1 Azs 176/2020

Rubrum

1 Azs 176/2020 - 37 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: V. S., zastoupen JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem Šafaříkova 666/9, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 10. 6. 2019, č. j. OAM-97/ZA- ZA11-VL16-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2020, č. j. 41 Az 30/2019 – 26, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jiřímu Špeldovi, advokátu, se odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah kasační stížnosti

1. Žalovaný v záhlaví popsaným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).

2. Žalobce napadl uvedené rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji zamítl. Konstatoval, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by mu mohla hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti. Důvod pro udělení mezinárodní ochrany dle § 14a odst. 1 a 2 písm. a) zákona o azylu tak v posuzovaném případě zjevně nebyl naplněn. Stejně tak v případě žalobce nebylo možno dospět k závěru, že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu.

3. Krajský soud na základě zpráv opatřených žalovaným, skutečností tvrzených žalobcem a při zohlednění judikatury Nejvyššího správního soudu uzavřel, že situaci na 1 Azs 176/2020 Ukrajině nelze vyhodnotit jako ozbrojený konflikt ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Zhoršená bezpečnostní situace přetrvává pouze v Doněcké a Luhanské oblasti, tedy na jihovýchodě země. Žalobce pochází z Ivanofrankovské oblasti, která se nachází na západě Ukrajiny. Žalovaný se otázkou, zda žalobci v zemi původu hrozí nebezpečí, zabýval dostatečným způsobem na s. 10 rozhodnutí.

4. Následně se soud zabýval námitkami týkajícími se nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Uvedl, že informace týkající se obecné situace v zemi původu mohou být podkladem pro vydání rozhodnutí. Žalobce konkrétně neuvedl, které zprávy nejsou aktuální, či stran kterých skutečností jsou podklady nedostačující. Seznámení se s podklady ani jejich doplnění nežádal. Závěrem soud poznamenal, že žalobce se podáním žádosti o mezinárodní ochranu snaží legalizovat svůj pobyt na území ČR. Legalizace pobytu se záměrem vyhnout se případným nepříznivým důsledkům nezákonného pobytu na území České republiky není v žádném případě důvodem pro udělení azylu.

5. Žalobce (stěžovatel) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.). Stěžovatel se domáhá zrušení rozsudku krajského soudu, případně též rozhodnutí žalovaného.

6. Stěžovatel namítá, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s žalobními námitkami (námitka nedostatečného zjištění skutkového stavu). Z vět obsažených v bodu 37 rozsudku („Stěžovatelka v žalobě požadovala citaci konkrétních částí zpráv v napadeném rozhodnutí, žalovaný však takto postupoval např. na s. 10 ve vztahu k posouzení kubánské migrační politiky. Žalobce ani konkrétně neuvádí, které zprávy nejsou aktuální či stran kterých skutečností jsou podklady nedostačující.“), je zřejmé, že krajský soud svou argumentaci k námitce nedostatečného zjištění skutkového stavu převzal z jiného rozsudku, aniž by ji patřičně upravil ve vztahu ke stěžovatelovu případu. Stěžovatel přesně identifikoval, který podklad považuje za neaktuální (zpráva Ministerstva zahraničních věcí z roku 2016). Kromě toho namítal též neobjektivnost použitých zpráv (k této námitce se soud nijak nevyjádřil). Rozsudek je tedy nepřezkoumatelný. Žalovaný se při posuzování žádosti dopustil procesní vady spočívající v nedostatečné práci s informacemi o zemi původu, pro kterou mělo být jeho rozhodnutí zrušeno.

7. Stěžovatel neuváděl legalizaci pobytu jako důvod podání žádosti o mezinárodní ochranu. Tvrzení krajského soudu a žalovaného, že legalizace pobytu není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, proto stěžovatel nepovažuje za relevantní. Motiv žádosti o mezinárodní ochranu není rozhodný. Úkolem žalovaného je posoudit, zda důvody, které žadatel uvádí, jsou relevantní pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany.

8. Přijatelnost kasační stížnosti stěžovatel spatřuje v tom, že krajský soud se při projednání žaloby ve věci mezinárodní ochrany dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

9. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že kasační námitky jsou zcela obecné. Skutkový stav byl zjištěn dostatečně. Žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost. pokračování 1 Azs 176/2020 - 38 II. Posouzení věci

10. Kasační stížnost je přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je také její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s § 104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti a výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, na jehož odůvodnění pro stručnost odkazuje.

11. S ohledem na obsah spisu a z něj vyplývající skutková zjištění Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Soud neshledal tvrzenou nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů. Krajský soud se k námitkám nedostatečného zjištění skutkového stavu a relevantnosti, aktuálnosti a objektivnosti použitých informací o zemi původu (byť stručně) vyjádřil. Je pravdou, že předposlední větu v bodu 37 rozsudku krajský soud do odůvodnění zjevně omylem převzal z bodu 46 rozsudku NSS ze dne 29. 5. 2019, č. j. 6 Azs 335/2018 - 35. Na srozumitelnost, resp. přezkoumatelnost napadeného rozsudku však tato skutečnost nemá žádný vliv.

12. Rozhodnutí žalovaného i rozsudek krajského soudu vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu. K podmínkám, které je třeba kumulativně splnit pro udělení mezinárodní ochrany, se soud již podrobně vyjádřil např. v rozsudcích ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, či ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008 - 62. Z tvrzení stěžovatele a obsahu spisu soud považuje za nepochybné, že stěžovatel tyto podmínky nesplňuje. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného plyne, že důvodem pro neudělení mezinárodní ochrany nebyla sama o sobě skutečnost, že se stěžovatel prostřednictvím podané žádosti snažil legalizovat svůj pobyt na území ČR (srov. rozsudek ze dne 18. 5. 2011, č. j. 5 Azs 6/2011 – 49).

13. Ke stěžovatelem vytýkané nedostatečnosti a neaktuálnosti podkladů, ze kterých žalovaný vycházel, soud poznamenává, že požadavky na informace o zemi původu vyjádřené v judikatuře Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, č. 1825/2009 Sb. NSS) žalovaný respektoval. Stěžovatel měl možnost předložit v úplnosti důvody své žádosti v rámci své výpovědi. Žalovaný pracoval s informacemi o zemi původu, které byly relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální ve vztahu ke stěžovatelem uvedeným skutečnostem. Svůj závěr o neexistenci důvodů pro udělení mezinárodní ochrany díky tomu odpovídajícím způsobem odůvodnil.

14. Ze shora popsaného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje na námitky stěžovatele dostatečnou odpověď.

III. Závěr a náklady řízení

15. Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, proto ji odmítl pro nepřijatelnost podle § 104a s. ř. s. 1 Azs 176/2020

16. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

17. Ustanovený zástupce stěžovatele v řízení o kasační stížnosti neučinil žádný úkon právní služby. Soud mu proto odměnu za zastupování nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. července 2020 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu