1 Azs 301/2017

Rubrum

1 Azs 301/2017 - 30 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: M. K., zastoupený JUDr. Zdeňkou Křížovou, advokátkou, se sídlem Cejl 62b, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2017, č. j. OAM-168/ZA-ZA11-ZA15-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu Brně ze dne 17. 7. 2017, č. j. 32 Az 7/2017 – 39, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 7. 2017, č. j. 32 Az 7/2017 – 39, zamítl žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2017, č. j. OAM-168/ZA-ZA11-ZA15-2017. Tímto rozhodnutím shledal žalovaný žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou ve smyslu § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, řízení o udělení mezinárodní ochrany dle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil, a státem příslušným k posouzení podané žádosti v souladu s čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“) určil Polskou republiku.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (stěžovatel) v zákonné lhůtě kasační stížnost.

3. Kasační stížnost je přípustná. Jelikož se jedná o věc mezinárodní ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve v souladu s § 104a s. ř. s. otázkou, zda kasační stížnost 1 Azs 301/2017 svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, odmítne ji jako nepřijatelnou.

4. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.

5. Stěžovatel k otázce přijatelnosti své kasační stížnosti, respektive podstatnému přesahu vlastních zájmů, neuvedl žádné argumenty. Nejvyšší správní soud se v obecné rovině zabýval důvody přijatelnosti kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná.

6. Předně Nejvyšší správní soud uvádí, že rozsudek krajského soudu plně odpovídá požadavkům judikatury na jeho přezkoumatelnost (srov. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 -75). Z rozsudku je zjevné, jak soud ve věci rozhodl a že své rozhodnutí opřel o dostatečně zjištěný skutkový základ. Vycházel ze správního spisu a informací v něm shromážděných, přičemž ani žalovanému nelze v tomto směru vytknout, že by skutkový základ věci zjistil nedostatečně.

7. Nejvyšší správní soud konstatuje, že ze strany krajského soudu nemohlo dojít k nesprávnému posouzení právní otázky, zda jsou dány azylově relevantní důvody pro udělení mezinárodní ochrany nebo doplňkové ochrany, neboť krajský soud zkoumal rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu, že příslušným k posouzení podané žádosti o mezinárodní ochranu je jiný členský stát, ne meritorní rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany. Nejvyšší správní soud se proto námitkami směřujícími k věcnému přezkumu žádosti nezabýval.

8. Judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na zbývající uplatněné kasační námitky.

9. Námitku, že správní orgán dostatečně neodůvodnil svoji úvahu o aplikaci čl. 17 nařízení Dublin III, že měl stěžovateli vysvětlit, proč se domnívá, že pro diskreci v rámci čl. 17 nařízení jsou rozhodné jen rodinné vazby nařízením výslovně zmíněné, a proč jsou vztahy s rodinou bratrance považovány za méně hodnotné, vyhodnotil Nejvyšší správní soud jako nepřípustnou ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť nebyla obsahem žaloby. V žalobě stěžovatel pouze konstatoval, že má v ČR bratrance, který zde žije s manželkou a dvěma nezletilými dětmi, přičemž tuto informaci zopakoval i v kasační stížnosti. Žádné okolnosti hodné zvláštního zřetele, které by musel žalovaný brát v úvahu při zvažování využití diskrečního oprávnění dle čl. 17 nařízení Dublin III, stěžovatel netvrdil. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 5. 1. 2017, č. j. 222/2016 – 24, právě tyto zvláštní okolnosti by mohly představovat limit správního uvážení žalovaného, pokud by se jednalo o případ, kdy „by neposouzení možných důsledků postoupení žádosti státu příslušnému k řízení pokračování 1 Azs 301/2017 - 31 dle nařízení Dublin III mohlo vést k nenaplnění smyslu nařízení – tj. k nezajištění účinné mezinárodní ochrany. V takových situacích lze konstatovat nutnost vypořádání aplikace čl. 17 odst. 1 správním orgánem, přičemž je třeba takové rozhodnutí odůvodnit.“ Vzhledem k tomu, že v nyní projednávaném případě tyto okolnosti hodné zvláštního zřetele nebyly shledány ani tvrzeny, neměl žalovaný povinnost se užitím čl. 17 nařízení zabývat. Přesto však důvody, pro které k aplikaci citovaného ustanovení nepřistoupil, ve svém rozhodnutí specifikoval (s. 5). Krajský soud tak rozhodnutí žalovaného napadeným rozsudkem správně aproboval.

10. Stěžovatel dále namítal, že je v Polsku silně přítomná tzv. ukrajinofobie, ukrajinská menšina se netěší všeobecnému respektu ani toleranci a na Ukrajince je v Polsku pohlíženo s despektem. Nejvyšší správní soud tuto námitku vyhodnotil jako nepřípustnou ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť nebyla obsahem žaloby. Obdobně formulovaná námitka obsažená v žalobě směřovala k férovosti polského řízení ohledně žádostí o mezinárodní ochranu, přičemž krajský tuto námitku řádně vypořádal na straně 4 napadeného rozsudku.

11. K námitce, že polská justice je nyní ohrožena nedávnou novelou právních předpisů, v jejímž důsledku existuje silné riziko, že základní práva budou v azylových řízeních vystavena libovůli, Nejvyšší správní soud konstatoval, že byla formulována pouze obecně. Vývoj v Polsku probíhá kontinuálně a soudu není známo, že by související změny měly konkrétní dopady do řízení o mezinárodní ochraně. Stěžovatel ani žádné konkrétní dopady netvrdí, ke svým obavám neuvedl žádné podrobnosti, důvodnost ani včasnost jeho námitky tedy nebylo možno posoudit.

12. Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto není důvod pro její přijetí k věcnému projednání. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu. Soud neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě nerespektování soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu práva. Soud proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

13. Návrhem na přiznání odkladného účinku se Nejvyšší správní soud nezabýval, protože rozhodl bez odkladu o samotné kasační stížnosti, a otázka odkladného účinku se tak stala bezpředmětnou.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. září 2017 JUDr. Marie Žišková v. r. 1 Azs 301/2017 předsedkyně senátu