1 Azs 293/2016

Rubrum

1 Azs 293/2016 - 38 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Z. B., zastoupeného JUDr. Marii Cilínkovou, advokátku se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2014, č. j. OAM-169/LE-BE02-K01-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2016, č. j. 49 Az 20/2014 – 47, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna ustanovené advokátky JUDr. Marie Cilínkové s e u r č u j e částkou 4.114 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. V záhlaví specifikovaným rozhodnutím žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

2. Žalobce brojil proti tomuto rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Praze. Namítal, že žalovaný nepřihlédl k jeho vyjádření z 27. 10. 2014 o situaci v Bosně a Hercegovině, tento svůj postup přitom řádně nezdůvodnil. Skutkový stav byl zjištěn nedostatečně, žalobci svědčily důvody pro udělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany.

3. Krajský soud žalobu zamítl. Uvedl, že rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu k okamžiku rozhodování soudu (čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany). 1 Azs 293/2016 Vyjádření žalobce z 27. 10. 2014 bylo žalovanému doručeno až po vydání napadeného rozhodnutí, proto nebylo chybou, že k němu nepřihlédl. Neudělení humanitárního azylu přezkoumal soud z hlediska legality postupu žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že tento postup byl správný. Ani pro udělení doplňkové ochrany nebyly na straně žalobce dány žádné důvody. K žalobní argumentaci vysokým věkem a zdravotním stavem soud připomněl, že obecně nižší životní úroveň obyvatel Bosny a Hercegoviny není azylově relevantním důvodem.

4. Žalobce (stěžovatel) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítá, že přezkum důvodů pro udělení humanitárního azylu pouze z hlediska legality postupu žalovaného nemůže ve světle čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32/EU obstát. Soud měl dle něj přezkoumat jak skutkovou, tak právní stránku věci. Dále uvedl, že žalovaný v řízení nezjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Ze zprávy Evropské komise z dubna 2012 vyplývá, že osoby, které se do Bosny a Hercegoviny vracejí z ciziny, čelí těžkým podmínkám ve vztahu k reintegraci, přístupu k majetku, sociální a zdravotní péči, s čímž se žalovaný ani soud nijak nevypořádali. Navrátilci do Bosny a Hercegoviny navíc čelí diskriminaci, stěžovatel má obavy z pronásledování, měla mu být udělena alespoň doplňková ochrana dle § 14a zákona o azylu.

5. Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry krajského soudu. Poukázal na skutečnost, že stěžovatelova žádost o mezinárodní ochranu byla posouzena z hlediska všech jejích forem, přičemž ani jednu nebylo důvodné mu udělit. Jestliže stěžovatel žádá o legalizaci pobytu na území České republiky, bude se muset podrobit režimu jiného zákona, než je zákon o azylu.

6. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost je přípustná. Poté, jelikož se jedná o věc mezinárodní ochrany, se v souladu s ustanovením § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.

7. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.

8. Dle stěžovatele je kasační stížnost přijatelná, neboť v předcházejícím řízení došlo k zásadním pochybením, která mohla mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. pokračování 1 Azs 293/2016 - 39

9. Předně soud poznamenává, že je nedůvodná námitka stěžovatele, dle níž měl krajský soud jeho žalobu posoudit v souladu s čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32/EU podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování soudu. Taková situace nastane až u žádostí o mezinárodní ochranu, které byly podány po 20. 7. 2015, kdy vypršela lhůta pro transpozici této směrnice (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2015, č. j. 5 Azs 100/2014 - 63). Do tohoto data platila právní úprava, dle které soud v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vychází při přezkumu rozhodnutí správního orgánu ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Stěžovatel podal žádost o mezinárodní ochranu 18. 8. 2014, soud byl proto vázán § 75 odst. 1 s. ř. s.

10. Názor krajského soudu, uvedený na straně 6 jeho rozsudku, že je třeba v souladu se směrnicí vycházet ze skutkového a právního stavu k okamžiku jeho rozhodování, je proto chybný. Nicméně fakticky krajský soud věc přezkoumal správně, tedy v souladu s § 75 s. ř. s. Jediné vybočení z jeho přezkumné pravomoci představuje argumentace uvedená ve druhém odstavci na straně 8 rozsudku, kde se zabýval k žalobě přiloženým úryvkem ze zprávy Evropské komise z roku 2012 o sociálním vlivu migrace ve střední a východní Evropě, na základě kterého ovšem neshledal jakékoliv důvody pro posouzení věci odlišně od žalovaného. Proto toto dílčí pochybení soudu nemělo žádný vliv na věcné posouzení věci a nepředstavuje důvod, pro který by Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přijatelnou.

11. Rozsudek krajského soudu rovněž odpovídá veškerým požadavkům judikatury Nejvyššího správního soudu na jeho přezkoumatelnost (srov. např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75). Z rozsudku je zjevné, jak soud ve věci rozhodl, své rozhodnutí opřel o dostatečně zjištěný skutkový základ. Vycházel ze správního spisu a informací v něm shromážděných, přičemž ani žalovanému nelze v tomto směru vytknout, že by skutkový základ věci zjistil nedostatečně.

12. Institut humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu, zejm. požadavky na správní uvážení o něm, byl již mnohokrát předmětem řízení před Nejvyšším správním soudem (srov. rozsudky ze dne 18. 9. 2015, č. j. 2 Azs 194/2015 – 28, ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 – 38 či ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 – 55). Stěžovatelovy námitky ohledně jeho neudělení nevyvolávají žádné otázky, které by nebyly již judikaturou řešeny. Krajský soud o nich také zcela v souladu s touto judikaturou rozhodl.

13. Stejně tak je tomu ohledně stěžovatelových námitek, kterými dovozuje nedostatečné odůvodnění neudělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu způsobené zejména použitím nedostatečných a neaktuálních informací o zemi původu. Tento typ ochrany mu měl být udělen z důvodu jeho dlouhodobého pobytu mimo území Bosny a Hercegoviny, jeho věku a zdravotního stavu a z důvodu, že osoby vracející se do Bosny a Hercegoviny ze zahraničí čelí diskriminaci a chudobě.

14. Požadavky kladené na kvalitu informací o zemi původu vymezil Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne ze dne 2. 9. 2010, č. j. 1 Azs 22/2010 - 74. Informace, které si žalovaný ke svému rozhodování opatřil, tato kritéria naplňují. Vlivem délky pobytu žadatele na území země, v níž žádá o mezinárodní ochranu, na udělení této ochrany, se 1 Azs 293/2016 poté soud věnoval např. v rozsudku ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 47/2003 – 52, či ze dne 13. 1. 2005, č. j. 3 Azs 119/2004 – 50, krajský soud věc posoudil zcela v intencích této ustálené judikatury. Ani namítané ekonomické důvody nejsou v souladu s konstantní judikaturou důvodem pro udělení doplňkové ochrany či humanitárního azylu relevantní (srov. např. rozsudky ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43, či ze dne 7. 11. 2013, č. j. 9 Azs 8/2013 - 46).

15. Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto není důvod pro její přijetí k věcnému projednání. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu. Soud neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě nerespektování soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu práva. Soud proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

17. Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti jako zástupkyně ustanovena JUDr. Marie Cilínková, advokátka se sídlem Bolzanova 1, Praha 1. Podle § 35 odst. 8 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., s přihlédnutím k § 11 odst. 1 písm. b) a d) citované vyhlášky náleží advokátce odměna za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti) v částce 3.100 Kč, a podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč a částka 714 Kč představující 21% DPH, jíž je advokátka plátkyní. Celková výše odměny činí 4.114 Kč, částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. ledna 2017 JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu