1 Azs 298/2021

Rubrum

1 Azs 298/2021 - 65 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: E. S., zastoupena JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2020, č. j. OAM-666/ZA-ZA11-ZA22-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021, č. j. 1 Az 56/2020 - 35, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. Maroši Matiaškovi, LL.M., advokátu se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 8.228 Kč, která mu bude proplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně podala dne 2. 10. 2020 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žádost zdůvodnila tak, že v zemi původu, Gruzii, nemá bydlení a chce zůstat v České republice. Žalovaný napadeným rozhodnutím žádost žalobkyně zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neboť shledal, že žalobkyně neprokázala, že v jejím případě nelze Gruzii považovat za bezpečnou zemi původu. 1 Azs 298/2021

2. Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl. Uvedl, že žalobkyně svou žádost o mezinárodní ochranu odůvodňovala tím, že ve své vlasti nemá žádný majetek, neměla z čeho hradit své životní potřeby, a proto se rozhodla odejít do ČR. Ve správním řízení neprokazovala, ba ani netvrdila, že je Gruzie pro ni nebezpečnou zemí. Z její výpovědi vyplynulo, že před (opětovným) příchodem do ČR v roce 2012 žila více let ve své vlasti u příbuzných ve městě Rustavi, které se nachází mimo oblast Abcházie a Jižní Osetie (u těchto oblastí platí výjimka z domněnky bezpečné země původu). Městský soud přitom ve vztahu k bezpečnostní situaci v zemi původu konstatoval, že podklady o Gruzii z listopadu 2020 nevypovídají o zhoršení tamní situace.

3. Žalobkyní uváděné skutečnosti (vyšší věk, vazba ke zletilému synovi pobývajícímu v ČR, jeho zdravotní stav, neexistence bydlení v zemi původu) samy o sobě nemohou odůvodňovat udělení mezinárodní ochrany v ČR. Má obvyklé zdravotní problémy odpovídající jejímu věku. Tvrzení ohledně jejího syna a zdravotního stavu jsou protichůdná (v řízení před městským soudem doložila zdravotní stav jejího syna, současně tvrdila, že se o ni stará její snacha a nezletilá vnučka a že se synem žije již od roku 2012 ve společné domácnosti; přitom ve správním řízení naopak uvedla, že se svým synem nacházejícím se v ČR nemá žádný kontakt). Synův nyní zhoršený zdravotní stav nemůže mít jakýkoli vliv na vyhovění opakované žádosti, neboť se nejedná o řízení sloužící k legalizaci pobytu na území ČR.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

4. Rozsudek městského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek i napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 73 téhož zákona.

5. Stěžovatelka uvedla, že kasační stížnost je přijatelná a rovněž důvodná, neboť žalovaný i městský soud pochybili při posouzení Gruzie jako bezpečné země původu. V roce 2006 nebyla stěžovatelka vpuštěna do domu v Cchinvali v Jižní Osetii, který patřil jejímu manželovi a kde s ním sdílela domácnost, jelikož tento dům byl zabrán Rusy. Stěžovatelka tak přichází z oblasti, kterou ČR za bezpečnou zemi původu nepovažuje. Je sice pravdou, že stěžovatelka po roce 2006 bydlela u příbuzných v Rustavi, která se v Jižní Osetii nenachází, k odchodu do Rustavi však byla donucena tím, že její obydlí v Jižní Osetii bylo zabráno. Stěžovatelka nadto v řízení uvedla, že v oblasti, kam z Jižní Osetie přesídlila, trpěla zásadními problémy a neměla se jak živit, což ji donutilo k vycestování ze země. Rozhodně se tedy nejednalo o účinnou formu vnitřního přesídlení. V souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2021, 8 Azs 87/2021–37, neměla být žádost posouzena jako zjevně nedůvodná, ale mělo dojít k jejímu meritornímu posouzení.

6. Pokud by stěžovatelka byla nucena do Gruzie vycestovat, hrozila by jí vážná újma v podobě bezdomovectví. V důsledku absence účinného systému sociálního zabezpečení 1 Azs 298/2021 - 66 pokračování a vysoké míry chudoby existuje riziko, že by byla stěžovatelka v případě navrácení vystavena nelidskému a ponižujícímu zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Ohledně prokázání hrozby vzniku vážné újmy v zemi původu poskytla veškeré důkazy, kterými disponovala, tedy svoji věrohodnou výpověď a dále navrhla v řízení o žalobě svůj účastnický výslech a svědeckou výpověď syna.

7. Podmínku přijatelnosti stěžovatelka shledává také v otázce hodnocení věrohodnosti její výpovědi, které bylo v případě stěžovatelky jednostranné a nezohlednilo judikaturu Nejvyššího správního soudu. Skutečnosti, které stěžovatelka v době pohovoru uváděla, byly pravdivé. Později však došlo ke změně okolností. Je také nezbytné přihlédnout k možnostem a schopnostem stěžovatelky.

8. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu nelze přistupovat k účelovým žádostem jinak než k žádostem, které nejsou považovány žalovaným za účelové. Důvody, pro které stěžovatelka požádala o mezinárodní ochranu až po delší době pobytu v ČR, jsou lidsky pochopitelné – měla obavy z nuceného vycestování a raději se snažila na sebe neupozorňovat.

9. Kasační stížnost je přijatelná i z toho důvodu, že se žalovaný ani městský soud vůbec nezabývali otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života. Vycestováním stěžovatelky by přitom došlo k porušení čl. 8 Úmluvy, je tedy dán důvod k udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Veškerý soukromý i rodinný život stěžovatelky se odehrává na území ČR. V zemi původu žije pouze dcera stěžovatelky, která ale žije již zcela samostatně, nijak stěžovatelku nepodporuje, spíše je tomu naopak. Zásadní je, že stěžovatelka na území Gruzie ani nemá kam jít. V ČR žije celkem 15 let. V současnosti zde žije ve společné domácnosti s jejím synem a jeho rodinou (občany EU), kteří ji podporují a pomáhají jí. Stěžovatelce je 65 let, což považuje za pokročilý věk.

10. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnil s napadeným rozsudkem. Odkázal na obsah napadeného rozhodnutí a svého vyjádření k žalobě.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

11. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a podaná oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem. Jedná se však o věc, v níž před městským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a proto se Nejvyšší správní soud podle § 104a odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.

12. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS., ve kterém vymezil typové situace, v nichž je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících 1 Azs 298/2021 typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí městského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

13. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě stěžovatelky nejsou splněny podmínky přijatelnosti kasační stížnosti.

14. Soud se již opakovaně zabýval specifickým rozložením důkazního břemene v případech, kdy žadatel o mezinárodní ochranu pochází z bezpečné země původu dle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Dle této judikatury označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu (např. rozsudek ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, č. 1749/2009 Sb. NSS). Je na žadateli, aby prokázal, že v jeho případě tato domněnka neplatí. Není však povinností žadatele o azyl, aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí, a správní orgán musí v pochybnostech shromáždit všechny dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědi žadatele o azyl vyvracejí či zpochybňují (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57). Žalovaný i městský soud se od této judikatury nijak neodchýlili. Způsob, jakým hodnotili prokázání hrozby vzniku vážné újmy v zemi původu stěžovatelky, proto nezakládá přijatelnost kasační stížnosti.

15. V souladu s ustálenou judikaturou hodnotili žalovaný i městský soud i věrohodnost výpovědi stěžovatelky (např. rozhodnutí ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 29. 5. 2009, č. j. 4 Azs 83/2008 – 69, ze dne 24. 7. 2008, č. j. 2 Azs 49/2008 - 83, či ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, č. 1749/2009 Sb. NSS). Na tomto místě je kasační soud rovněž nucen konstatovat, že stěžovatelka v kasační stížnosti nepravdivě uvádí, že protichůdné informace sdělené v průběhu správního řízení a řízení před městským soudem byly způsobeny změnou okolností. Stěžovatelka si totiž protiřečila ve vztahu k jednomu časovému období.

