1 Azs 174/2005

Rubrum

č. j. 1 Azs 174/2005- 57 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: P. Q. B., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 7. 1. 2005, č. j. OAM-820/LE-PA01-PA01-2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2005, č. j. 56 Az 42/2005-29, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 7. 1. 2005 zamítl žalovaný žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce napadl toto rozhodnutí včasnou žalobou. Kromě obecného odkazu na četná ustanovení správního řádu a na § 12 zákona o azylu, která žalovaný podle něj porušil, uvedl, že pracovník žalovaného mu při pohovoru kladl pouze typové otázky a nezabýval se jeho individuální situací. Žalovaný měl v žalobcově případě vyslovit překážku vycestování: žalobce bude totiž po návratu do Vietnamu posuzován jako vlastizrádce, což by mu mohlo způsobit velké potíže. Pokud jde o skutkové důvody, odkázal žalobce na obsah správního spisu. Závěrem navrhl, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a jeho věc opětovně projednána. Krajský soud v Brně žalobu zamítl rozsudkem ze dne 8. 6. 2005; v řízení před žalovaným neshledal vady a přisvědčil žalovanému i v jeho hmotněprávním závěru. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) včas kasační stížnost. Citoval zde (opět jen zcela obecně) některá ustanovení správního řádu, která žalovaný podle jeho názoru porušil; konstatoval též, že žalovaný porušil § 12, § 14 a § 16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Krom toho žalovaný řádně neodůvodnil výrok podle § 14 zákona o azylu. Stěžovatel zdůraznil, že důvodem jeho žádosti o udělení azylu byla skutečnost, že ve Vietnamu nejsou dodržována lidská práva, což se jej výrazně dotýká; to však soud zcela pominul. Stěžovatel popírá, že by motivem jeho žádosti bylo hrozící vyhoštění: o možnosti požádat o azyl se dozvěděl právě až v průběhu řízení o vyhoštění. Proto navrhl, aby rozhodnutí Krajského soudu v Brně bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Závěrem stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti; tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou. č. j. 1 Azs 174/2005- 58 Kasační stížnost není přípustná. Co se týče poukazu na ustanovení správního řádu, která žalovaný údajně porušil, nelze jej považovat za řádně uplatněný důvod kasační stížnosti, jak jej vymezuje ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (§ 106 odst. 1 s. ř. s.) je i označení důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu – tzv. stížních bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž stěžovatel považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené v § 103 odst. 1 s. ř. s. jsou však jen obecnými kategoriemi, které musí stěžovatel v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před soudem, jakými blíže určenými vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávné posouzení právní otázky soudem apod. Pouhá paragrafová či slovní citace některého zákonného ustanovení - ve stěžovatelově případě ustanovení správního řádu – tak jako stížní bod neobstojí. Stěžovatel sice uvedl v kasační stížnosti ustanovení převážně totožná s těmi, která byla obsažena již v žalobě, ovšem nedoplnil je o žádné konkrétní námitky proti postupu správního orgánu. Takto nekvalifikované tvrzení není stížním bodem, jak jej má na mysli § 103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž tzv. jiným důvodem podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Opírá-li se kasační stížnost o takový důvod, je v této části nepřípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Další část kasační stížnosti směřuje do právního posouzení důvodů pro udělení azylu a okolností, které vedou k zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné. Stěžovatel zde namítá, že navzdory závěrům žalovaného i krajského soudu u něj není dán důvod k odmítnutí jeho žádosti jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 1 písm. k), protože o možnosti požádat o azyl se dozvěděl až v průběhu řízení o vyhoštění, a že splňuje podmínky ustanovení § 12 zákona o azylu, neboť byl ve Vietnamu osobně postižen nedodržováním lidských práv. Takový důvod však stěžovatel v žalobě neuplatnil. Již tehdy sice uvedl, že žalovaný porušil § 12 zákona o azylu; na tomto tvrzení však přestal a nepodpořil je žádnými skutkovými důvody (odkázal toliko na „obsah správního spisu“, což není řádným skutkovým tvrzením). Co se týče aplikace ustanovení § 16 odst. 1 písm. k), tu v žalobě nijak nezpochybnil, resp. vůbec se nezmínil o okolnostech řízení o vyhoštění a o svých motivech pro podání žádosti o udělení azylu. Ve své žalobě sice stěžovatel poukázal na „nedodržení základních lidských práv ve Vietnamu“, ovšem zjevně pouze v souvislosti s posouzením překážky vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu: nerespektováním lidských práv by totiž stěžovatel byl podle vlastních slov v žalobě postižen pouze v případě, že by se do Vietnamu vrátil a coby někdejší žadatel o azyl by byl považován za vlastizrádce. Tuto zmínku tedy nelze vztahovat též k důvodům pro udělení azylu: ty se totiž zpravidla váží k období odchodu ze země původu, nikoli k okamžiku návratu do ní. Krom toho je zmínka zcela obecná. Stížní body, v nichž stěžovatel namítá porušení § 12 a § 16 odst. 1 písm. k) a doplňuje i skutková tvrzení, jsou tedy založeny na důvodech nových, které stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem („uplatněním“ důvodu totiž není holá citace zákonného ustanovení), ač tak učinit mohl; takové důvody jsou přitom v kasačním řízení nepřípustné (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Totéž platí i o námitce nedostatečného odůvodnění závěru, že u stěžovatele nejsou dány důvody pro udělení humanitárního azylu: takovou námitku žaloba neobsahovala, a i v tomto bodě je tedy kasační stížnost nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. (ostatně je vhodné upozornit na to, že tato námitka je zcela nemístná, protože žalovaný o humanitárním azylu ve stěžovatelově případě vůbec nerozhodoval, a po právu). č. j. 1 Azs 174/2005- 59 Kasační stížnost je tak založena pouze na nových důvodech, které nebyly obsaženy v žalobě, a je proto nepřípustná. Nejvyšší správní soud se stížními námitkami z tohoto důvodu věcně nezabýval a kasační stížnost odmítl [§ 104 odst. 4 a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 18. října 2005 JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu