1 Azs 187/2023

Rubrum

1 Azs 187/2023 - 26 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka a soudců Lenky Kaniové a Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: A. J., zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem náměstí Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2023, č.j. OAM-673/ZA-ZA11-D02-2023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 09. 2023, č.j. 13 Az 20/2023 - 17, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne 22. 5. 2023 žádost o mezinárodní ochranu. Rozhodnutím ze dne 24. 7. 2023, č. j. OAM-673/ZA-ZA11-D02-2023, žalovaný rozhodl, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), že řízení se podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavuje, a že státem příslušným k posouzení podané žádosti je podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Úř. věst. L 180/31 ze dne 29. 6. 2013; dále jen „nařízení Dublin III“), Polská republika.

2. Žalobce je občanem Republiky Uzbekistán. V okamžiku podání žádosti o mezinárodního ochranu v České republice byl držitelem polského povolení k pobytu platného do dne 25. 4. 2025. Žalobce byl nicméně z Polské republiky vyhoštěn, a to do dne 11. 4. 2026 z důvodu trestného činu převaděčství. V zemi původu měl být nucen k účasti na konfliktu, který zde probíhá, což je zároveň důvodem, proč žádá o mezinárodní ochranu. Dne 29. 5. 2023 požádal žalovaný Polskou republiku o převzetí žalobce s tím, že podle čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III určil Polskou republiku jako odpovědný stát pro posouzení 1 Azs 187/2023 žalobcovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Polská republika uznala svou příslušnost v odpovědi ze dne 14. 6. 2023.

3. Žalobu proti napadenému rozhodnutí Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl. Dospěl k závěru, že v daném případě je příslušným státem k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu Polská republika. Zároveň se ztotožnil s hodnocením žalovaného ohledně azylového systému v Polské republice. V Polské republice žalobci nehrozí nelidské či ponižující zacházení v rámci řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany a zajištění podmínek přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu. Odkázal rovněž na usnesení NSS ze dne 25. 4. 2019, č. j. 7 Azs 39/2019 - 39, podle kterého nejsou dány systémové nedostatky azylového systému Polské republiky, které by zavdávaly příčiny k neprovádění předpisů společného unijního azylového rámce.

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a to s jednou kasační námitkou. Stěžovatel je toho názoru, že správní orgán nepostupoval způsobem vedoucím ke zjištění skutečného stavu věci ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen s. ř.). Městský soud pak pochybil, když tuto nezákonnost nereflektoval ve svém rozsudku a podanou žalobu zamítl.

5. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě. Jedná se však o věc, v níž před městským soudem rozhodovala specializovaná samosoudkyně. V souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí městského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.

6. Ve věci stěžovatele však žádná z těchto podmínek není splněna. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.

7. Pokud stěžovatel namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu žalovaným či městským soudem, pak nezbývá než odkázat na konstantní judikaturu kasačního soudu, např. na rozsudky ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 42, ze dne 25. 3. 2015, č. j. 3 Azs 259/2014 - 26, ze dne 4. 8. 2015, č. j. 6 Azs 113/2015 - 30, či ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17. Ve vztahu ke shromážděným podkladům pak rovněž na rozsudek ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, podle kterého musí být podklady (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, (4) transparentní a dohledatelné. 1 Azs 187/2023 - 27 pokračování Všechny podklady použité žalovaným tyto požadavky splňují a na jejich základě byl skutkový stav zjištěn dostatečně pro posouzení věci ve smyslu citované judikatury.

8. Otázkou přemístění žadatele o mezinárodní ochranu do Polské republiky s ohledem na tvrzenou nedůvěru stěžovatele vůči azylovému systému Polské republiky se Nejvyšší správní soud opakovaně zabýval, a to kupříkladu v rozsudcích ze dne 26. 5. 2016, č. j. 2 Azs 113/2016 - 26, ze dne 22. 3. 2016, č. j. 9 Azs 27/2016 - 37, ze dne 6. 9. 2016, č. j. 4 Azs 174/2016 - 24, ze dne 14. 12. 2016, č. j. 4 Azs 217/2016 - 40, ze dne 16. 11. 2016, č. j. 7 Azs 276/2016 - 17, či ze dne 13. 7. 2016, č. j. 1 Azs 136/2016 - 31. Neshledal přitom systematické nedostatky azylového systému Polské republiky, které by znemožňovaly přemístění žadatelů do tohoto členského státu. Stěžovatel žádné nové relevantní argumenty, nad rámec povšechného odkazu v délce jedné věty, pro přehodnocení těchto závěru nenabízí.

9. V řízení proto nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. NSS rovněž neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Městský soud se neodchýlil od judikatury; ani se nedopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a s. ř. s.

10. O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS či usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly. Proto mu NSS náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. února 2024 Michal Bobek předseda senátu