1 Azs 153/2024

Rubrum

1 Azs 153/2024 - 32 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila a soudkyň Lenky Kaniové a Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: S. K., zastoupen Mgr. Václavem Klepšem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 50, Sušice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2023, č. j.: OAM-535/ZA-ZA12-HA10-2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2024, č. j. 21 Az 4/2024 – 34, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný napadeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce pochází z Indie, vyznává hinduismus a nebyl členem žádné politické strany. Jeho azylový příběh, který byl postaven na výhrůžkách a napadání strýcem kvůli sporu o pozemek a na incidentu s náboženským hnutím Nihang, dle žalovaného nenaplňuje žádnou z podmínek pro udělení mezinárodní ochrany.

2. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu, kterou městský soud zamítl. Žalobcova tvrzení ohledně hrozby ze strany hnutí Nihang i některé skutečnosti týkající sporu se strýcem označil za nevěrohodná. O obavách z hnutí se totiž při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu vůbec nezmínil a tvrzení stran jeho strýce obsahovaly rozpory. Městský soud se i tak ztotožnil s věcným posouzením žádosti žalovaným. Jednání, ze kterého má žalobce obavu, není motivováno žádným z azylově relevantních důvodů, jedná se o výhradně individuální rodinný spor. Chování členů Nihang pak vyplývalo z jejich podezření, že se měl žalobce podílet na krádeži náboženské (sikhské) knihy. Šlo tedy o jednání soukromých aktérů motivované individuálním skutkem žalobce, nikoliv jeho příslušností ke konkrétní náboženské skupině. 1 Azs 153/2024

3. Podle městského soudu pak žalobce nenaplnil ani důvody doplňkové ochrany, neboť bylo zcela legitimní po něm požadovat, aby se alespoň pokusil o získání vnitrostátní ochrany. Jestliže měl žalobce negativní zkušenosti s příslušníky policie v místě svého bydliště, mohl se obrátit na nadřízené složky. To však v zemi původu neučinil. Krajský soud pak z důvodu nadbytečnosti neprovedl důkaz zprávou Freedom House, neboť i určité potíže policejních orgánů ve státě původu ještě nezakládají nemožnost poskytnout žalobci ochranu.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Přijatelnost kasační stížnosti spatřuje v opomenutí městského soudu vypořádat se s žalobní argumentací stěžovatele vyvracející tvrzené rozpory v jeho výpovědích. Městský soud podle něj mylně posoudil skutkový stav a nesprávně interpretoval stěžovatelova tvrzení. Toto pochybení zapříčinilo zkreslení skutkového stavu, a bylo tedy pravděpodobně důvodem pro negativní rozhodnutí soudu o žalobě.

5. Stěžovatel předně zpochybnil závěry městského soudu o nedůvěryhodnosti svých tvrzení. Skutečnosti týkající se hnutí Nihang v azylové žádosti neuvedl, neboť jej správní orgán vyzval k tomu, aby své důvody uvedl pouze stručně a rozvinul je až při pohovoru. Stěžovatel tvrdí, že městský soud nesprávně interpretoval jeho tvrzení o vyhrožování ze strany členů hnutí a o předmětu sporu o pozemek, jeho obavy ze strýcových výhrůžek a také jeho očekávání ohledně důsledků rozhodnutí přestupkové komise. Vysvětluje, proč nejsou jím uvedené skutečnosti v rozporu.

6. Stěžovatel nesouhlasí ani s tím, že se měl obrátit na policejní orgány v Indii. Obával se tak učinit, neboť mu policisté vyhrožovali uvězněním za falešné obvinění. Městskému soudu přitom předložil zprávu organizace Freedom House, z níž vyplývají překážky při snaze o dosažení spravedlnosti, kterou ovšem městský soud odmítl provést jako důkaz.

7. Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s napadeným rozsudkem a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které považuje za správné.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

8. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS., v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo 1 Azs 153/2024 - 33 pokračování v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Ve věci stěžovatele však tyto podmínky naplněny nejsou.

9. Městský soud dospěl k závěru, že jednání jak strýce stěžovatele, tak členů hnutí Nihang, bylo motivováno výlučně individuálními spory mezi stěžovatelem a těmito osobami (bod 41 napadeného rozsudku). Vysvětlil však, že toto jednání nemá žádnou souvislost s azylově relevantními důvody pronásledování, jak jsou definovány v § 12 písm. b), resp. písm. a) zákona o azylu, tedy nejedná se o pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, tím méně pak o pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, a z tohoto důvodu tak nemohl být stěžovateli udělen azyl dle § 12 zákona o azylu (srov. např. usnesení NSS ze dne 20. 5. 2021, č. j. 5 Azs 377/2019 - 37, bod 22, nebo ze dne 25. 9. 2023, č. j. 5 Azs 99/2023 - 31, bod 13).

10. Požadavek městského soudu na hledání ochrany primárně ve státě původu je taktéž v souladu s judikaturou kasačního soudu, jejíž část městský soud cituje v bodě 45 napadeného rozsudku. Podle ní může pronásledování i vážná újma hrozit také ze strany soukromých osob, ale bude tomu tak v zásadě pouze za situace, že se postižená osoba obrátí s žádostí o pomoc nejprve na vnitrostátní orgány v zemi původu (není-li zjevné, že tyto orgány nejsou schopny či ochotny účinnou ochranu poskytnout), a ty neučiní přiměřené kroky k zabránění vážné újmy nebo pronásledování (srov. např. rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2008 - 57, usnesení NSS ze dne 21. 10. 2009, č. j. 5 Azs 44/2009 - 73). Z judikatury Nejvyššího správního soudu taktéž vyplývá, že subjektivní nedůvěra vůči vnitrostátním orgánům neodůvodňuje rezignaci na využití ochrany státu (viz např. usnesení NSS ze dne 25. 7. 2013, č. j. 5 Azs 11/2012 - 23). To nelze po stěžovateli žádat pouze tehdy, pokud informace o zemi původu ukazují opodstatněnost takové nedůvěry (viz rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, publ. pod č. 1749/2009 Sb. NSS).

11. Nehledě na to, zda jsou skutečnosti tvrzené stěžovatelem věrohodné či nikoli, dospěl městský soud k závěru, že nejsou s to naplnit kterýkoli z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. Tyto závěry přitom kasační soud shledal v souladu se svou ustálenou judikaturou a nevidí důvod se od ní v této konkrétní věci jakkoliv odchýlit.

12. Napadené rozhodnutí i napadený rozsudek také splňují požadavky kladené judikaturou Nejvyššího správního soudu na přezkoumatelnost správních i soudních rozhodnutí (viz např. rozsudky NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS, či ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017 - 38).

13. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že kasační stížnost nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Městský soud respektoval dosavadní judikaturu kasačního soudu a nedopustil se ani zásadního pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Kasační stížnost proto soud odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a s. ř. s.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS a obdobně usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu 1 Azs 153/2024 nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. října 2024 Ivo Pospíšil předseda senátu