučuje dosavadní výklad prováděcích rozhodnutí Rady ze strany kasačního soudu a závěry o tzv. sekundárním pohybu držitelů dočasné ochrany.

7. Výše uvedené závěry – přijímané napříč Nejvyšším správním soudem – jsou pro žalovaného obecně závazné a jejich nerespektování vede ke svévolnému postupu stěžovatele v rozporu se základními principy veřejné správy a právního státu (rozsudek NSS ze dne 17. 7. 2025, č. j. 1 Azs 111/2025 - 34, body 12 až 21). Nepromítnutí této judikatury do správní praxe je systémovým nedostatkem na straně stěžovatele (rozsudek NSS ze dne 11. 9. 2025, č. j. 1 Azs 126/2025 - 28, body 16 a 17). 1 Azs 143/2025 - 31 pokračování

8. Krajský soud rozhodl zcela v souladu s uvedeným právním názorem kasačního soudu (bod 64 napadeného rozsudku). Totožné námitky stěžovatele jako v projednávané věci, směřující proti současné rozhodovací praxi správních soudů, posoudil již dříve Nejvyšší správní soud jako nedůvodné (rozsudek NSS č. j. 1 Azs 126/2025 - 28, body 8 až 15). Nyní neshledal důvod se od těchto dřívějších závěrů odchýlit, pročež na ně pouze odkazuje.

IV. Závěr a náklady řízení

9. Kasační soud uzavírá, že stěžovatel nezákonně nepřijal žádost žalobkyně o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany. Závěry krajského soudu v napadeném rozsudku zcela odpovídají obsáhlé a jednotné judikatuře Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost proto jako nedůvodnou zamítl (§ 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s.).

10. Žalobkyně sice měla ve věci plný úspěch, pročež má vůči stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení, nicméně žádné nevynaložila. Kasační soud ji proto náhradu nákladů nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 18. září 2025 Ivo Pospíšil předseda senátu