1 Azs 195/2025

Rubrum

1 Azs 195/2025 - 31 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobce: B. N. L., zastoupeného Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2025, č. j. OAM-1514/ZA-ZA11-HA13-2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2025, č. j. 4 Az 27/2025 - 45, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a rozsudek městského soudu

1. Napadeným rozhodnutím žalovaný shledal žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu; městský soud ji v záhlaví označeným rozhodnutím jako nedůvodnou zamítl.

2. Konstatoval, že žalobce v opakované žádosti částečně uváděl totožné důvody, jako v žádosti předchozí, tedy že má v ČR rodinu a ve Vietnamu nemá žádné zázemí. Jako novou skutečnost uvedl příslušnost ke skupině Falun Gong. Soud ovšem neshledal, že toto tvrzení opodstatňuje nové meritorní posouzení žádosti žalobce, neboť se nemůže jednat o skutečnost svědčící o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování či že by mu hrozila vážná újma ve smyslu § 12 a § 14a zákona o azylu. Žalovaný na podkladě důkladného pohovoru totiž vyhodnotil, že žalobce nemá o tomto hnutí téměř žádné znalosti, a to ani teoretické, ani praktické, přestože tvrdil, že cvičí pravidelně několikrát týdně. V návaznosti na to žalovaný shledal, že tuto skutečnost žalobce uvedl pouze účelově, 1 Azs 195/2025 a není věrohodné, že by skutečně byl členem této skupiny. Soud se ztotožnil i se závěrem žalovaného, že tvrzení žalobce ohledně jeho homosexuality nepředstavuje novou okolnost, kterou by nemohl uplatnit již v předchozím řízení.

3. K námitce žalobce, že žalovaný nezkoumal důvody pro udělení humanitárního azylu, soud uvedl, že v případě opakovaných žádostí o mezinárodní ochranu se neuplatní § 14 zákona o azylu (ve znění účinném v době rozhodování správního orgánu, pozn. soudu), ale pouze § 11a odst. 4 téhož zákona, který umožňuje při řešení otázky přípustnosti opakované žádosti zohlednit důvody hodné zvláštního zřetele. Žalovaný v žalobcově případě žádné takové důvody implicitně neshledal, přičemž zkoumal a vzal v úvahu všechny relevantní okolnosti. Soud uzavřel, že žalobce je dospělý, svéprávný, v produktivním věku, bez zdravotních omezení, jeho případ nevykazuje žádné mimořádné okolnosti, kterými by se měl žalovaný jako důvodem podle § 11a odst. 4 zákona o azylu výslovně zabývat.

4. Závěrem soud konstatoval, že je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany (§ 10a odst. 2 zákona o azylu). Jakákoli argumentace žalobce spočívající v tom, že splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, je tedy zcela irelevantní a mimoběžná. Žalovaný k vlastnímu posouzení žádosti žalobce vůbec nepřistoupil, hodnotil pouze otázku její přípustnosti z hlediska existence nových skutečností ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Rovněž se zabýval i tím, zda nedošlo k podstatné změně situace v zemi původu.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

5. Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

6. Důvod přijatelnosti kasační stížnosti ve smyslu § 104a s. ř. s. spatřuje stěžovatel v tom, že se městský soud napadeným rozsudkem odklonil od ustálené judikatury v otázce posouzení požadované intenzity odůvodněného strachu z pronásledování a hrozby skutečného nebezpečí vážné újmy [§ 12 písm. b) a § 14a zákona o azylu].

7. Stěžovatel namítá, že již v žádosti o udělení mezinárodní ochrany sdělil důvody, pro které o mezinárodní ochranu opakovaně žádá, a je názoru, že žalovaný měl shledat důvody pro přiznání některé z forem mezinárodní ochrany. Městský soud vyhodnotil tuto námitku jako nedůvodnou a nepřezkoumatelné a nezákonné rozhodnutí žalovaného potvrdil, čímž vadou nepřezkoumatelnosti a nezákonností zatížil i své rozhodnutí. Soud rovněž nedostatečně posoudil žalobní námitku směřující vůči neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Stěžovatel vylíčil rozhodné skutečnosti, na jejichž základě mu měl žalovaný humanitární azyl udělit. Pokud tak neučinil, vybočil z mezí správního uvážení a z tohoto důvodu měl soud jeho rozhodnutí zrušit.

8. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zopakoval, že stěžovatel neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení 1 Azs 195/2025 - 32 pokračování správního řízení. Napadený rozsudek je dle žalovaného srozumitelný a je opřen o dostatek relevantních důvodů.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

9. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě. Jedná se o věc, v níž před krajským (městským) soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nutné nejprve posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne pro její nepřijatelnost.

10. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (i) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (ii) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (iii) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (iv) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní pochybení se bude jednat především tehdy, pokud by krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo pochybil-li hrubě krajský soud v konkrétním případě při výkladu hmotného či procesního práva.

