1 Azs 144/2024

Rubrum

1 Azs 144/2024 - 35 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobce: J. N., zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2023, č. j. OAM-47/ZA-ZA11-VL13-2023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2024, č. j. 22 Az 1/2024 - 35, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalovaný napadeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Měl za to, že příběh žalobce nesvědčí o tom, že by existovaly důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Jako azylový důvod uváděl žalobce perzekuci a výhrůžky z důvodu odpadlictví od islámu, neboť konvertoval k evangelickému křesťanství.

2. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. Podrobně rozebral důvody žádosti o azyl, které žalobce uváděl v průběhu správního řízení, i skutková zjištění o zemi původu vyplývající ze spisu, a dospěl k závěru, že žalovaný věc posoudil správně. Již v roce 2016 správní soudy dospěly k závěru, že Uzbekistán podle relevantních zpráv netrestá konverzi od jednoho náboženství k druhému, ani netoleruje „společenské“ trestání původní náboženskou komunitou, obzvláště pokud jde o konverzi od islámu, vůči němuž stát zaujímá restriktivní přístup. Konverze od islámu ke křesťanství obecně důvodem pronásledování není. Veškeré kontakty státních orgánů v souvislosti s náboženským přesvědčením žalobce navíc proběhly v roce 2013, tj. před více než deseti lety, a před tím, než došlo k uvolnění v roce 2016. Nedůvodná je pak námitka, že se měl žalovaný nejdříve zabývat tím, zda je žalobce skutečně křesťanem; žalovaný totiž tuto skutečnost nikterak nezpochybňoval a nebylo důvodu, aby se touto otázkou blíže zabýval. 1 Azs 144/2024

3. Pokud jde o námitku složitého vycestování ze země původu, soud uvedl, že žalobce v minulosti opakovaně cestoval mezi Uzbekistánem a Ukrajinou, kde dlouhodobě pobýval, a uzbecké orgány mu nikdy nekladly překážky. Nyní hodnověrně nevysvětlil, proč sám údajně na radu známých zvolil komplikovanou cestu přes neoficiální přechod do Tádžikistánu.

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

5. Stěžovatel tvrdí, že i když je Uzbekistán sekulární, většina společnosti je ortodoxně smýšlející a netoleruje odpadlictví od islámu. Stěžovatel pak popsal pronásledování ze strany uzbecké tajné služby, tj. opakované návštěvy jejími příslušníky a vyhrožování uvězněním. Popsal i složitou cestu při překračování státních hranic několika států. Napadené rozhodnutí se nedostatečně zabývá otázkou ochrany orgány domovského státu v případě pronásledování ze strany společnosti.

6. Žalovaný měl nejdříve vypořádat, zda stěžovatel skutečně konvertoval ke křesťanství, a následně otázku jeho možného pronásledování a postavení v zemi původu, zejména pak postavení odpadlíků islámu, jimž podle islámské tradice hrozí trest smrti. Soud i žalovaný nedostatečně reagují na uplatněnou argumentaci a neopírají se o konkrétní podklady.

7. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

8. Důvody pro podání kasační stížnosti taxativně vymezuje § 103 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel ve svém podání sice formálně uvedl důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d), kasační argumentace ale tímto směrem vůbec nesměřuje. Stěžovatel nijak nebrojí proti závěrům krajského soudu a nereaguje na argumentaci obsaženou v napadeném rozsudku. Naopak pouze (a doslovně) opakuje argumentaci uvedenou v žalobě, která však míří proti rozhodovacím důvodům žalovaného a jeho postupu. Jinak řečeno, stěžovatel v kasační stížnosti nijak nereflektuje to, jakým způsobem na jeho žalobní argumentaci reagoval krajský soud.

9. Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.). Předmětem řízení o kasační stížnosti je proto rozhodnutí krajského soudu, což odpovídá i roli Nejvyššího správního soudu jako vrcholného soudního orgánu (čl. 92 Ústavy), který zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování soudů ve správním soudnictví (§ 12 odst. 1 a 2 s. ř. s.) (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 27. 2. 2024, č. j. 8 Azs 172/2020 - 66). Aby byly kasační námitky způsobilé věcného projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu. Stěžovatel je povinen uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí soudu (srov. např. rozsudky ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 249/2016 - 38, nebo ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012 - 351). Z těchto důvodů 1 Azs 144/2024 - 36 pokračování tedy i kasační námitky, které v podstatě jen opakují žalobní tvrzení a alespoň v minimální míře nereagují na argumentaci krajského soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. IV. ÚS 623/23), nepředstavují důvody podle § 103 s. ř. s., a jsou proto nepřípustné ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. Tento závěr aprobuje také Ústavní soud (např. v usnesení ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. II. ÚS 1852/22, nebo ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. II. ÚS 2349/23).

10. Smyslem kasačního řízení je přednést, pokud možno, kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Tato polemika může být méně nebo více zdařilá; vždy však musí být z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, zdůraznit přiléhavou judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty žalobní argumenty, které stěžovatel pokládá za nejpádnější. Z nynější kasační stížnosti to ale poznat nelze. Ta se prakticky doslovně shoduje s obsahem žaloby, stěžovatel pouze za slova „správního orgánu“ doplnil: „a následně soudu“; „žalobce“ změnil na „stěžovatel“; přehodil některé věty; jednu přeformuloval tak, že napsal totéž jinými slovy; a doplnil jednu větu, ve které pouze jinými slovy shrnul argumentaci obsaženou v žalobě, kterou do kasační stížnosti nepřevzal doslovně. Na vypořádání týchž námitek krajským soudem nijak nereaguje.

11. Pokud jde o námitku, podle které se napadené rozhodnutí nedostatečně zabývá otázkou ochrany orgány domovského státu v případě pronásledování ze strany společnosti, jde o námitku, kterou stěžovatel v žalobě vůbec neuplatnil, a je proto rovněž nepřípustná.

12. Z výše uvedeného vyplývá, že kasační stížnost je dle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná, neboť se opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

13. Nejvyšší správní soud výrokem I. tohoto usnesení kasační stížnost odmítl [§ 104 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].

14. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. září 2024 Ivo Pospíšil předseda senátu