1 Azs 251/2018

Rubrum

1 Azs 251/2018 - 30 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: V. H. N., zastoupen JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou se sídlem Wenzigova 1871/5, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2017, č. j. OAM-657/ZA-ZA11-HA10-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 5. 2018, č. j. 78 Az 1/2018 - 41, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 12. 2017, neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. V žádosti o mezinárodní ochranu a v rámci pohovoru žalobce uváděl, že je bez náboženského přesvědčení, o politiku se nezajímá, není členem žádného politického hnutí a nikterak se v politice neangažuje. Dále uvedl, že je ženatý a má jedno nezletilé dítě a druhé se má do měsíce narodit. Žádost o udělení mezinárodní ochrany podal poté, co mu byla zamítnuta žádost o prodloužení pobytu v České republice. Domnívá se, že to bylo z důvodu podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody ve výši 4 měsíců za podvádění u zkoušky z českého jazyka nutné k získání trvalého pobytu. Konkrétní problémy v zemi původu neměl, ale nelíbí se mu tamní režim. Peníze pro rodinu obstarává manželka jako osoba samostatně výdělečně činná ve večerce a žalobce jí vypomáhá.

2. Žalobce napadl rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany žalobou, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. 1 Azs 251/2018 II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

3. Stěžovatel spatřuje přesah vlastních zájmů ve skutečnosti, že novelou zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, účinnou od 15. 8. 2017 se velmi ztížila možnost dosáhnout na nový pobytový status, neboť žádost na zastupitelském úřadě v Hanoji prakticky nelze reálně podat a hrozí tak, že rodina stěžovatele bude rozdělena na dlouhou dobu. Tyto okolnosti měl žalovaný hodnotit i s ohledem na možnost udělení humanitárního azylu.

4. Stěžovatel se domnívá, že krajský soud nesprávně posoudil otázku odůvodněného strachu stěžovatele z pronásledování. Stěžovateli hrozí perzekuce ze strany státních orgánů z důvodu jeho dlouhodobého pobytu v zahraničí.

5. Odůvodnění neudělení humanitárního azylu je nedostatečné a nepřezkoumatelné z hlediska zákazu libovůle. Stěžovatel se domnívá, že žalovaný ani soud nevěnovaly dostatečnou pozornost individuálním poměrům stěžovatele při hodnocení humanitárního azylu. Získání humanitárního azylu má pro stěžovatele zásadní význam, s ohledem na výše popsanou situaci týkající se možnosti získání nového pobytového oprávnění a skutečnost, že celá jeho rodina je integrována v ČR. Stěžovatel zde má manželku na mateřské dovolené a nezaopatřené děti. Práva dětí na oba rodiče jsou garantována Úmluvou o právech dítěte. Proto by mělo být stěžovateli umožněno řešit svůj pobyt pomocí zákona o azylu, nikoliv zákona o pobytu cizinců. K situaci ohledně podávání žádostí o pobyt odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2017, č. j. 3 Azs 237/2016. Důvody hodné zvláštního zřetele dle stěžovatele dopadají i na jeho případ.

6. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel se měl starat o svoji rodinu tím, že bude dodržovat zákony České republiky. Stěžovatel požádal o mezinárodní ochranu proto, že vlastní vinou přišel o povolení k pobytu na území ČR a chtěl se vyhnout hrozícímu vyhoštění. Legalizaci pobytu však nelze považovat za důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný se ztotožnil s rozhodnutím krajského soudu.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

7. Kasační stížnost je přípustná. Jelikož se jedná o věc mezinárodní ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve v souladu s § 104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, odmítne ji jako nepřijatelnou.

8. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon; (4) pokud by pokračování 1 Azs 251/2018 - 31 bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.

9. Stěžovatel se domnívá, že mu měl být udělen humanitární azyl, neboť se jedná prakticky o jedinou možnost, jak zůstat s rodinou na území ČR. Nejvyšší správní soud ovšem k této otázce připomíná svou setrvalou judikaturu, podle níž snaha o legalizaci pobytu není relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (srov. rozsudek ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, č. 397/2004 Sb. NSS), a není ani dostatečným důvodem pro udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu: „Snaha po legalizaci pobytu z důvodu společného soužití s manželem žijícím na území České republiky (občanem Vietnamské socialistické republiky, který však o azyl nepožádal) je sice důvodem pochopitelným, avšak nikoliv natolik závažným a naléhavým, aby bez přistoupení dalších okolností zvláštního zřetele hodných mohl být vnímán jako výjimečný, tedy zvláštního zřetele hodný ve smyslu § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb.“ (rozsudek ze dne 8. 4. 2004, č j. 4 Azs 47/2004 - 60, či obdobně ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 – 69).

10. Dle stěžovatele se jeho situace odlišuje v tom, že kvůli nefunkčnímu systému podávání žádostí na zastupitelském úřadě v Hanoji nemá jinou možnost, jak realizovat soužití s manželkou a dětmi. Je pravdou, že i Nejvyšší správní soud v několika svých rozhodnutích kritizoval závažné problémy systému Visapoint (viz zejména rozsudky rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017, č. j. 10 Azs 153/2016 - 52, č. 3601/2017 Sb. NSS, a ze dne 30. 5. 2017, č. j. 7 Azs 227/2016 - 36, č. 3603/2017 Sb. NSS). V těchto rozhodnutích však Nejvyšší správní soud zároveň vyložil, jaké se cizincům nabízejí prostředky ochrany před problémy fungování systému Visapoint. Ani z těchto rozsudků přitom rozhodně nevyplývá, že by takovým prostředkem ochrany mohlo být úplné opuštění nástrojů zákona o pobytu cizinců a využití nástrojů zákona o azylu. Smyslem zákona o azylu totiž rozhodně není působit jako alternativní řešení pro ty cizince, pro něž jsou postupy podle zákona o pobytu cizinců těžko dostupné, jak uvedl Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 24. 2. 2005, č. j. 2 Azs 216/2004 – 60. Nejvyššímu správnímu soudu je také známo, že s účinností k 31. 10. 2017 byl provoz systému Visapoint ukončen a objednávání termínů pro osobní podání žádosti probíhá prostřednictvím emailu za pomoci alfanumerického kódu, což má zajistit větší efektivitu systému.

11. K otázce posouzení možného pronásledování stěžovatele v zemi původu Nejvyšší správní soud uvádí, že žalovaný vzal do úvahy zejména vyjádření samotného stěžovatele a ta posoudil v souvislostech vyplývajících ze zpráv o zemi původu stěžovatele, jež byly dostatečně aktuální a věnovaly se potřebným otázkám. Tyto podklady jsou také součástí správního spisu. Na základě těchto okolností posoudil, že stěžovateli nehrozí po návratu do země původu pronásledování, neboť ze země odjel legálně a nikdy se neangažoval v politice. Krajský soud poté provedl přezkum napadeného rozhodnutí tak, jak mu ukládá zákon.

12. Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního 1 Azs 251/2018 soudu poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon.

13. Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost stěžovatele odmítl jako nepřijatelnou podle § 104a odst. 1 s. ř. s.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2018 JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu