1 Azs 191/2024

Rubrum

1 Azs 191/2024 - 88 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Kaniové, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: A. K. M. G., zastoupen JUDr. Štěpánem Pastorkem, Ph.D., advokátem se sídlem Španělská 770/2, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2023, č. j. OAM-769/ZA-ZA04-K09-PD2-R2-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2024, č. j. 16 Az 4/2023 - 56, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce je státním příslušníkem Irácké republiky. Žalovaný mu rozhodnutím ze dne 8. 3. 2016 udělil doplňkovou ochranu na dobu 24 měsíců podle § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Dospěl k závěru, že v Iráku probíhal ozbrojený konflikt, jehož důsledky mohou pro žalobce přestavovat vážnou újmu ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Žalovaný poté 18. 4. 2018 k žádosti žalobce doplňkovou ochranu prodloužil o dobu 24 měsíců. Žalobce následně podal dne 31. 3. 2020 žádost o další prodloužení doplňkové ochrany. Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 10. 2020 již znovu žalobci doplňkovou ochranu neprodloužil. Podle žalovaného se totiž bezpečnostní situace v Iráku zlepšila natolik, že již dále není nutné doplňkovou ochranu prodloužit. Toto rozhodnutí zrušil Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 3. 2. 2022, č. j. 2 Az 52/2020 - 25 (dále jen „zrušující rozsudek“), a věc vrátil žalovanému 1 Azs 191/2024 k dalšímu řízení z toho důvodu, že žalovaný nedostál své povinnosti opatřit si dostatečně aktuální informace o zemi původu žalobce.

2. Žalovaný následně provedl se žalobcem dne 9. 8. 2022 doplňující pohovor a shromáždil novější podklady týkající se situace v Iráku, ze kterých dovodil, že současný konflikt v Iráku nemá totální charakter. V případě žalobce již pominuly důvody, pro které mu byla udělena doplňková ochrana. Kdyby se vrátil do země původu, nehrozilo by mu již nebezpečí vážné újmy podle § 14a zákona o azylu. Z tohoto důvodu žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím opět žalobci žádost o prodloužení doplňkové ochrany zamítl. Žalobce znovu napadl toto rozhodnutí žalovaného žalobou, v níž namítal, že i po zrušujícím rozsudku žalovaný stále dostatečně neověřil aktuální bezpečnostní a politickou situaci v zemi původu. Žalobce v průběhu řízení před městským soudem žalobu ještě doplnil.

3. Městský soud žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Předně konstatoval, že žalobce je oprávněn žalobu doplnit pouze ve lhůtě pro její podání. Doplnění žaloby ze dne 19. 9. 2023 však bylo opožděné, a proto soud vycházel z původního znění žaloby. Městský soud dospěl k závěru, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí nepochybně situace v Iráku stále nebyla ideální natolik, aby bylo možné tuto zemi označit za zcela bezpečnou. Ztotožnil se však se žalovaným v tom, že i když v Iráku stále dochází k ozbrojeným střetům, nepokoje nemají charakter tzv. totálního konfliktu. Městský soud konstatoval, že žalovaný posoudil bezpečnostní situaci v Bagdádu, kde žalobce před odjezdem pobýval, dostatečně individuálně, přičemž zohlednil, že žalobce se hlásí k sunnitské menšině. Přestože zprávy obstarané žalovaným dokumentují, že v Bagdádu nadále dochází k útokům, žalovaný správně vyhodnotil, že se nejedná o přímé a bezprostřední ohrožení civilistů ze sunnitské menšiny, a žalobci tak nadále nehrozí riziko vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Na rozdíl od předchozího řízení, kdy soud rozhodnutí žalovaného zrušil kvůli neaktuálním podkladům, žalovaný tentokrát vycházel z novějších zpráv, zejména z informací Ministerstva zahraničních věcí, zpráv Agentury EU pro azyl (EUAA) o bezpečnostní situaci v Iráku a dalších podkladů, které sám shromáždil.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností.

5. Podle stěžovatele je kasační stížnost přijatelná, neboť se žalovaný i městský soud dopustili zásadního pochybení, co se týče nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci vztahujícího se ke změně bezpečnostní situace v Iráku od doby udělení doplňkové ochrany. Současně stěžovatel namítl, že doplnění žaloby mělo být městským soudem hodnoceno ve své úplnosti, neboť neobsahovalo žádný nový žalobní bod, ale jednalo se pouze o poskytnutí dodatečných informací k žalobním bodům řádně uplatněným již v žalobě.