16. I otázka účelovosti žádosti, která měla sloužit k legalizaci pobytu stěžovatelky, byla vypořádána v souladu s ustálenou judikaturou kasačního soudu (např. stěžovatelkou odkazovaný rozsudek ze dne 18. 6. 2019, č. j. 8 Azs 27/2019 - 52). Žalovaný postupoval podle této judikatury, neboť žádost neodmítl z důvodu její účelovosti, nýbrž pro nenaplnění důvodů pro udělení mezinárodní ochrany.

17. Není rovněž pravdivé tvrzení, že se žalovaný a městský soud nezabývali hodnocením soukromého a rodinného života stěžovatelky, pokud jde o naplnění důvodů pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Žalovaný i městský soud naopak posoudili skutečnosti, které by mohly vést k udělení doplňkové ochrany dle tohoto ustanovení, a to v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (např. usnesení ze dne 8. 11. 2018, č. j. 5 Azs 201/2017 - 37, či rozsudek ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71). 1 Azs 298/2021 - 67 pokračování

18. Námitku nesnází spojených s vnitřním přesídlením stěžovatelka vznesla poprvé až v kasační stížnosti, je tedy nepřípustná. Stěžovatelka rovněž v kasační stížnosti poprvé namítala, že ve skutečnosti pochází z Jižní Osetie, a proto nelze Gruzii v jejím případě považovat za bezpečnou zemi původu. V souladu s respektováním zásady non-refoulement se však Nejvyšší správní soud zabýval možným přijetím kasační stížnosti k meritornímu přezkumu i ve vztahu k této námitce. Shledal však, že ani tato tvrzení nezakládají přijatelnost kasační stížnosti. Žalovaný a městský soud respektovali judikaturu Nejvyššího správního soudu ve vztahu k hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu a specifického režimu Abcházie a Jižní Osetie (konkrétně rozsudek ze dne 27. 7. 2021, č. j. 8 Azs 87/2021 - 37). Zohlednili přitom, že stěžovatelka v Jižní Osetii již delší čas před odchodem ze země původu nežila.

19. Napadený rozsudek proto splňuje požadavky judikatury Nejvyššího správního soudu na přezkoumatelnost rozhodnutí, neodchyluje se od dosavadní judikatury kasačního soudu a městský soud se nedopustil ani pochybení při výkladu hmotného či procesního práva. Kasační stížnost proto soud odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Soud o nákladech nerozhodoval podle § 60 odst. 3 s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28). Stěžovatelka s kasační stížností nebyla úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává, neboť mu náklady nad rozsah jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

21. Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovatelce usnesením ze dne 3. 11. 2021, č. j. 1 Azs 298/2021 - 40, zástupcem JUDr. Maroše Matiaška, LL.M., advokáta. Soud mu stanovil odměnu za dva úkony právní služby, konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení a sepsání doplnění kasační stížnosti podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Zástupci stěžovatelky za každý úkon náleží odměna 3.100 Kč [§ 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], tj. 6.200 Kč, a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon, tj. 600 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem tedy 6.800 Kč. Ustanovený zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty, proto mu rovněž náleží náhrada ve výši 21 % z částky 6.800 Kč, tj. 1.428 Kč. Celkem tedy činí odměna ustanoveného zástupce 8.228 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

22. Stěžovatelka připojila ke kasační stížnosti návrh na přiznání odkladného účinku. O tomto návrhu soud nerozhodoval, jelikož odkladný účinek působí jen do skončení řízení před soudem a soud rozhodl o samotné kasační stížnosti bez zbytečného odkladu po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí. Rozhodnutí o odkladném účinku tak skončením řízení o kasační stížnosti pozbylo smyslu. 1 Azs 298/2021

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. prosince 2021 JUDr. Ivo Pospíšil předseda senátu