1 Azs 153/2025

Rubrum

1 Azs 153/2025 - 52 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: L. H. M. zastoupena Mgr. Bc. Milanem Janákem, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1844/28, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2025, č. j. OAM-333/BE-BE01-VL15-PZ-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2025, č. j. 47 A 2/2025 - 21, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Bc. Milanu Janákovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 12 269 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný rozhodl dne 20. 3. 2025 o zajištění žalobkyně v zařízení pro zajištění cizinců, jelikož shledal oprávněné důvody se domnívat, že žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, a žalobkyně se nacházela v zařízení pro zajištění cizinců [§ 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu]. Dobu trvání zajištění stanovil do 6. 7. 2025. Důvody pro ponechání žalobkyně v zařízení přetrvávaly i nadále, proto žalovaný prodloužil napadeným rozhodnutím dobu jejího zajištění do 8. 9. 2025 (§ 46a odst. 5 zákona o azylu). 1 Azs 153/2025

2. Krajský soud žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl. Shledal, že nemá důvod se odchýlit od svého předchozího rozhodnutí (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2025, č. j. 48 A 2/2025 - 28), kterým zamítl žalobu žalobkyně proti prvotnímu rozhodnutí o jejím zajištění. Krajský soud považoval i nadále za zřejmé, že by propuštění žalobkyně ohrozilo uskutečnění správního vyhoštění. Uvedl, že účelové jednání žalobkyně, jímž se snažila vyhnout svému vyhoštění, spolu s jeho předchozím nerespektováním, je dostatečným důvodem pro to, aby žalovaný neuplatnil zvláštní opatření dle § 47 odst. 1 zákona o azylu. Délka prodloužení podle něj nebyla ani nepřiměřená, neboť žalovaný zohlednil konkrétní případ žalobkyně a současně dodržel maximální délku zajištění dle § 46a odst. 5 zákona o azylu. Dopadem napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně se žalovaný zabývat nemusel, neboť žalobkyně takovou námitku v řízení před správními orgány neuplatnila.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

3. Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak rozsudek, tak rozhodnutí žalovaného, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.

4. Stěžovatelka předně namítla, že krajský soud nedostatečně přezkoumal zákonnost pokračujícího zajištění. Krajský soud se neměl omezovat na přezkum v mezích uplatněných žalobních bodů, naopak měl přezkoumat naplnění všech podmínek zákonnosti zajištění, neboť jde o rozhodnutí, které ji omezuje na svobodě. Z tohoto důvodu považuje stěžovatelka napadený rozsudek za nepřezkoumatelný. Stěžovatelka dále vytkla krajskému soudu, že se nezabýval přiměřeností prodloužení doby trvání jejího zajištění a nehodnotil prodloužení zajištění individuálně a ke konkrétním okolnostem.

5. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že kasační stížnost považuje za nedůvodnou. Napadené rozhodnutí a rozsudek jsou v souladu s právními předpisy. Uvedl, že námitky stěžovatelky jsou totožné s námitkami uplatněnými v žalobě, které krajský soud již shledal nedůvodnými. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. S návrhem stěžovatelky na přiznání odkladného účinku rovněž nesouhlasil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

6. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě, proto je nutné se zabývat její přijatelností. Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Podstatný přesah má podobu rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS; či nověji ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 11). 1 Azs 153/2025 - 53 pokračování

7. Kasační soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že splňuje požadavky kladené judikaturou Nejvyššího správního soudu na přezkoumatelnost soudních rozhodnutí (viz např. rozsudky NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS, či ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017 - 38, body 15 a 16). Z jeho odůvodnění je plně seznatelné, jaké důvody krajský soud vedly k výroku o zamítnutí podané žaloby, přičemž všechny nosné námitky žalobkyně soud vypořádal, vždy alespoň implicitně (srov. např. rozsudek NSS z 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014 - 78, bod 23). Požadavkům judikatury dostál krajský soud také v případě vypořádání zákonnosti zajištění stěžovatelky (viz body 13–19 napadeného rozsudku).

8. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře potvrdil požadavky na rozsah soudního přezkumu rozhodnutí o zajištění vyplývajících z rozsudku velkého senátu Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid (Přezkum zajištění z moci úřední), C-704/20 a C-39/21, podle něhož „soudní orgán musí při přezkumu dodržení podmínek zákonnosti zajištění státního příslušníka třetí země, které vyplývají z unijního práva, na základě skutečností obsažených ve spise, se kterými byl seznámen a jak byly doplněny a objasněny během před ním probíhajícího kontradiktorního řízení, z moci úřední uplatnit případné nesplnění podmínky zákonnosti, kterého se dotyčná osoba nedovolávala“ (bod 94 citovaného rozsudku; viz také rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2023, č. j. 5 Azs 96/2021 - 39, č. 4456/2023 Sb. NSS, bod 43). Krajský soud se v napadeném rozsudku zabýval dodržením podmínek zákonnosti zajištění dle citovaného rozhodnutí Soudního dvora EU (bod 11 napadeného rozsudku), se zákonností zajištění se vypořádal mj. i odkazem na své dřívější rozhodnutí, v němž se zabýval totožnými námitkami stěžovatelky (rozsudek Krajského soudu v Praze, č. j. 48 A 2/2025 - 28). Pro úplnost lze uvést, že kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítl Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou usnesením ze dne 28. 8. 2025, č. j. 5 Azs 118/2025 - 37.

9. K přiměřenosti délky zajištění Nejvyšší správní soud již dříve dovodil, že i) účelem zajištění je zaručit dostupnost cizince pro případ, že by mezinárodní ochranu nezískal, a měl by tedy nuceně vycestovat; a že ii) nikdo nesmí být svévolně zbaven osobní svobody (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 2. 2025, č. j. 10 Azs 244/2024 - 31, bod 37). Současně je dle judikatury Nejvyššího správního soudu účel zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu z povahy věci provázán s délkou řízení o mezinárodní ochraně, a tudíž zpravidla „nelze osobu zajistit na dobu kratší, než je doba řízení o mezinárodní ochraně, přičemž opačný postup by vedl ke zmaření účelu institutu zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu“ (např. rozsudek NSS ze dne 23. 1. 2019, č. j. 1 Azs 363/2017 - 38, bod 41). Krajský soud při hodnocení této otázky postupoval v souladu s uvedenou judikaturou – zhodnotil účel zajištění stěžovatelky (bod 37 napadeného rozsudku) a provázání prodloužení doby zajištění na trvání řízení o žalobě proti rozhodnutí o zamítnutí udělení mezinárodní ochrany tak, aby nedošlo ke svévolnému zbavení osobní svobody stěžovatelky (bod 36 tamtéž).

10. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud postupoval v souladu s judikaturou kasačního soudu a nedopustil se ani zásadního pochybení. Kasační stížnost proto nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky a Nejvyšší správní soud ji odmítl jako nepřijatelnou (§ 104a s. ř. s.).

11. Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku, neboť přikročil rovnou k vlastnímu posouzení kasační stížnosti. 1 Azs 153/2025

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Soud o nákladech nerozhodoval podle § 60 odst. 3 s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS; či obdobně usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

13. Podle § 35 odst. 10 ve spojení s § 120 s. ř. s. hradí zástupci stěžovatele, který byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Zástupce stěžovatelky, advokát Mgr. Bc. Milan Janák, byl stěžovatelce ustanoven usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2025, č. j. 1 Azs 153/2025 - 24. Nejvyšší správní soud tak přiznal ustanovenému zástupci odměnu ve výši 2 x 4 620 Kč za dva úkony právní služby spočívající v první poradě s klientem, včetně převzetí a přípravy zastoupení, a v doplnění kasační stížnosti podle § 11 odst. 1 písm. b) a d) ve spojení s § 9 odst. 5 a § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), paušální náhradu hotových výdajů za tyto úkony ve výši 2 x 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a částku odpovídající 21% DPH, celkem tedy 12 269 Kč. Tato částka bude zástupci stěžovatelky vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. října 2025 Ivo Pospíšil předseda senátu