6. Stěžovatel uvádí, že situace v Iráku v době rozhodování žalovaného nebyla natolik ustálená, aby nebylo potřeba prodloužit platnost doplňkové ochrany. Problémy, jimž země čelí, jsou patrné nejen ze zpráv opatřených žalovaným, ale i ze zpráv, na které sám stěžovatel v průběhu řízení odkazoval. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, v čem by se jeho individuální situace měla nyní lišit natolik, aby odůvodňovala neprodloužení doplňkové ochrany. V řízení o prodloužení doplňkové ochrany je to navíc právě správní orgán, kdo 1 Azs 191/2024 - 89 pokračování musí unést důkazní břemeno ohledně případné podstatné změny okolností týkajících se hrozby vážné újmy a neexistence totálního konfliktu, což se v tomto případě nestalo.

7. Městský soud podle stěžovatele rovněž nesprávně posoudil i otázku aktuálnosti zpráv obstaraných žalovaným. Žalovaný dále nezahrnul do podkladů rozhodnutí zprávy nezávislých organizací, k jejichž použití byl vyzván v předcházejícím zrušujícím rozsudku. Stěžovatel proto v doplnění žaloby odkázal na novější zprávy mezinárodních organizací, jako jsou Freedom House či Human Rights Watch, a též na zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA. Městský soud však na tyto podklady nereagoval, neboť doplnění žaloby odmítl hodnotit z důvodu tvrzené opožděnosti. Doplnění ale neobsahovalo nové žalobní body, pouze doplňovalo argumentaci již uplatněnou v žalobě. V období rozhodování žalovaného byly k dispozici i další zprávy mezinárodních organizací, které však žalovaný nezohlednil. Poukazuje zejména na zprávu Amnesty International ze dne 22. 3. 2022 a 27. 3. 2023, a dále na zprávu Výboru OSN proti mučení ze dne 15. 6. 2022.

8. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu. Připomněl, že institut doplňkové ochrany je dočasný a jeho účelem není trvalá legalizace pobytu. Stěžovatel si tak může případný další pobyt na území ČR upravit prostřednictvím jiných pobytových oprávnění dle zákona o pobytu cizinců. Žalovaný dále upozorňuje na to, že stěžovatel během trvání doplňkové ochrany navštívil i jiné evropské státy. Je tak toho názoru, že stěžovatel institut doplňkové ochrany pouze zneužívá k legalizaci pobytu na území ČR.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

9. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě. Jedná se však o věc, v níž před městským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského (městského) soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

10. Ve věci stěžovatele však žádná z těchto podmínek není splněna. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.

11. Co se týče tvrzené nepřezkoumatelnosti, Nejvyšší správní soud odkazuje na judikaturu popisující, jaké vady naplňují kasační důvod nepřezkoumatelnosti rozsudku (rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 31. 1. 2008, č. j. 4 Azs 94/2007 - 107, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 - 76, 1 Azs 191/2024 nebo usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 - 74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Z pohledu uvedené judikatury Nejvyšší správní soud neshledal žádné pochybení městského soudu, které by svědčilo o přijatelnosti kasační stížnosti. Závěry městského soudu, jejichž dostatečnost stěžovatel v kasační stížnosti zpochybňuje, jsou logické a srozumitelné, adekvátně reagují na žalobní argumentaci stěžovatele. Městský soud také jasně popsal, jaké informace odůvodňují závěr, že se bezpečnostní situace v Iráku oproti roku 2016 zlepšila.

12. Stěžovatel dále namítá, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci vztahující se ke změně bezpečnostní situace v Iráku a neobstaral si dostatečné podklady. Nejvyšší správní soud podotýká, že dle dosavadní judikatury je základem řízení o prodloužení doplňkové ochrany posouzení toho, zda se významně a dlouhodobě změnily okolnosti, pro které byla žadateli udělena doplňková ochrana (rozsudek NSS ze dne 11. 2. 2021, č. j. 7 Azs 249/2020 - 29, bod 12). Žalovaný nese důkazní břemeno v otázce, zda nadále trvá původní důvod udělení doplňkové ochrany, nebo zda se naopak situace v domovském státě cizince stabilizovala a tato změna je natolik významné a trvalé povahy, že cizinci nehrozí reálné nebezpečí vážné újmy a odůvodňuje to zamítnutí žádosti o prodloužení doplňkové ochrany (rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2013, č. j. 6 Azs 15/2013 - 35, bod 22). Další požadavky na dokazování stanovuje zákon o azylu v § 23c odst. 1 písm. c). Platí, že podkladem pro vydání rozhodnutí žalovaného jsou informace (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů a (4) transparentní a dohledatelné (rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, č. 1825/2009 Sb. NSS). Zodpovědný za náležité zjištění reálií o zemi původu je stát, tedy žalovaný (rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2005, č. j. 5 Azs 116/2005 - 58).