11. Kasační stížnost je nepřijatelná.

12. Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že napadený rozsudek je přezkoumatelný a náležitě odůvodněný (k přezkoumatelnosti viz rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016 - 64, ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017 - 38, a ze dne 10. 12. 2021, č. j. 3 As 366/2019 - 41). Městský soud jasně a srozumitelně odkázal jak na relevantní právní úpravu, tak na související judikaturu a rovněž vypořádal všechny žalobní námitky. Z napadeného rozsudku je zcela zřejmé, proč žalobu stěžovatele zamítl.

13. K otázce přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu a podmínkám jejího věcného projednání existuje ustálená judikatura. Z ní plyne, že přípustnost opakované žádosti vyžaduje existenci nové skutečnosti nebo zjištění, které musí mít určitou „přidanou hodnotu“ a kvalitu oproti žádosti předchozí. Smyslem je na jedné straně umožnit opětovné posouzení věci v případě, že nové skutečnosti nebo zjištění mohou vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí (rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65).

14. Pro věcné posouzení opakované žádosti o mezinárodní ochranu (tj. pro její přípustnost) jinými slovy nepostačuje, uvede-li cizinec (příp. v řízení vyjdou najevo) nové skutečnosti. Současně musí být splněna též podmínka, že tyto skutečnosti jsou relevantní z hlediska mezinárodní ochrany, resp. slovy § 11a odst. 1 zákona o azylu, že nové 1 Azs 195/2025 skutečnosti svědčí o tom, že by žadatel mohl být v zemi původu vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu tam hrozila vážná újma podle § 14a téhož zákona (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2019, č. j. 5 Azs 218/2017 - 44, či usnesení NSS ze dne 17. 10. 2019, č. j. 9 Azs 232/2019 - 48).

15. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného, kterým zastavil řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany pro nepřípustnost, musí vyplývat, že „1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 - 96, č. 2642/2012 Sb. NSS). V rozhodnutí o opakované žádosti musí být alespoň stručně uvedeno, proč k relevantní změně situace v zemi původu nedošlo a jaké podklady o tom vypovídají (rozsudek NSS ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Azs 185/2017 - 38).

16. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že v případě opakované žádosti o mezinárodní ochranu nemá žalovaný při posuzování její přípustnosti povinnost zkoumat, zda nové skutečnosti svědčí ve prospěch udělení azylu z humanitárních důvodů podle § 14 zákona o azylu, avšak může tak učinit (shledá-li důvody zvláštního zřetele hodné) podle § 11a odst. 4 téhož zákona (usnesení NSS ze dne 14. 8. 2025, č. j. 10 Azs 102/2025 - 51, či ze dne 24. 1. 2024, č. j. 7 Azs 273/2023 - 25). K aplikaci § 11a odst. 4 zákona o azylu se ovšem správní orgán ani nemusí výslovně vyjadřovat, nejsou-li dány žádné významné okolnosti, k nimž při své úvaze odůvodňující zastavení řízení nepřihlédl (rozsudky NSS ze dne 19. 7. 2024, č. j. 5 Azs 80/2024 - 28, a ze dne 21. 6. 2019, č. j. 2 Azs 101/2019 - 74).

17. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud neshledal důvod zpochybnit závěr žalovaného a městského soudu, že žádost stěžovatele o mezinárodní ochranu je nepřípustná, neboť jím uváděná nová tvrzení (příslušnost stěžovatele ke skupině Falun Gong a jeho homosexualita) nemohou vzhledem ke své nevěrohodnosti a účelovosti představovat nové skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, jež by odůvodňovaly opětovné vedení meritorního řízení ve věci mezinárodní ochrany. Námitky stěžovatele jsou řešeny judikaturou kasačního soudu, od níž se městský soud při posouzení věci nijak neodchýlil.

18. Přijatelnost kasační stížnosti nemůže založit ani namítané odchýlení se od judikatury v otázce intenzity v hodnocení pronásledování a hrozby skutečného nebezpečí vážné újmy, neboť k meritornímu přezkoumání stěžovatelovy žádosti o mezinárodní ochranu nedošlo. Stěžovatel v kasační stížnosti navíc ani nijak nekonkretizuje, jak mělo k namítanému odchýlení se od judikatury ze strany městského soudu dojít.

19. Nejvyšší správní soud uzavírá, že posuzovaná věc se netýká právních otázek dosud neřešených judikaturou kasačního soudu nebo řešených rozdílně; nebyl rovněž shledán důvod učinit judikaturní odklon. Nejvyšší správní soud neshledal žádné zásadní pochybení městského soudu; ten se svým postupem nijak neodchýlil od ustálené judikatury ani nepochybil při výkladu práva. Za těchto okolností soud konstatuje, že kasační stížnost 1 Azs 195/2025 - 33 pokračování svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a s. ř. s. odmítl.

20. O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti soud nerozhodoval, neboť bezodkladně rozhodl o samotné kasační stížnosti, a otázka odkladného účinku se tak stala bezpředmětnou.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 větou první ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, či usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Soud mu tedy náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. ledna 2026 Lenka Kaniová předsedkyně senátu