1 Azs 210/2022

Rubrum

1 Azs 210/2022 - 22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: A. L. I. R., zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o žádosti podané dne 24. 8. 2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu Brně ze dne 28. 7. 2022, č. j. 30 A 18/2022-46, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu Brně ze dne 28. 7. 2022, č. j. 30 A 18/2022-46, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu

1. Dne 24. 8. 2021 zaslal žalobce žalovanému prostřednictvím držitele poštovní licence formulářovou žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu - za účelem studia na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity; žalovaný (dle názoru žalobce) o žádosti v zákonné lhůtě nevydal rozhodnutí.

2. Žalobce se proto žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného. Soud žalobu zamítl.

3. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný vedl o žádosti řízení pod sp. zn. OAM-37063/DP-2021. Toto řízení však již skočilo, a to rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 10. 2021, č. j. OAM- 37063-5/DP-2021, které následně potvrdila Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců rozhodnutím ze 4. 3. 2022, č. j. MV-19467-4/SO-2022. Správní řízení bylo totiž vedeno na základě (fyzicky) jediné žádosti žalobce (doručované jím žalovanému dvakrát, přičemž u žalovaného žádné jiné 1 Azs 210/2022 řízení o této žádosti vedeno nebylo). Spor mezi účastníky řízení probíhal o tom, o jaký typ žádosti se jednalo a de facto i o tom, kdy řízení o ní bylo zahájeno - zda 26. 8. 2021, či zda dnem opětovného osobního podání téže žádosti žalobcem dne 22. 9. 2021. Správnost postupu žalovaného v řízení je významná pro řízení probíhající u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 A 29/2022, v němž se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Komise ze dne 4. 3. 2022. O jediné žádosti žalobce tedy správní orgány vedly jediné správní řízení, které skončilo vydáním shora citovaného rozhodnutí Komise. Zda toto rozhodnutí z hlediska přezkumu jeho zákonnosti obstojí, je však relevantní až pro poukazované související řízení před Krajským soudem v Brně.

II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalované

4. Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

5. Stěžovatel namítal, že krajský soud učinil nesprávný závěr o tom, že o jeho žádosti podané dne 24. 8. 2021 žalovaný rozhodl. Opominul totiž, že žalovaný rozhodl pouze o žádosti podané stěžovatelem osobně dne 22. 9. 2021 a nikoliv o žádosti ze dne 24. 8. 2021 zaslané poštou. Dle jeho názoru podal žádosti dvě a správní orgány tak měly povinnost rozhodnout o obou těchto žádostech.

6. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná. Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

8. Kasační stížnost je důvodná.

9. Pro přehlednost shrnuje Nejvyšší správní soud úvodem skutkový a procesní stav věci. Stěžovatel zaslal žalovanému prostřednictvím držitele poštovní licence formulářovou žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu - za účelem studia na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Žádost byla datovaná dne 24. 8. 2021 a podepsaná stěžovatelem. Žalovaný uvedenou žádost podle razítka podatelny přijal dne 26. 8. 2021; uvedené razítko je však na žádosti dále označeno jako „neplatné/annulled“. Následně ji stěžovateli vrátil, jelikož ji žalovaný vyhodnotil jako žádost o povolení k dlouhodobému pobytu; její podání prostřednictvím držitele poštovní licence tak považoval za odporující zákonu. Stěžovatel tutéž žádost (stejný tiskopis jaký zaslal poštou) podal u žalovaného osobně dne 22. 9. 2021. Na přední straně této žádosti, vedle původního shora uvedeného razítka podatelny, je vyznačeno nové razítko potvrzující přijetí žalovaným s vyplněným datem 22. 9. 2021.

10. O stěžovatelově žádosti podané osobně dne 22. 9. 2021 žalovaný rozhodl dne 12. 10. 2021, č. j. OAM- 37063-5/DP-2021. Tímto rozhodnutím řízení o žádosti postupem podle § 169r odst. 1 písmeno d) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky zastavil, z důvodu opožděného podání žádosti. Komise pro rozhodování ve 1 Azs 210/2022 - 23 pokračování věcech pobytu cizinců rozhodnutím ze 4. 3. 2022, č. j. MV-19467-4/SO-2022, zamítla stěžovatelovo odvolání a uvedené prvostupňové správní rozhodnutí zároveň potvrdila.

11. Ze správního spisu je potom zřejmé, že žádost podanou stěžovatelem poštovní přepravou dne 24. 8. 2021 vyhodnotil žalovaný jako nepřijatelnou podle § 169h zákona o pobytu cizinců; stěžovatel ji totiž nepodal osobně. O stejné žádosti stěžovatele podané osobně 22. 9. 2021 rozhodla Komise dne 4. 3. 2022.

12. Nejvyšší správní soud však nesouhlasí s názorem krajského soudu, že je třeba na stěžovatelova podání ze dne 24. 8. 2021 (doručené žalovanému 26. 8. 2021 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb) a podání ze dne 22. 9. 2021(doručené osobně) nahlížet jako na jedinou žádost, o které žalovaný rozhodl dne 12. 10. 2021. Jak totiž plyne z rozhodnutí Komise ze dne 4. 3. 2022, první stěžovatelova žádost byla žalovaným vyhodnocena jako nepřijatelná podle § 169h odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, neboť nebyla podána osobně.