13. V tomto ohledu neshledal Nejvyšší správní soud žádné pochybení městského soudu. Obdobným případem se ostatně zabýval kasační soud např. v usnesení ze dne 29. 2. 2024, č. j. 8 Azs 177/2023 - 84. Nejvyšší správní soud zde rovněž posuzoval neprodlužení doplňkové ochrany žadatele, který pocházel z guvernorátu Bagdád a hlásil se k sunnitskému vyznání. Stejný byl i časový aspekt, neboť i zde rozhodnutí žalovaného o neprodloužení doplňkové ochrany pochází z ledna 2023. Nejvyšší správní soud v uvedeném usnesení potvrdil názor městského soudu a žalovaného, že v současné době v Iráku neprobíhá totální konflikt, a proto je nezbytné individuálně zkoumat, zda žadateli hrozí vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Nejvyšší správní soud ve výše zmíněném usnesení rovněž neshledal pochybení v postupu městského soudu, který uzavřel, že osobám hlásícím se k sunnitské menšině v Bagdádu reálné nebezpečí vážné újmy nehrozí. Tento závěr odpovídá hodnocení žalovaného a městského soudu i v nyní projednávané věci, přičemž stěžovatel v žalobě či v kasační stížnosti ani netvrdí žádné konkrétní a specifické individuální okolnosti, kvůli kterým by mělo při návratu hrozit riziko vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. V nynější věci rovněž žalovaný vycházel z obdobných podkladů, jako v případě posuzovaném Nejvyšším správním soudem v citovaném usnesení, přičemž Nejvyšší správní soud ani ve výše citovaném usnesení neshledal, že by žalovaný vycházel z podkladů, které by byly zastaralé nebo neodrážely aktuální vývoj v zemi původu.

14. Jde-li o další dokumenty vztahující se k situaci v Iráku, na něž odkazoval stěžovatel a o nichž městský soud konstatoval, že stěžovatel je měl předložit již ve správním řízení, 1 Azs 191/2024 - 90 pokračování ani zde se městský soud nedopustil pochybení. Stěžovatel neuvedl žádnou objektivní překážku, která by mu v jejich uplatnění v průběhu správního řízení bránila, a při seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí nevznesl žádné námitky ani nenavrhl jejich doplnění. Tento postup je plně v souladu s judikaturou (např. rozsudek NSS ze dne 11. 7. 2019, č. j. 9 Azs 157/2019 - 24). Co se pak týče odkazu na zprávu Amnesty International ze dne 22. 3. 2022 a 27. 3. 2023 a dále zprávu Výboru OSN proti mučení ze dne 15. 6. 2022, z pohledu řízení před Nejvyšším správním soudem se jedná o skutečnosti nové, které stěžovatel uplatnil až poté, co byl vydán napadený rozsudek městského soudu. K takovým skutečnostem Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 5 s. ř. s. nepřihlíží. Stěžovatel ani u nich nijak blíže nespecifikoval, co mu bránilo tyto dokumenty předložit již v předchozím řízení. Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud přesto dodává, že stěžovatel neuvedl, v čem by se tyto dokumenty obsahově lišily od podkladů obstaraných žalovaným, ani jak by se měly konkrétně vztahovat k jeho individuální situaci.

15. K tvrzenému rozhojnění žalobní argumentace jejím doplněním po lhůtě Nejvyšší správní soud podotýká, že se v minulosti mnohokrát zabýval možností rozšíření žaloby o nové žalobní body, doplněním žalobních bodů při jejich úplné absenci, rozhojňování žalobní argumentace či prolomením zásady koncentrace řízení (viz rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, č. 2162/2011 Sb. NSS, rozsudek NSS ze dne 27. 4. 2007, č. j. 4 Azs 176/2006 - 84, č. 1834/2009 Sb. NSS, či ze dne 18. 11. 2020, č. j. 1 Azs 138/2020 - 33). Ani posouzení doplnění žaloby z pohledu této judikatury nepředstavuje pochybení městského soudu. Stěžovatel konkrétně neuvedl, které námitky v doplnění městský soud opominul, ani z jakého důvodu mělo být jeho posouzení nesprávné.

IV. Závěr a náklady řízení

16. Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Městský soud respektoval dosavadní judikaturu kasačního soudu a nedopustil se ani zásadního pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Kasační stížnost proto soud odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a s. ř. s.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, či ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly. Soud mu tedy náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 26. února 2025 1 Azs 191/2024 Lenka Kaniová předsedkyně senátu