13. Podle § 169h odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců „[ž]ádost o udělení dlouhodobého víza a žádost o prodloužení doby platnosti dlouhodobého víza a doby pobytu na území na toto vízum nebo žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému pobytu je nepřijatelná, jestliže žádost nebyla podána osobně podle § 169d odst. 2“

14. Podle § 169h odst. 5 téhož zákona „[n]epřijatelnost žádosti zjišťuje u žádosti podané na zastupitelském úřadu zastupitelský úřad a u žádosti podané ministerstvu ministerstvo. Je-li žádost nepřijatelná, řízení není zahájeno a na žádost se hledí, jako by nebyla podána; tuto skutečnost ministerstvo nebo zastupitelský úřad cizinci písemně sdělí včetně důvodu nepřijatelnosti, učiní o ní usnesení do spisu a vrátí tiskopis žádosti, veškeré předložené doklady a správní poplatek, pokud byl uhrazen. Nepodá-li cizinec žádost osobně, ač je k tomu podle tohoto zákona povinen, postupuje se obdobně podle věty druhé.“

15. V případě, kdy správní orgán shledá podanou žádost nepřijatelnou, musí o tom učinit dle § 169h odst. 5 zákona o pobytu cizinců „usnesení do spisu“, žadateli sdělit důvody pro tento postup a vrátit mu tiskopis žádosti s předloženými dokumenty. Na nepřijatelnou žádost se pak hledí, jako by nebyla podána a řízení o ní se nezahajuje. Nicméně samotné usnesení o nepřijatelnosti je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Jak uvedl Nejvyšší správní soud například již v rozsudku ze dne 27. 6. 2018, č. j. 1 Azs 26/2018-37, „usnesení podle § 169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců [pozn. NSS: nyní odst. 5 téhož ustanovení], je rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s., a podléhá tedy soudnímu přezkumu, neboť autoritativně a závazně určuje, že řízení o žádosti o povolení k pobytu či dlouhodobé vízum nebylo zahájeno a na tuto žádost se hledí, jako by nebyla podána – s konečnou platností tedy rozhoduje o osudu této žádosti“.

16. Stěžovatel sice podal dvakrát stejné podání, nicméně na ně nelze nahlížet jako na podání jediné, o kterém mělo být vedeno jediné správní řízení. Z výše uvedeného je zřejmé, že ačkoliv se o nepřijatelné žádosti nevede řízení a hledí se na ni jako by nebyla podána, je o ní žalovaný povinen rozhodnout usnesením, vůči kterému se lze bránit žalobou.

17. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že vydání usnesení o nepřijatelnosti žádosti je tak důležitou součástí jejího posouzení; bez něj se žadatel nemůže domáhat soudního přezkumu správnosti postupu správního orgánu. 1 Azs 210/2022

18. O žádosti podané dne 24. 8. 2021 měl tedy žalovaný vydat samostatné usnesení, proti kterému se stěžovatel mohl bránit žalobou podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Nadto soud uvádí, že pokud se na tuto žádost nahlíží jako by nebyla podána, správní orgán I. stupně o ní nemohl rozhodnout dne 12. 10. 2021; tímto rozhodnutím posoudil pouze včasnost žádosti podané dne 22. 9. 2021.

19. Nejvyšší správní soud si od žalovaného vyžádal kompletní spis vztahující se k žádosti stěžovatele. Na tuto výzvu soudu (žalovanému doručenu dne 14. 10. 2022) však správní orgán nijak nereagoval. Soud proto vycházel ze správního spisu, který byl přiložen ke spisu krajského soudu. V tomto spise je pak založena pouze žádost stěžovatele s vyznačeným razítkem o přijetí žádosti ze dne 24. 8. 2021, které však bylo následně zneplatněno. Spis však neobsahuje usnesení o nepřijatelnosti, či doklad o vyrozumění stěžovatele s odůvodněním, proč shledal jeho žádost nepřijatelnou.

20. Podle § 169t zákona o pobytu cizinců rozhodne ministerstvo o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu „ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti, jde-li o žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, vědeckého výzkumu nebo vydání povolení k dlouhodobému pobytu rodinnému příslušníkovi výzkumného pracovníka“

21. V nyní posuzovaném případě vyhodnotil žalovaný stěžovatelovo podání ze dne 24. 8. 2021 jako nepřijatelnou žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu. Ze spisu však neplyne, že by žalovaný ve lhůtě vydal usnesení o nepřijatelnosti podané žádosti, ač mu zákon o pobytu cizinců v § 169h odst. 5 takový postup přikazuje. Samotná skutečnost, že stěžovateli formulář s žádostí vrátil, nedostačuje. Stěžovatel se proti pouhému vrácení formuláře nemůže bránit vůči postupu žalovaného a dosáhnout soudního přezkumu rozhodnutí o nepřijatelnosti žádosti.

22. Nejvyšší správní soud shrnuje, že krajský soud dospěl k nesprávnému závěru, že žalovaný nebyl v době vydání rozhodnutí krajského soudu nečinný. V době vydání napadeného rozsudku dosud nedošlo k vydání usnesení podle § 169h odst. 5 zákona o pobytu cizinců o nepřijatelnosti žádosti stěžovatele, přestože již marně uplynula lhůta stanovená k jeho vydání.

IV. Závěr a náklady řízení

23. Kasační stížnost stěžovatele je důvodná, proto byl napadený rozsudek podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

24. V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.); věc posoudí v mezích žalobních námitek.

25. Krajský soud v novém rozsudku rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 1. prosince 2022 1 Azs 210/2022 - 24 pokračování JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu